„S Duklou jsem strávil dvacet let,“ vzpomínal Kuchyňa, který u jihlavského hokejového klubu začínal v polovině osmdesátých let jako „provianťák“ a až později převzal v klubu roli po legendárním masérovi Pavlu Křížkovi.
„Vždycky jsem byl velký duklák. Proto mě taky mrzí, že si v Jihlavě na mě nikdy nikdo nevzpomene, když pořádají nejrůznější vzpomínkové zápasy. Ani na té výstavě o Dukle mě snad nikde neuváděli. A to tam byl skoro každý, kdo třeba jen prošel kolem zimáku,“ vyprávěl Kuchyňa v rozhovoru pro MF DNES se svým osobitým humorem v roce 2011.
O deset let později je jasné, že další rozhovory už nepřidá. V sobotu ve dvě hodiny ráno zemřel. „Pravděpodobně se jednalo o infarkt, nebo mozkovou mrtvici. To určí až pitva,“ uvedl pro MF DNES jeho syn Libor Kuchyňa.
Vraťme se ale ještě na chvilku k úvodu článku a zmínce o tom, že Kuchyňa v roce 2000 na šampionátu ve Švédsku získal zlatou medaili na MS hráčů do 20 let. Pravdou je, že na něj málem nevyšla.
„Tehdy nás bylo v realizačním týmu víc, a jedna medaile tudíž nezbyla. Shodou okolností jsem šel zrovna poslední,“ líčil Kuchyňa s úsměvem. „Jenže pak za mnou přišel trenér Holík a daroval mi tu svoji. Jemu ji pak poslali později. Bylo to od něj pěkné gesto.“
Medaili jsem dostal od Holíka, vzpomíná na juniorské zlato masér Kuchyňa |
Právě Jaroslav Holík, se kterým se Kuchyňa dobře znal z Dukly Jihlava, je dosud jediným hlavním trenérem, který s českou dvacítkou světový šampionát dokázal vyhrát.
A to hned dvakrát.
„Duo Holík - (Radim) Rulík prostě fungovalo,“ vzpomínal Kuchyňa. „Rulík kluky vycepoval fyzicky, navíc si s nimi skvěle rozuměl, stmelil tým dohromady. No a pan Holík tomu dával svoji osobnost a koučink. Sice nám pak po finále všichni říkali, že jsme hráli antihokej, ale nám to bylo jedno, přinesl nám titul,“ vzpomínal Kuchyňa.
