Krstev, kaskadér, co baví lidi

České Budějovice - Má formu a ví o ní. Víc si dovolí. Přitom z Liberce do Českých Budějovic přišel obránce Angel Krstev proto, že se mu na severu Čech hokej nevedl, jak by si přál. „Přišli tam obránci Fischer a Modrý, byl bych sedmým bekem,“ říká. V Budějovicích je trenér Jandač a s tím si hráč rozumí. Postoupil s ním v Liberci do extraligy.

Je to hráč, který má ve čtyřiadvaceti letech za sebou i další úspěchy. Kde je, tam se vyhrává, chce se říct. „Stal jsem se Čechem, abych mohl hrát za národní tým,“ prohodil hokejista s bulharskými předky.

S hokejem začal v první třídě v Konstruktivě Praha. „Líbil se mi pořád víc, tak jsem si ho vydupal.“ Prvním Bulharem v extralize prý zaručeně není. „Nikolov z Litvínova má bulharský původ asi přes dědečka,“ přemýšlel.

Když byl v Konstruktivě, dostal se do výtečného ročníku. „Sparta před námi v žákovské lize utekla do jiné skupiny,“ těší ho dodnes. „Liberec, Slavia, to byly celky, kterým jsme dávaly devítky.“

Získali titul přeborníků Prahy, potom vyhráli skupinu žákovské ligy. V celostátním finále skončili čtvrtí. „Polovina týmu bylo nemocná,“ vysvětlil.

Trenér Tomáš Perič měl ale dobrý vliv. Angel Krstev byl přesto jediný, kdo se chytil ve velkém hokeji. „Byl tam i výborný centr Tomáš Winkler,“ vybavil si hráče, který chtěl odejít v dorostu do Sparty. Ale klub ho neuvolnil, a tak s hokejem ze dne na den skončil.

Obránce Krsteva si vzala Slavia, když šel do osmé třídy. Pod trenéry Šindelem, Kalousem a Novákem získal tři juniorské tituly.

Dostal se do reprezentace do 18 i do 20 let. V té se v obranné dvojici vedle dnešního spoluhráče Josefa Jindry stal mistrem světa. Byl to první titul v kategorii pro Česko. Radovali se i další Jihočeši Kutlák a Václav Nedorost.

Když si vybaví tehdejší zápasy, míní, že nejtěžší byl první se Slováky a potom finále, které pro sebe Češi ve Švédsku rozhodli na penalty. Zápas skončil 0:0.

Poslední tři roky odehrál Angel Krstev v Liberci. Ale nedostával tolik prostoru a nehrál. „Je důležité, když trenér na hráče spoléhá a podrží ho, i když se mu chvíli nedaří,“ prohlásil.

A tak je teď v první pětce v Českých Budějovicích a válí. Proti Brnu si připsal tři body - za gól a dvě nahrávky. Často chodí dopředu a elitní útočníci Dvořák či Prospal za něj zaskakují na modré.

Útočí ale s rozmyslem. „Když se vede o víc gólů, nebo když se o dva prohrává,“ upřesnil. Umí dát finální přihrávku, obejde protihráče. Když nahrál Pletkovi na gól proti Kometě, vypadala celá akce jednoduše, stačilo jen trefovat kotouč.

„Nuda to tady není,“ opáčil. Hraje přece jen druhou nejvyšší soutěž. „Je tu spousta hráčů z NHL, je se pořád co učit,“ cení si.

Že se dostane i několikrát za třetinu za brankovou čáru soupeře, to se divákům líbí. I když trenéři poporostou a spoluhráči musí reagovat. „Baví mě, když se hraje rychle.“ Proto na ledě lítá.

Souboje ho vyhecují. „Pak to má šťávu,“ pousmál se.

Je to hráč pro play-off. Tvrdý, umí rozdávat. Navíc se přestal prát. „První rok v Liberci jsem asi udělal rekord,“ přiznává. Posbíral 187 trestných minut. „Letos se držím zpátky,“ pokýval hlavou. „Spíš čekám, co udělá soupeř.“

Ale kdyby bylo třeba, umí se i poprat. Není nutné mít ho za protivníka při shozených rukavicích. Určitě by to bolelo. Je lepší dívat se na něj, na hokejového kaskadéra, co baví lidi.