Koudelkova přání teď už směřují k rodině

Hradec Králové - Z jeho řeči je znát, že si poslední sezony opravdu užívá. Daří se celému týmu a on je jeho oporou. Nyní si hokejista prvoligového Hradce Králové Martin Koudelka může k pohodě uplynulých let přidat další plus. V anketě MF DNES a iDNES.cz se stal nejlepším sportovcem Hradeckého kraje roku 2007.

Martin Koudelka, sportovec února v Královéhradeckém kraji. | foto: Jan Strouhal, MF DNES

Na trůně vystřídal soutěžního jezdce Jana Kopeckého.

"Spíš bych si tipnul, že vyhraju Nesportovce roku," říká s nadhledem a úsměvem na tváři dvaatřicetiletý hokejista, "tyto ankety většinou vyhrávají ti, co se na svůj sportovní výkon nadřou, kdežto u nás se všichni nadřou na na mě."

Jeden z nejzkušenějších hráčů hradeckého mužstva toho v hokeji zažil už hodně, vždyť první extraligový zápas tento pardubický odchovanec sehrál už před téměř patnácti lety. Které důležité momenty se mu vybavují?

ROK 2007. "Že byl hezký, výborný. Sice možná ne tak skvělý jako ten předcházející, ale přesto dobrý. V hokeji, ale třeba i v rodině. A když k tomu přidám ještě to, že vyhrávám ankety...

KARIÉRA SPORTOVCE ROKU 2007

S hokejem začínal v Pardubicích, kde také v sezoně 1994/1995 nastoupil k prvnímu extraligovému utkání.

Na jaře roku 1998 hostoval v Českých Budějovicích.

Extraligu hrál pravidelně do sezony 2000/2001, kdy odešel do prvoligové Jihlavy.

V extralize si zahrál ještě v sezoně 2002/2003, v dresech Havířova a Znojma odehrál vždy po jednom utkání.
V extralize nastoupil k 248 zápasům, nastřílel v nich 28 branek a zaznamenal 38 asistencí.

V 1. lize postupně hrál za Jihlavu (2000/2001), Senators Rosice (2001 až 2003), Ústí nad Labem (2003 až 2005) a Hradec Králové (2005 až dosud).

V Hradci Králové působí třetí sezonu - v první odehrál 59 zápasů, vstřelil 16 branek a měl 24 asistencí, v té druhé o zápas méně, vstřelil v ní 16 branek a zaznamenal 37 asistencí.

V letošní sezoně nasbíral ve 34 zápasech 28 bodů za 12 gólů a 16 asistencí.

V roce 1996 si v USA zahrál na mistrovství světa do 20 let, v pěti zápasech vstřelil jeden gól a připsal si dvě asistence.

HRADEC. Určitě to pro mě tehdy bylo nejlepší řešení. Předtím jsem dost cestoval, před příchodem do Hradce jsem byl v Ústí, přitom jsem z Pardubic. Teď jsem s rodinou, v týmu, kde jsou super kluci, hodně se vyhrává. Dalo mi to klid. Navíc jsem zažil také angažmá, kde nám lidi nepřáli, ale tady je to naštěstí jiné. Takže až na malé zádrhely, které jsou ale asi všude, je pohoda.

ZAČÁTEK KARIÉRY. "Je na co vzpomínat, vždyť jsem tam za první mužstvo začal hrát už před téměř patnácti lety. Ale já s pamětí trochu bojuji (smích). Někdo ze starších hráčů, myslím že Robert Reichel, někde psal, jak vzpomíná na první ligový gól. Přiznám se, že jsem si nemohl vzpomenout. A to jich zdaleka nedávám jako on.

Přesto si tu dobu, kdy jsem začínal, vzpomínám a samozřejmě v dobrém. Měli jsme tehdy v pardubicích hodně mladý tým, výsledky ještě nebyly tak dobré jako později, klub nebyl ještě tak stabilizovaný, jako později.

Já jsem tehdy jako mladý jsem vlétl do velkého hokeje. Byl jsem naprosto nadšený a zároveň vykulený. Člověk to hltal, kolem samé zkušené matadory."

ODCHOD Z PARDUBIC. Postupem času jsem trochu začal cítit, že už nejsem tak chtěný. Pak se do toho přidaly neshody. Tehdy byl člověk mladý, myslel si o sobě, jaký je borec. Občas jsem se s někým pohádal, řekl jsem toho víc než jsem. Pak už jsem byl takovým nechtěným a tak jsem prostě odešel.

PRVNÍ LIGA. "Z extraligy se neodchází samozřejmě lehce. Člověk jde do nižší soutěže, nebylo to to příjemné. Byl jsem v Jihlavě a v Rosicích, kde z toho chtěli udělat velkoklub, ale to zkrachovalo. Pak jsem chtěl s Ústím extraligu, jenže tam se každé dva roky obměňoval celý tým, což udělali i teď po sezoně, ve které postoupili do extraligy.

Těžké se to hodnotí právě mě, ale dá se říct, že na si rád vzpomenu na všechna angažmá, protože všude bylo dost úspěchů. Ne sice obrovské, ale všude se hrál poměrně dobrý hokej, chytil jsem tam snad i nějakou kvalitu."

NÁVRAT DO EXTRALIGY. "Určitě bych se tomu nebránil, ale přece jenom po takových starších hráčích, jako jsem já, už málokdo sáhne. Dneska se třeba hodně kouká na kanadské body. I když jsem je měl, tak se nic nedělo, nikdo po mně nesáhl. Jezdilo se třeba pomáhat extraligovým mužstvům, ale mě to minulo. Uvidíme, člověk by si to ještě rád zahrál, zkusil jestli na to má. Ale pokud není poptávka, tak je zbytečné o tom uvažovat."

SPOLUHRÁČI. "Skoro vždycky jsem s někým utvořil dvojici, proto je obtížné říct, s kým se mi hrálo nejlépe. Rád ale vzpomínám na hradeckou spolupráci s Romanem Vondráčkem. Předtím jsem hrával s Davidem Hodkem, dávali jsme také hodně gólů. Ale Hodek byl vyloženě střelec, kdežto s Romanem se dalo i nahrát. Bohužel odešel do Sparty, ale chápu to, on musí jít výš."

LETOŠNÍ SEZONA. "Je trochu horší než ta loňská, protože ta loňská, to byla jízda, jedna velká smršť. Letos se sice také poměrně daří, jenomže Mladá Boleslav a Chomutov nám brzy odskočily a skoro vůbec neprohrávají. Teď k tomu přišlo hodně zraněných. Nevyhnul jsem se tomu ani já, teď to byl nastřelený nárt. Stále ještě bolí, musí se rozmasírovat, ale hrát se s tím jakž takž dá. V našem týmu na tom někteří ještě hůř a hrají. Nehrát kvůli bolavému nártíčku? To teď moc nejde."

ROK 2008. "Cíle, plány? Ty hokejové si už  moc nedávám. Abych si na Silvestra u přípitku řekl, že dám letos třicet gólů, to by byla asi blbost. Spíš než sportovní přání mám rodinné. Čekáme druhé dítě, takže tam to spíše člověk směřuje. Přeju si, aby všechno proběhlo v pohodě."

"Hokej se s ním hraje dobře"  

Byly to pěkné roky. Odehráli jsme řadu povedených zápasů, často se nám dařilo. A našemu mužstvu také. Ale když nám to nešlo, dokázali jsme se také pěkně nahlas pohádat. Každý si k tomu řekl své. Možná i to přispělo k tomu, že jsme s Martinem Koudelkou hráli tak dlouho a úspěšně. Byli jsme totiž schopní si vyříkat i nepříjemné věci, ale za chvíli jsme o hádce nic nevěděli, jeli jsme dál.

I proto vzpomínám na vzájemnou spolupráci s Martinem velmi rád a na roky, které jsem s ním odehrál v jednom útoku, nedám dopustit. Bylo výhodou, že jsme si vzájemně sedli, a to nejen na ledě. Přišel jsem před lety do Hradce, velmi brzy jsme hráli spolu a tak to trvalo celou dobu, co jsem tam byl. A zatím jsem si s nikým tak dobře asi ještě nezahrál, hraje se s ním dobře.

Martin je totiž výborný hráč, který umí předvídat amá perfektní periferní vidění. Hodně se z těchto jeho hokejových předností dalo těžit. Měli jsme několik nacvičených akcí. Třeba ta, při které mi Martin přihrával zpoza branky, nám často vycházela.
Martin vzal puk, uvolnil se přes jednoho beka a pak už měl prostor mi přihrát. Věděl jsem, že si mám najet mezi kruhy, kousek víc od branky, kam už beci soupeře nechodí.

Přesná přihrávka často opravdu přišla a já jsem z první pálil. Překvapili jsme tím hodně soupeřů, často se nám to dařilo i v přesilovkách. I díky tomu jsem v minulé sezoně dal těch pětadvacet branek.

Roman Vondráček, bývalý Koudelkův spoluhráč