„Kdybych neměl takovou střelu a možná ještě nějaké plusy, tak vůbec nemusím hrát hokej. Protože skvělý bruslař nejsem a technicky to na NHL taky není,“ usmívá se právě dnes dvaatřicetiletý obránce.
Ten prošel skoro celou Evropu, než se v létě vrátil do rodného Brna, aby mu pomohl při tažení do extraligy. V něm se Kometě od zítřka postaví první vážný rival - Chomutov. „Všechny předpovědi a kvality kádrů půjdou stranou, hlavně ze začátku to bude o nervozitě a bojovnosti,“ tvrdí Kántor, který nevyniká jen tvrdou střelou, ale také tvrdými pěstmi.
Po mnoha letech jste se vrátil domů. Prožíváte play-off v Kometě víc, než když jste hrál v zahraničí?
Člověku je úplně jedno, jestli je odjinud nebo je domácí. Furt jede naplno. Ale jinak vnímá atmosféru, na mně se to odrazilo v prvních dvou zápasech, kdy jsem se snažil jít naplno, ale občas mi myšlenky utíkaly.
Takže doma v Brně víc vnímáte dění okolo hokeje?
Určitě, je to složitější, protože člověk nehraje jenom sám pro sebe. Stejně jako jinde musí odevzdat maximální výkon, to platí vždycky. Ale okolnosti jsou jiné.
Po prvních dvou zápasech s Olomoucí jste si stěžoval, že jste byl trochu mimo. Stejně tak i v létě. Nejste na sebe příliš náročný? Na ledě většinou patříte k nejlepším.
Ale já to nemyslím tak, že by to byla úplná katastrofa. Je to o tom, že od sebe někdy očekávám víc. Nechci to převracet na nějaké góly a asistence, ale ten pocit ze sebe musí být dobrý. Pak je mi svým způsobem jedno, jestli dám gól nebo ne. To je jen příjemný bonus.
Čeká vás Chomutov. To bude soupeř jiné úrovně než Olomouc, že?
Já si myslím, že to bude úplně jiná série. Tím, že jsme je v sezoně pokaždé porazili, nám mají co vracet. Ale tady všechny předpovědi a kvality kádrů půjdou stranou, hlavně ze začátku to bude o nervozitě a bojovnosti. Uvidí se, kdo bude mít lepší momentální formu. A samozřejmě budou rozhodovat gólmani, Saša (Alexandr Hylák - pozn. aut.) se třeba ve druhém zápase předvedl fantasticky a ten zápas pro nás zachránil. Hlavně v play-off to na gólmanovi stojí a já se budu modlit, aby mu ta forma vydržela.
Když se fanoušci ptali Milana Kostourka, kdo ve vašem týmu by řešil případné potyčky, tak jmenoval vás a Mariana Moravu. Plníte tedy roli toho, kdo se má zastat napadeného spoluhráče nebo brankáře?
U nás ty role nejsou nijak určené. Ale pokud bych byl na ledě a zejména do Saši by někdo zajel nepatřičným způsobem, tak se o to někdo postarat musí. A zrovna v naší lajně bych to asi měl být já.
Jak se do takové pozice hráč dostane? Musí mít svaly nebo spíš kuráž?
To je i o povaze. A taky třeba do olomouckého Honzy Mikela těžko pošlu Kosťu (Milana Kostourka). Ale to není o tom, že člověk vidí, že se něco semele, a buď tam jde nebo nejde. Někdy je to i na škodu, když vás třeba vyloučí a soupeře ne. Ale hlavně je potřeba ukázat, že především gólman je chráněný.
To se stalo v Olomouci, kde jste Jana Mikela odstrkoval tak důrazně, až jste poslal tým do oslabení. Bral jste dvě minuty jako přijatelnou cenu za to, že jste sjednal pořádek?
Ono hrozně záleží na tom, za jakého je to stavu a jak to dopadne. Tím, že z toho neskórovali, tak to vyšlo dobře, protože jsme ukázali, že musí k Sašovi zachovat respekt. Ale někdo se na to může dívat úplně jinak. Já jsem to v tu chvíli tak cítil a prostě jsem do toho vletěl. Jenom na nějaké odžduchnutí to pro mě nebylo, protože adrenalin je nahoře. Gólman je v každém týmu priorita a každý tým by se za svého brankáře měl postavit.
Jednáte v takových chvílích vyloženě emotivně? Nebo i zvažujete, jaké důsledky potyčka může mít?
Opravdu záleží na stavu. Když budeme vést 5:0, tak člověk může v klidu zahodit rukavice a jít se prát, pokud to bude mít nějaký smysl. Zato za stavu, kdy se v zápase láme chleba, je to na zvážení. Ale říkám, velkou roli tam hraje adrenalin a jaká je to situace. V Olomouci to zrovna byla situace, kdy jsem viděl, že Honza Mikel zajel do brankáře, a já jsem se ho snažil chránit.
Je možné, že hráči Chomutova půjdou ostře po Milanu Kostourkovi. Jste připraven ho chránit, případně nějaký tvrdý zákrok oplatit?
Abychom se zase nepouštěli do spekulací, já tady nejsem od rvaní. Rozhodně nejsem žádný bodyguard. Ale samozřejmě pokud ho někdo sundá nějakým nefér zákrokem, tak bych měl být ten, kdo se za něj postaví. Protože je to jeden z hráčů, který by nám měl rozhodovat zápasy. Ale osobně si myslím, že spousta z nás by se postavila za každého hráče, to není jen o Kosťovi. Ano, je to o Sašovi Hylákovi, který musí být chráněný za každou cenu. Ale rozhodně nebudu jezdit s krvavýma očima a hledat, kdo se dotkne Kosti. Je to hokej a tvrdé zákroky k němu patří.
Vy k nim přidáváte i neskutečně tvrdé střely. Jak se člověk naučí takhle pálit? Je to dílem tréninku?
To ne. Samozřejmě jsem jako mladý hodně střílel, ale myslím si, že tohle je dané. Někdo rychle bruslí, někdo má klid v zakončení jako třeba Benzín (Michal Černý).
Tak tvrdě jste střílel i zamlada?
Jako ďas. (smích) To je jedna z věcí, která ke mně patří, a jedna z mých předností. Na druhou stranu kdybych neměl takovou střelu a možná ještě nějaké plusy, tak vůbec nemusím hrát hokej. Protože skvělý bruslař nejsem, technicky to na NHL taky není. Každý má zkrátka něco a tím, že jsem obránce, tak se mi ta střela od modré zrovna hodí.
Už v sezoně jste říkal, že na tréninku se musíte krotit a střílet po ledě, abyste někoho nepřizabil...
To je o respektu k ostatním. Když to těm klukům budu pálit na hlavu, tak mi nebudou chodit před branku a nedám žádný gól. Dneska můžu mít střelu, jakou chci, ale pokud ji brankář čistě vidí, tak ji musí chytit, jinak je to jeho velká chyba. Góly, které jsem dal, padly díky odvážným klukům, kteří kryjí brankářovi výhled.
V závěru sezony už vás ale soupeři hodně hlídali, abyste se ke svým bombám nedostal, že?
To je normální. Ale zase to dává prostor dalším klukům, kteří v naší přesilovce můžou hrát dole čtyři na tři. Pak jde o to, jak to sehrajeme. Když u mě bude stát zapikaný protihráč, tak toho musí využít ostatní.
Už jste se naučil nový nájezd? V Olomouci jste říkal, že umíte jen jeden, a ten už jste úspěšně využil.
Tady jsou specialisti úplně jiní. V Olomouci jsem trenéra kontaktovat zrakem, protože jsem si věřil a cítil, že by to zrovna mohlo vyjít. Ale v Chomutově už jsem tento nájezd jel, takže proti němu mám asi vybráno.
Jiná varianta by nešla?
Šla, pálit golfákem. (smích)
V Kometě patříte s dalšími navrátilci Brabencem a Zubíčkemk nejuznávanějším hráčům. Cítíte větší zodpovědnost za výsledky týmu?
To se krystalizuje během sezony. Ani jeden z nás není Jarda Jágr nebo Jirka Dopita, který by přišel a byl jasný tahoun, který to bude řídit. To se krystalizuje hlavně výkony, silou se respekt ostatních vymoct nedá.
Ještě se vrátím k sérii s Chomutovem. Už jste nakousl, že jen hokejová kvalita rozhodovat nebude. Co podle vás bude klíčovým prvkem?
Nakonec někdo musí vyhrát čtyřikrát, takže hokej je to pořád a góly někdo musí dát nebo je musí vychytat. Ale rozhodující podle mě bude vůle, sebezapření, podřízení se týmu. A jedním z hlavních faktorů bude disciplína.
