Nyní je zpět. Ve středu dal i svůj první gól po návratu do hry, radost z něj však měl tentokrát minimální. Dukla totiž na ledě rivala z Třebíče nakonec prohrála 1:2.
„Spíš než výsledek nás mrzí to, co jsme tam předvedli za hru,“ mrzí Skořepu. „Ze šedesáti minut, které hokejový zápas trvá, jsme hráli maximálně deset.“
Jihlavský asistent Nekvasil kritizoval přístup některých hráčů k derby |
Takže souhlasíte s ostrou kritikou trenéra Karla Nekvasila, který mluvil o tom, že výkon některých hráčů byl nemyslitelný?
Přesně tak. Trenéři mají vždycky pravdu. (usmívá se) Ale tady měl pravdu extrémní. Protože jak jsme se bavili po zápase: na Třebíči bylo vidět, že od začátku věděla, co hraje. I kdyby byla poslední, s nulou na kontě a nás poprvé v sezoně porazila, tak pro ně je to největší úspěch. Letos navíc jedou na vítězné vlně, nikdo je nemůže porazit. Nevím, jak to dělají.
Takže ani vy jste kouzlo Třebíče neobjevil?
Není to o tom, že by byli nejsilnější nebo nejkvalitnější v soutěži. Ale lajny mají dobře rozložené. Navíc na začátku měli ty v uvozovkách slabší soupeře, chytli se a od té doby vítěznou vlnu pořád drží. Hrají celou sezonu dobře a asi proto jsou na prvním místě.
Naopak Dukle se nyní nedaří. Středeční porážka 1:2 v derby byla třetí prohrou v řadě. Asi je zbytečné ptát se, čím to je, že?
Když to řeknu upřímně: mě se na to po každém zápase ptá nejméně sto lidí. Co se děje? Sám to nedokážu vysvětlit. Protože ten sport je tak jednoduchý, všichni to víme. Ale hlava dělá spoustu. My do žádného zápasu nejdeme s tím, že ho prohrajeme, protože to je největší hloupost. My jdeme pokaždé vyhrát. Ale jestli nás jeden nebo dva góly inkasované na začátku zápasu složí, je to špatně.
Nabízí se relativně snadná omluva: dlouhodobě vás trápí velká marodka. Jenže vy jste se s ní ze začátku zvládali úspěšně poprat, delší série porážek přišla až nyní.
My se s marodkou potýkáme od začátku sezony. Je to až neuvěřitelné. Když se nám někteří hráči uzdraví, tak hned další tři onemocní nebo se zraní. Ale my jsme se s tím vypořádávali. Když jsme hráli na tři lajny, nějak jsme se semkli. I když sám nechápu, že se to na tři lajny semkne více, než když se hraje na čtyři.
Pohledem laika se nabízí myšlenka: když hrajete na tři lajny, je to pro hráče lepší, protože jste více v zápřahu.
Já to řeknu upřímně: když hrajeme na tři lajny, tak je to pro mě osobně opravdu lepší. Jsem ve větším tempu. Ale když se hraje na čtyři lajny, je větší prostor pro odpočinek. Tím pádem by se mělo hrát víc naplno, než když se snažíte v nějakém střídání trošku ušetřit síly.
Josef Skořepa z Jihlavy (vpravo) v utkání proti Třebíči.
Zmiňovali jsme marodku. Vy sám jste v této sezoně několikrát ze hry vypadl. Jak se cítíte nyní?
Nebudu říkat, že jsem fit na sto procent. To bývám, i když mám třeba i nějaké nedoléčené věci. Do každého zápasu jdu na sto procent. Když jsem se vrátil po zranění, hned v prvním zápase mně nastřelili ruku a dalších osm zápasů jsem hrál s opichem. Protože jsem chtěl hrát. Pak už to ale nešlo, trenéři mě poslali na rentgen. Tam se to trošku zkomplikovalo, dali mi na 14 dní klid, abych se z toho dostal. Teď už jsem zpátky. A cítím se dobře.
Neurazte se, ale... Za pár dní vám bude čtyřicet. Poslední rok jste si „prošel svým“. Neříkal jste si někdy, že už bude lepší se na hokej úplně vykašlat?
Při prvním zranění, které se mi stalo v loňském play off, jsem to tak nevnímal. Bral jsem to, že je ke konci náročné sezony a zranění zkrátka občas přicházejí. Ale když jsem se v létě zranil podruhé, tentokrát šlo o druhé koleno, tak jsem byl psychicky hodně dole. Ale nějak jsem to zvládl. I kluci mi hodně pomáhali. Za to jim patří dík.
Podobně starý je váš spoluhráč Tomáš Čachotský, který je zraněný nyní, když jste vy fit. Bavili jste se spolu o této situaci?
Je to hrozné. Oba jsme ze staré školy, nikdy jsme nebyli dlouhodobě zranění. A teď najednou tohle! Nemůžeme hrát. Pro nás to bylo fakt náročné. Nechci mluvit za Tomáše, ale on to má snad ještě asi do nového roku. Pro nás je to fakt složité, nejít do zápasu. Někdy nám trenéři říkají, že jsme blázni. Někdy nám to i zakazují. Ale hrát hokej je pro mě prostě zvyk.
Dukla hledá odrazový můstek do dalších zápasůMohlo by se zdát, že prvoligoví jihlavští hokejisté prostě urazili hokejového boha. Poté, co Dukla před dvěma týdny na domácím ledě v utkání proti Vrchlabí nedokázala soupeři vstřelit fanoušky vyvolávaný desátý gól a zvítězila „jen“ 9:2, začali se svěřenci kouče Viktora Ujčíka trápit. „Od chvíle, kdy jsme dali Vrchlabí devět gólů, se na každou branku nadřeme,“ všímá si kapitán jihlavského celku Josef Skořepa. Přišla tak aktuální série tří zápasů bez bodu: porážka 1:5 v Litoměřicích, 4:5 doma se Slavií Praha a ve středu 1:2 v Třebíči. V horáckém derby přitom Dukla dokázala právě zásluhou Josefa Skořepy ve 44. minutě srovnat na 1:1. Jenže o 75 vteřin později hosté znovu prohrávali, což jim zlomilo vaz. „Měli jsme pár šancí, ale Jekel v bráně je podržel. My jsme se opět hrozně nadřeli na gól, a když jsme ho konečně dali, po naší blbé chybě jsme hned dostali branku,“ lituje Skořepa. „Prostě v této sezoně dostáváme spoustu laxních gólů, po individuálních chybách.“ Jihlava by nyní potřebovala utkání, ve kterém by se znovu dokázala bodově prosadit. „Hlavně ať se vyhraje v klidu. Ať se máme od čeho odpíchnout,“ přeje si nejstarší jihlavský hráč. „I kdybychom vyhráli jen 1:0, bude to pro nás nějaký odraz do dalších zápasů,“ myslí si Skořepa. Nejbližší příležitost bude mít Dukla už dnes, kdy doma hostí Sokolov. Otázka zní: je to soupeř, na kterém se dá chytit? „Chytit se můžete na každém, ať je to Ústí, Vrchlabí, Třebíč, nebo právě Sokolov,“ je přesvědčen jihlavský kapitán. „Zkrátka musíme jít do zápasu s tím, že ho musíme vyhrát. A uděláme pro to cokoliv,“ dodal Skořepa. |
