„Já třeba hulákal na rozhodčí, neskutečně jsem jim nadával, ale pak jsem je potkal v hospodě, kde večeřeli, zasmáli se tomu. Znali mě, věděli, že jsem na ledě magor,“ usmíval se dvaašedesátiletý rodák z Opavy při vzpomínce na svoje nejlepší hokejová léta. „Jak jsem se rozproudil, bylo to špatné. Nic mě neudrželo. Byl jsem pruďas. Teď vím, že zbytečný,“ dodal.
Původní plán zněl tak, že bude svoji kariéru pilovat v Brně, kterému ještě coby dorostenec podepsal přestupní lístky. Jenže jeho babička, u níž v Třebíči vyrůstal, pak za něj kývla i Kladnu – a malér byl na světě. Z trablů ho nakonec vysvobodil až odchod na vojnu do Jihlavy.
„To všechno teď podrobně popisuju ve své knize,“ svěřil se Válek na sobotním jihlavském loučení s někdejším Horáckým zimním stadionem. A právě křest Válkova životopisu s názvem Bouřlivák Olda byl jedním z bodů programu. „Snažili jsme se psát tu knihu zábavnou formou, aby to nebyly jen samá čísla a statistiky. Jestli se nám to povedlo, to už musí ohodnotit samotní čtenáři,“ doplnil.
Není cesty zpět, historii jihlavské haly uzavře Grand finále |
Jeho nejlepší vzpomínky na dobu, kdy v Jihlavě skoro nemohl jít na nákup, aby si někdo neřekl o podpis, kdežto na jiných stadionech ho pravidelně vítali pískotem a nadávkami, zaznamenala coby autorka Jana Čeryová.
„Psát knihu s Oldou Válkem bylo perfektní. Je velice vtipný. Kolikrát jsme se spolu tak zapovídali a nasmáli, že jsme až zapomněli pracovat,“ prozradila s úsměvem Čeryová. „Velice mile mě překvapilo, jak byl zlatý,“ pochvalovala si vzájemnou spolupráci s bývalým hokejovým reprezentantem.
Vzpomínali také spoluhráči
Sám Válek by prý čtenáře nalákal hlavně na příběhy, které mu paradoxně zrovna nelichotí. „Přečtou si, jaké jsem byl nemehlo,“ reagoval se smíchem.
Kniha však není pouze o kariéře v Dukle Jihlava zaznamenané jeho očima, vzpomínku na mistra světa z roku 1985 přidali i někteří jeho spoluhráči jako Augustin Žák, Dominik Hašek, Jaroslav Benák či František Musil.
„Říkám o sobě, že pocházím z hokejové rodiny, moji bratři hokej hráli a já chodila fandit. Ani ve snu by mě ale nenapadlo, že o hokeji budu psát knihu. Navíc s takovou legendou,“ svěřila se Čeryová.
Ovšem přímo Oldřich Válek sám sebe nikdy moc vážně nebral. Možná i proto, že moc dobře věděl, že vždycky nebyl zrovna vzor dokonalého hokejisty.
„Jednu sezonu jsme získali titul tři týdny předem. Umíte si to představit? V posledním kole jsme pak jeli do Pardubic, jenže předtím jsme propili celou noc. Česťa Šindel v bráně už při rozcvičce nechytil vůbec nic a po dvou minutách jsme prohrávali 0:2. Stejně jsme ale nakonec vyhráli,“ usmíval se.
