Jiří Dobrovolný z Jihlavy (vpravo) se snaží natlačit před Milana Kostourka z

Jiří Dobrovolný z Jihlavy (vpravo) se snaží natlačit před Milana Kostourka z Havlíčkova Brodu v zápase 1. hokejové ligy. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Slíbili mi, že tým bude silnější než letos, říká jihlavský Dobrovolný

  • 0
Je ve věku, ve kterém řada hokejistů končí aktivní kariéru. Díky podnikání, kterému se jeho rodina úspěšně věnuje, by neměl problém ani s dalším směrováním svého života. Přesto se obránce Jiří Dobrovolný rozhodl, že také v příští sezoně bude oblékat červenožlutý jihlavský dres.

„Skončit můžete ze dne na den. Ale zatím by to byla škoda,“ věří šestatřicetiletý bek, který byl v této sezoně kapitánem Dukly.

Pokud o mě budou stát jak trenéři, tak vedení, a domluvíme se na odpovídajícím finančním ohodnocení, budu pokračovat. Tak v závěru uplynulého ročníku mluvil hokejový obránce Jiří Dobrovolný o tom, zda v Jihlavě bude také v příští sezoně.

„Pokud si budou myslet, že jsem konkurenceschopný pro ostatní kluky, jsem schopen mladým něco předat, a domluvíme se na nějaké částce, která bude adekvátní, aby se mi to vyplatilo, tak budu hrát dál,“ slíbil.

Vedení jihlavského klubu už avizovalo, že u vaší smlouvy chce využít opci. S tím, že záleží na vás. Už jste se domluvili, jestli budete hrát dál?
Ano, budu.

Smlouva ale ještě podepsána není, nemýlím se?
Ne. Chtěli, abych to podepsal předminulý týden, ale neměl jsem čas. Myslel jsem, že to s Béďou (Bedřich Ščerban, jednatel Dukly Jihlava - pozn. red.) vyřídíme na předávání cen Hokejista sezony, ale nedošlo na to. Nicméně už jsme dohodnutí.

Takže, když to řeknu s nadsázkou, se správným ohodnocením nakonec nebyl problém?
Ne, smlouva je furt stejná (usmívá se). Není to nějaká přemrštěná částka, já už ani nemám nějaké velké nároky. Šlo pouze o to, abych hokej nedotoval z něčeho jiného. Nemůžu se dívat jen na to, že mě to baví. Mám rodinu, docela rozvětvenou, která něco stojí. Máme firmu, nějaké podnikatelské aktivity, do kterých se pomalu dostávám. Ale já říkám: Skončit můžete ze dne na den. A zatím by to byla škoda.

Jiří Dobrovolný

  • Hokejový obránce, narozený 5. prosince 1979.
  • Je odchovancem Dukly Jihlava, za kterou už třikrát nastoupil v baráži o extraligu: v roce 1999 jeden zápas, v roce 2005 dvě utkání a letos 12 duelů. Ve všech případech však skončil v pozici poraženého.
  • Nejvyšší domácí soutěž si kromě mateřského klubu zahrál také za Plzeň a Havířov, první ligu za Beroun a Třebíč.

Máte za sebou sezonu, ve které Dukla došla až do baráže o extraligu. Hodnocení musí být asi pozitivní.
První liga se nám povedla, baráž už nebyla nic, čím bychom se mohli chlubit. I když... Zase o takovou ostudu nešlo. Myslím, že až na poslední dva zápasy byly naše výkony docela dobré. Ukázali jsme se jako rovnocenní soupeři, jak pro extraligové týmy, tak pro Slavii. Dvakrát jsme prohráli na nájezdy, to je i o štěstí. To se na nás v určitých fázích zkrátka neusmálo.

Co podle vás prolínací soutěž o postup do extraligy rozhodlo?
Celý rok jsme se nadřeli, abychom se tam dostali. Ale pak jsme nevyhráli ani jeden venkovní zápas, dvakrát smolně prohráli doma a bylo hotovo. Nenaděláte nic. Ale určitě bych nesmutnil. Získali jsme zkušenosti. A třeba se nám podaří se tam dostat i příští rok. Pak už budeme vědět, o co se hraje. A výsledek bude třeba lepší.

Chcete jít podobnou cestou jako Olomouc? Ta při první účasti v baráži neuspěla, o rok později se radovala z postupu.
Těžko říct. Je to hrozně složité. Týmy ve WSM Lize třeba budou daleko silnější než letos. A bude to náročnější. Ale myslím, že i kdybychom se do baráže příští rok nedostali, že jsme týmům z první ligy ukázali, že se to dá hrát. V extraligových týmech nehrají žádní nadlidi. Myslím, že se nemáme za co stydět. Sen jsme si nesplnili, ale opakuji: Ostudu jsme si určitě neudělali.

Proč vám právě utkání venku nevyšla? Přivezli jste jediný bod, za porážku na nájezdy na Slavii.
Je to na zamyšlení, jestli u venkovních utkání něco nezměnit. My jsme je hráli stále stejně jako doma. A přitom bylo vidět, že extraligoví soupeři předváději venku jiný styl. Mají taktiku více propracovanou. Hráči jsou schopni měnit domácí a venkovní taktiku. Doma po vás Vary i Litvínov jedou, nenechají vám metr ledu. A naopak venku, když vidí, že puk nemohou získat, si stoupnou do středního pásma a vyčkávají. Myslím si, že tam byl znát rozdíl mezi extraligou a první ligou. Prvoligové týmy nejsou tak vyspělé v taktice, ve schopnosti měnit styl hry. To byl markantní rozdíl.

Nyní to vypadá, že tým přes léto hodně změní tvář. Hostující hráči se vrátili do mateřských klubů, skončit se v Dukle rozhodl Marek Melenovský, vedení nepočítá ani s Ondřejem Malcem, Markem Prokšem, Vojtěchem Zadražilem... Jak to vnímáte?
Myslím si, že je to škoda. Ten tým tady nebyl špatný. Budoval se skoro šest let. Konečně se to někam dostalo a zase budeme začínat od nuly. Ale nemá cenu být hned kritický, negativní. Bude na nás, abychom to poskládali. Myslím, že když loni odcházel Tomáš Čachotský, Adam Zeman a někteří hráči, co tu byli na hostování, tak nám taky lidi nevěřili. A nakonec se povedlo dát dohromady skvělou partu. Budeme zkrátka muset chemii mužstva znovu najít, byť za krátkou dobu. Snad to bude dobré.

V přímém přenosu? Měl strach, aby neztratil řeč

Na konci března, po posledním zápase semifinálové série proti Ústí nad Labem, přebíral pohár pro vítěze WSM Ligy přímo na ledě z poloviny zaplněného Horáckého zimního stadionu.

Před týdnem si kapitán jihlavských hokejistů Jiří Dobrovolný pro zlatý pohár došel znovu. Tentokrát však v záři reflektorů a kamer České televize, při slavnostním vyhlašování cen Hokejista sezony v pražském Clarion Congress Hotel Prague.

„Byl jsem nervózní jak sáňky v létě. Co vám budu vykládat,“ usmívá se šestatřicetiletý obránce. „Nikdy jsem to nezažil. A je to věc, na kterou budeme s manželkou vzpomínat celý život.“

Při oficiální společenské akci si hokejisté, kteří jsou zvyklí nosit zejména sportovní oblečení, na sebe netradičně vezmou oblek. Necítil se „Dobras“ ve formálních šatech stísněně?

„Já se ženil, takže kvádro už jsem měl několikrát na sobě,“ směje se ostřílený bek. „Je to oblečení jako každé jiné. Sice, jak říkáte, mám na sobě raději tepláky nebo montérky. Ale ty dvě tři hodiny se to dalo v pohodě zvládnout.“

Obavy tak měl spíše z toho, co si na něj moderátoři vymyslí. „Nevěděl jsem, do čeho jdu a na co se mě budou ptát. Měl jsem trochu strach i z toho, abych neztratil řeč,“ přiznává. „Ale nakonec to nějak dopadlo,“ oddechl si.

V kolonce příchodů je zatím jediné jméno, ale o to zvučnější – vrací se Tomáš Čachotský. Víte o nějakých dalších potenciálních posilách?
Trenéři mi říkali, že mají čtyři pět hráčů, u kterých chtějí, aby tady byli. Konkrétní jména zatím nemá smysl říkat, protože to nemusí dopadnout. Ale slíbili mi, že tým bude silnější než letos. A právě trenéři za to zodpovídají. Oni jsou těmi, kdo tým skládá a kdo jde s hlavou na trh jako první. A když tomu věří oni, vám nezbývá než věřit taky.

A vy věříte?
Nechtěl jsem končit s tím, že se něčeho bojím. Mám rád výzvy. A s tím do toho jdu. Budu se snažit ten tým – tu partu, která tady byla – udělat i na další sezonu. Nějaká jednání s hráči probíhají. O tom, jak bude kádr vypadat, bude jasněji 23. května, kdy nám začíná letní příprava. Uvidíme, kdo tam bude a kdo ne. Pak to začneme budovat. Nevím, jestli se dá použít někdo z naší juniorky. Jestli jsou mladí kluci schopní za nás hrát. Celý rok za námi z juniorky nikdo na zápas nešel. Každopádně budeme muset bojovat. Jít do toho s čistou hlavou a věřit, že to bude dobré. Když tomu věří trenéři, není důvod, proč si myslet něco jiného.

Co tedy bude nejdůležitější?
Jak jsem řekl: udělat dobrou partu. Aby naše výkony byly dobré a přinášely výsledky. Musíme zkusit přilákat nějaké lidi na náš krásný stadion. Uvidíme za tři, čtyři měsíce, jak nám to půjde. Teď to nemá cenu řešit. Ostatně, zatím mám ještě dovolenou (usmívá se).


Mistrovství světa v hokeji 2024

Hokejové MS 2024 se uskuteční od 10. do 26. května v Praze a Ostravě. Český tým se představí v pražské základní skupině, kde ho čekají Kanada, Finsko, Švýcarsko, Dánsko, Norsko, Rakousko a Velká Británie.