„Vy se ale v žádném případě nesmíte nechat vyprovokovat. Pokud to nevydržíte, oslabíte svůj tým a navíc i svoji psychiku,“ vysvětluje bývalý gólman Dukly Jihlava, který 2. dubna oslavil jedenačtyřicáté narozeniny.
Sledujete letošní cestu Dukly za návratem do extraligy?
Když je chvilka času, tak se v televizi podívám. Ale hlavně mám informace od taťky, který je na zimáku při každém zápase jako pořadatel.
A co tedy zatím říkáte výkonům jihlavského týmu?
Kluci předvádí pěkný boj, Žukov je drží fantastickými zákroky. Už to mají do extraligy jen kousek, postup je blízko.
Vybaví se vám při sledování letošní Dukly vzpomínky na rok 2004, kdy jste vy motal hlavy barážovému soupeři z Českých Budějovic?
(usmívá se) Musím přiznat, že pokaždé, když začne play off, se mi vzpomínky vracejí. Včetně vámi zmiňovaného postupu. Vyřazovací část je obrovský adrenalin, top chvíle celé sezony. Aspoň pro mě to bylo vždycky nejvíc, na co jsem se těšil.
Co pro vás tehdy bylo největším hnacím motorem?
Splnit si svůj dětský sen. Když Dukla spadla do první ligy, řekl jsem si, že se přece může dostat zpátky. A pak to najednou bylo blízko. Hnalo mě to každý zápas dopředu.
Měl jste nějaký svůj recept, jak udržet maximální koncentraci?
Zavřít se do jakési psychické bubliny. Dnes je to hrozně moderní slovo. (usmívá se) Prostě jsem šel za svým cílem, řekl jsem si, že se nenechám ničím rozptylovat.
Vzpomínám si, že si z vás tehdy spoluhráči dělali legraci. Samozřejmě v dobrém. Když vás v tehdy teplém březnu viděli se zimní čepicí na hlavě, smáli se, že jste si v té euforii ani nevšiml, že už je jaro...
(směje se) Vždyť to říkám, nenechal jsem se ničím rozptylovat.
A že se budějovičtí hráči občas hodně snažili...
A já je ignoroval. Protože když se oženete, dosáhnou svého.
Měl byste nějakou radu pro jihlavské hráče před šestým zápasem?
Ať dál hrají jako tým, stejně jako v neděli v Kladně. Musí jít minutu po minutě, rvát se o každý puk a chtít vyhrát každý souboj. Odpočívat se může potom.
Věříte ve šťastný konec?
Byl jsem v podobných prohlášeních vždycky spíš opatrný. Uvidíme. Musíme držet palce.
