„Když jsem hrál ještě jako junior za Stadion Liberec v sezoně 1985/86, dal jsem jako šestnáctiletý v Litoměřicích svůj první gól za dospělé. Mám na ně dobré vzpomínky,“ pousmál se čtyřiapadesátiletý trenér s bohatou hráčskou minulostí. „Teď sem vstoupila Sparta, máme hodně kluků z její mládeže plus naše zkušené hráče, takže dobrý mix.“
S bratrem něco konzultujete?
Chodíme třikrát týdně odpoledne na tenis, vždycky se ptá, jak to tady funguje a vypadá. Chystá se na nás v sezoně podívat, doufám, že mu předvedeme nějaký pěkný hokej.
Litoměřický kouč Nedvěd: Spartě poskytneme hráčský servis |
Asi jste byl mezi prvními, kdo věděl o jeho konci u reprezentace z osobních důvodů, že?
Vím, co za tím je. Někdy jsou v životě chvíle, kdy hokej musí jít stranou. Priority jsou rodina, děti. A on musí řešit takovou situaci. Určitě si dveře do reprezentace na sto procent nezabouchl. Hokej má rád a věřím, že bude schopný se vrátit, když to půjde. Ale teď se musí stoprocentně soustředit na situaci v rodině.
Nezapojíte ho v Litoměřicích, aby přišel na jiné myšlenky?
Právě že nemůže dojíždět. Musí být k dispozici v Praze a věnovat se tomu nejdůležitějšímu.
Někteří na sociálních sítích jeho působení u nároďáku kritizovali, zavřel jim titulem pusu?
Já diskuse nečtu, absolutně nevím, co se psalo. Na titulu mistrů světa pracoval celý rok, jezdil za hráči. Vztah a komunikaci s nimi měl na takové výši, že kluci z celého světa přijeli i pobití, polozranění. Jmenovat je nebudu. Chuť jít do týmu byla. Jeho role byla postavit co nejsilnější mužstvo, což se povedlo.
Jako hráč jste býval impulzivní, jste i jako trenér?
Na tréninku dokážu být nepříjemný. Ladí se detaily, je dobrý led, žádný stres, že rozhodčí něco špatně odpískal, nekřičí tisíc diváků. V přípravě by to mělo být, když to řeknu blbě, na 120 procent. Prostě perfektní. Když se budeme flákat při tréninku, jak bude vypadat zápas? V něm vám záměry narušuje soupeř, takže to už na hráče neřvu, je zbytečné vyvolávat na střídačce další stres.
Litoměřice tasí eso, posílil je Eberle. Má být lídrem a tahounem |
Jaký je váš trenérský sen?
Mám rád koncepční práci. Líbilo se mi, když jsem zůstal pět let u mládeže Sparty. Po dvou letech a dvou titulech jsem měl nabídky z první ligy, nevzal jsem je. Pořád jsem se trenérské řemeslo učil, hrál jsem dlouho, až do 43 let. Chtěl jsem jít od píky. Byl jsem ve Spartě i asistent áčka, ale pak jsem tři roky strávil v Letňanech. Přitom po první, pěkné sezoně jsem taky mohl jít jinam. Nešel jsem. Chtěl jsem pokračovat, kde jsem byl. Teď znova. Vizi posunout se k extralize mám, ale ne teď. Chci v Litoměřicích být dvě tři sezony.
Trénink litoměřických hokejistů.
Je teď složitější vychovávat mladé než za vaší éry?
Dřív fungovala mazácká kabina, vojna. Mladí měli asi větší disciplínu, trenér zařval a vědělo se, že je něco špatně. Teď už to tak není a ani to nejde, na kluky se musí jinak. Více s nimi komunikovat, více po dobrém, vše jim vysvětlovat. Já taky zvýším hlas, ale spíš když vidím, že něco flákají. Dnes jsou videa, porady, to zase za nás neexistovalo. Každá doba má něco svého.
Přicházíte po historicky nejúspěšnější, bronzové sezoně Litoměřic. Ani kvůli tomu jste neváhal?
Je mi jasné, že diváci, hráči a vůbec všichni jsou tu namlsaní úspěchem, ale já určitě loni neseděl na gauči a nepřál Litoměřicím, aby skončily předposlední a my mohli prohlašovat za úspěch 10. místo. Jestli budeme třetí či šestí, asi není úplně klíčové, spíš se chceme věnovat rozvoji mladých hráčů, posunout je a připravit na dospělý hokej. To je vize spolupráce mezi Litoměřicemi a Spartou.
Půlka kádru je ze Sparty, konzultujete tedy s ní i herní styl?
Fajn bylo, že jsme na Spartě trénovali celé léto. Hráči viděli prostředí, kam se můžou posunout, v jakém super týmu by mohli skončit. V té době jsme s trenéry v čele s Pavlem Grossem konzultovali jednotlivé věci, ať to má návaznost. Nekopírujeme Spartu na 100 procent, ale hodně se jí náš styl podobá. Tedy aktivní a bruslivý.
