Jaromíre, jak jste na tom po zdravotní stránce?
Mám za sebou první trénink a cítil jsem se hůř, než jsem si myslel. Ale to jsem čekal, protože jsem absolvoval u profesora Koláře určitou proceduru a bylo mi oznámeno, že by sice měla pomoct, ale že budu v nejbližších dnech cítit bolest. Jsem rád, že byl trénink dobrovolný, protože bych plný zápřah asi nevydržel.
Jágr nastoupí poprvé v sobotu, dohrát může za TřinecJaromír Jágr nastoupí za Kladno podle očekávání už v sobotu, utkání s Benátkami nad Jizerou se odehraje v Liberci. Za Severočechy naskočí k rozlučce také 46letý Petr Nedvěd. Jágr se zároveň dohodl s extraligovým Třincem na střídavých startech, Ocelářům ale vypomůže jen v případě, že Kladnu skončí sezona (vyřazení v play-off 1. ligy, případně závěr baráže o extraligu). Problémy s pravým kolenem hokejovou legendu ještě neopustily. Proto nastoupí v nejbližších utkáních Kladna zřejmě jen na minimální dobu, než se jeho zdravotní stav zlepší a nabere potřebnou formu. |
Jak zní vaše přesná diagnóza?
Myslíme si, že je to vnitřní vaz v koleni, který jsem si natáhnul. Nevíme jak, protože si nepamatuju, že by došlo k situaci, kdy by mě to bolelo. Možná jsem ji jen necítil, protože jsem byl pod prášky proti bolesti. Koleno otéká, protože mám od vazu odštíplý kus kosti. Pan Kolář mi tam píchnul moji krev s bylinkama, aby se to zklidnilo. Bylo to hrozně bolestivé, udělalo se mi hodně špatně.
Myslíte, že právě zranění ovlivnilo, že o vás už nebyl v NHL zájem?
Hokej se ubírá jinam než před deseti lety. Už není založený na fyzické vybavenosti, ale na rychlosti. Přecházení jeden na jednoho nebo souboje u mantinelu, to je minoritní záležitost. Je to spíš o nastřelování puků a pa se co nejrychleji dostat do pásma. V NHL vědí, že tenhle styl se divákům líbí. Je to mnohem riskantnější styl, já na něj nejsem zvyklý. Se svou rychlostí ani nemůžu. Spíš potřebuju hráče, který puk podrží a hrají kombinačně na malém prostoru. V tomhle se mi na Floridě přizpůsobili. Když nebudete dávat góly a dělat body, tak rozumím, že budou týmy dávat přednost mladým, kteří sice nemají zkušenosti, ale je u nich daleko větší šance, že se zlepší. Chápu, že jsem měl problém. Těžší je si to připustit. Ale zcela jim rozumím. Je zbytečné, abych zabíral místo.
Takže jste pesimista ohledně budoucnosti v NHL?
Spíš realista.
Jak jste se těšil domů?
Kdybyste mi před sezonou řekli, že se tu potkáme koncem ledna, tak bych řekl, že jste blázen. Na druhou stranu jsem rád, že se to domluvilo. V Calgary jsem měsíc nehrál, ani jsem skoro netrénoval. Je dobře, že jsme se domluvili. Vyšli mi vstříc.
Jak to vypadá s návratem na led?
Pokud chci Kladnu pomoct v baráži, tak musím odehrát minimálně 15 zápasů. Takže se pokusím nějakým způsobem nastoupit, byť mě koleno bolí. V sobotu se o to pokusím.
Bude se hrát v Liberci? Rozhodnutí je na vás.
Je to nejrozumnější. I když se necítím dobře a snažil jsem se to vysvětlit mým fanouškům. Mám plán a rád bych ho dodržel. Ale je otázka, jestli zvládnu víc než pár střídání. Sám jsem zvědavý. Kdybych věděl, že mužstvu nemůžu pomoct, tak bych do toho nešel. S kondicí by neměl být problém. Ale když jste zdravý na tréninku, tak to automaticky neznamená, že budete zdravý při zápase.
Co říkáte na Petra Nedvěda, který proti vám chce nastoupit?
Pokud nastoupí a bude se to brát jako rozlučka, kterou podle mě neměl, tak by se to mělo udělat v Liberci. Bylo by to pěkné, budou mu vyvěšovat dres. Proto jsem přesun odsouhlasil.
Budou vás v sobotu podporovat nejbližší včetně přítelkyně Veroniky?
Veroniku určitě v sobotu neuvidíme, ta je ještě v Kanadě a musí zabalit. Můj přesun byl blázinec, vůbec jsem nevěděl, jestli si mě někdo vybere z waiver listu nebo co bude. Zatím zůstává a možná se ještě pojede podívat někam jinam. Co se týká mých nejbližších, tak moje maminka je asi můj největší fanda, která možná viděla víc hokejových zápasů než vy všichni dohromady. Jí je jedno, jestli jsem v Americe, vstává na každý zápas. Sice nevím, jak to dokáže, ale hokejem pořád žije. Jeden z důvodů, proč se vracím na Kladno, je, aby mě viděla ještě naživo. V Americe s tátou nebyli tak deset let, naposledy v New Yorku v roce 2005, kdy jsem dal 600. gól a klub pozval rodiče, aniž bych to věděl. To bylo milé překvapení. Já vždycky slíznul všechnu smetánku. A nemusel jsem pro to skoro nic dělat - jen poslouchat rodiče a mít vůli to dělat. Oni pro mě udělali absolutní maximum, co kdo může pro druhého udělat. Obětovali mi svůj život. Třicet let jsem hrál hokej na nejvyšší úrovni a o nich nikdo neví, ale mě zná skoro celý svět.
Možná se objevíte v extralize. Proč jste se dohodl právě s Třincem?
Všichni moc dobře víme, že spolupráce s TK Plus a panem Černoškem trvá hrozně dlouho. Kladno s Třincem vždycky fungovalo a myslím, že by to tak mělo pokračovat. Ale zdůrazňuju, že mým hlavním cílem je pomoct Kladnu. Jinde můžu nastoupit jedině v případě, že by Kladnu skončila sezona. V tom duchu jsme se domluvili s Třincem.
Médii proběhla zpráva, že budete do Třince létat vrtulníkem. Co je na tom pravdy?
Je pravda, že vrtulník mám hrozně moc rád. Mně by to ani nevadilo, ale kdyby k přesunu do Třince opravdu došlo, tak bych se tam odstěhoval. A hrál jenom domácí zápasy, samozřejmě. Ale to jsem jim ještě neříkal. (smích)
Jak se vůbec cítíte ve vlastním klubu jako svůj vlastní hráč?
Je to trošičku zvláštní, co si budeme namlouvat. Ani ne pro mě, ale spíš pro hráče a trenéry. Mluvil jsem s nimi a domluvili jsme se. Jakmile budu na ledě, tak jsem hráč, a ne majitel. A když udělám chybu, tak chci, aby se ke mně chovali stejně jako k osmnáctiletém klukovi. Jestli to tak opravdu bude, to uvidíme.
V Česku se zase strhla Jágrmánie, překvapilo vás to?
Jeden z důvodů, proč jsem se chtěl vrátit, bylo, že jsem chtěl mít klid a pomoct Kladnu. V žádném případě jsem to nečekal. Je to krásná věc, která se nedá popsat, že fanoušci tak respektujou hráče, kterému je skoro 46 let a má skoro všechno za sebou. Kdybych říkal, že mi to vadí, tak bych lhal. Je to velice příjemné. Vážím si toho. Přesto je to pořád stres a zodpovědnost. Fanoušci sice chápou, že mi je 46 let a že to nebude jako dřív. Ale já pořád snažím udělat maximum, abych je nezklamal.
Víte, jak dlouho budete ještě hrát?
Je spousta faktorů, které ovlivňují dlouhověkost. Z mého pohledu je nejdůležitější láska. Láska je nejsilnější druh energie na tomhle světě. Když do něčeho dáš lásku, tak to vydrží hrozně dlouho. Já hokej miluju, vždycky jsem ho miloval a nebyl problém mu obětovat všechno. Další věc je, co tomu říká tvoje tělo. Jak reaguje na změny. Konkurence je čím dál větší a všichni se snaží vymýšlet nové metody a člověk musí držet krok, udržovat se a správně trénovat. Jedině tak zabráníte zranění. Za něj si z padesáti procent můžete sám.
Proč podle vás angažmá v Calgary nevyšlo?
Byl jsem nemile překvapený, že vyřizování kontraktu zabralo víc času, než jsem čekal. Bylo to dost pozdě, trénoval jsem sám na Kladně. Dostat se do tempa v NHL proti hráčům, kterým je 22-23 let, lítají nahoru dolů a jsou v neskutečné formě, bylo hrozně těžké. Abych se dostal do formy a byl schopný konkurovat, tak jsem musel jinak trénovat. Dělal jsem věci, na které není moje tělo zvyklé. Proto jsem se zranil. Nejdřív se ozvala třísla. Byl jsem trpělivý a věděl, jak se to léčí, protože to nebylo poprvé. Ale pak zničehonic ve dvanáctém zápase ve Philadelphii mi oteklo koleno a od té doby začaly problémy. Neměl jsem s tím zkušenosti, nevěděl jsem, jak trénovat, jestli jít přes bolest... Nejistota byla horší než cokoli jiného. Přestal jsem trénoval, protože jsem si myslel, že to pomůže. Ale zhoršovalo se to a nakonec to dopadlo, jak to dopadlo.
Ovlivňovalo vaše zdraví počasí v Calgary?
Nějaký vliv samozřejmě mít mohlo, byť si to nepřipouštím. Ale poslední dvě sezony jsem strávil na Floridě, kde ráno vstanete, svítí sluníčko a je teplo. Tohle na vás působí jinak, než když je zima. Nechci, aby to vypadalo, že si stěžuju. Calgary mě překvapilo, jak je krásné. Vyhovovalo mi, že tam nejsou žádné zácpy, všude bylo blízko. Počasí je tam zvláštní tím, jak rychle se mění - jeden den je plus pět a druhý mínus třicet. Možná i tyhle výkyvy moje tělo ovlivnily, ale to si nejsem jistý.
Existuje teoretická možnost návratu do Calgary?
Vůbec o tom nepřemýšlím. Věřím, že co bude, to bude a že se věci stávají z nějakého důvodu. I věci, které nebyly moc pozitivní, se postupem času ukázaly jako nejlepší, co se mohly stát. Proto se snažím brát všechno pozitivně. Pro mě je teď nejdůležitější, abych se uzdravil. Abych mohl naplno trénovat, protože bez toho to nejde. Tělo je na to zvyklé a já to potřebuju ke svým výkonům. Když budu zdravý, tak si to budu užívat a budu mít chuť něco dokázat. V Calgary jsem zažíval zápasy, že jsem se vyloženě těšil, a pak si po dvou třech střídáních říkal: Máš to zapotřebí?
Mrzí vás, že jste nepřekonal Gordie Howea v počtu odehraných utkání v NHL?
Amerika je statistikami posedlá, o to je soutěž zajímavější. Druhá věc je, že fanoušci a novináři berou rekordy vážněji než já. Já takový cíl nikdy neměl. Možná v posledních letech kvůli tomu, že mi to bylo dennodenně připomínané. Jediný cíl ve statistikách bylo dosáhnout na 2 000 bodů. Ale to už nedokážu. Na Floridě jsem věřil, že bych to mohl zvládnout.
Jak budete na své jediné angažmá v Kanadě vzpomínat?
Přesně to, co jsem očekával, se stalo. Přišel ohromný zájem fanoušků, i proto mě mrzí, že jsem tam nezůstal dýl a neodevzdal výkony, jaké jsem chtěl. Každou střelu i šanci dokázali fanoušci ocenit, což se málokde jinde vidí. Optimismus, očekávání a nadšení byly až ale moc velké.
Měl jste po návratu kromě Kladna a Třince jiné možnosti, kde hrát?
KHL byla zavřená, protože tam musí být přestup do 15. prosince. V Čechách jsem s jinými kluby nejednal. Ani mě to nenapadlo. Věděl jsem, že budu hrát v Kladně. Další byla německá liga. Berlín měl o mě eminentní zájem už v létě. Domlouvali jsme se i na konkrétních podmínkách. Klub vlastní majitel Los Angeles a angažuje se v něm i Luc Robitaille, se kterým jsem hrál a se kterým jsem velice dobrý kamarád. Měl jsem zaručené, že se o mě velice dobře postarají, takže jsem o tom přemýšlel. Jakmile se dozvěděli, že se vracím do Evropy, tak se hned ozvali, byli hodně aktivní. Jsem rád, že pochopili, že se potřebuju doléčit. A já věřím, že s profesorem Kolářem mám největší šanci.
V pondělí se chystá setkání hráčů z Nagana po dvaceti letech. Přijdete?
Já hlavně nevím, jak moc budu zaneprázdněný. Ale rád si čas udělám a půjdu kluky pozdravit. Některé vídám v létě, jiné jsem viděl naposledy v Naganu. Určitě to bude skvělé posezení a když mi to čas umožní, tak přijdu.
Už se připravujete na partu vašich fanoušků, kteří si říkají Travelling Jagrs a kteří se chystají do Kladna?
Nevím, musíme se jich zeptat. Někde jsem četl, že o tom přemýšlí. Ale bylo by to pro ně daleko dražší. I když v Calgary jsou lístky tak drahý, že by pro ně bylo levnější koupit si letenku. Uvidíme.
