Dnes vpodvečer svoji nepříjemnou zdravotní kalvárii, která mu vzala téměř celou letošní sezonu, snad definitivně uzavře - poprvé od loňského února se pro prvoligový zápas oblékne do hradeckého dresu, byť v něm po rozbruslení zamíří pouze na střídačku.
"Hlavně jsem rád, že už to je snad konečně za mnou a že koleno vydrželo bez nejmenších potíží i zápas," uvedla po dva této sezoně předcházející roky neotřesitelná jednička v brance hradeckého mužstva. Už v sobotu se totiž Luňák vydal na druholigový zápas, brankářskou praxi si začal oživovat v druholigové Chotěboři.
Čekal na to téměř celý rok, protože poslední mistrovské utkání odchytal na konci loňského února, když Hradec ve čtvrtfinále play-off marně odolával favorizovanému Chomutovu. Luňák tehdy byl brankářskou jedničkou týmu a patrně málokdo pochyboval, že se na tom pro další sezonu něco změní.
Jenomže zranění nasměrovalo brankáře úplně jinam. Dokonce v jednu chvíli na okraj života. "Po několika týdnech po zranění jsem dostal trombózu a do nemocnice jsem prý dorazil za minutu dvanáct. Byl jsem dlouho na kapačkách a dobře mi opravdu nebylo," vzpomíná Luňák na nepříjemné okamžiky.
Kvůli tomu mohl absolvovat operaci zraněného kolena až o dva měsíce později a celé léčení se tím protáhlo. Dlouhé týdny čekání na uzdravení někdy vstřebával dost těžce, ale dnes už si nestěžuje. "Když jsem třeba při léčení sledoval neštěstí hokejistů Jaroslavle, člověk všechno přehodnotí a je rád, že doma leží jen s bolavým kolenem," vypravuje.
V posledních týdnech Luňák už pilně trénuje, první mistrovský zápas má za sebou a dnes se opět vrátí do hradeckého týmu. Možná trochu symbolicky naváže na to, kde před rokem přestal, i když jen na střídačce - proti Hradci se totiž stejně jako tehdy postaví Chomutov: "Hlavně mě těší, že jsem zpátky."