Původně chtěl pětadvacetiletý hokejista Ondřej Malec pro letošní sezonu zamířit do některé zahraniční soutěže, ovšem tenhle plán buď vůbec nevyšel, nebo narazil na dost tristní úroveň.
„Měl jsem hrát v Innsbrucku Tyrolskou ligu, ale ta kvalita soutěže, to bylo něco strašného. Byl jsem hrozně zklamaný,“ svěřil se rodák z Velkého Meziříčí, který nakonec nový ročník odstartoval v druholigovém Žďáru nad Sázavou.
A odtud si ho před pár dny vytáhl třebíčský kouč Martin Sobotka do prvoligového A-týmu Horácké Slavie.
Byl jste překvapený, nebo jste tak trochu doufal, že by to takhle mohlo dopadnout? Přece jen vás Martin Sobotka znal už z vaší loňské výpomoci Žďáru, kde tehdy on sám také působil...
Nešlo jen o něj, já se snažil celkově pracovat tak, aby si mě někdo z první ligy zase všimnul. A když se minulý týden ozvala Třebíč, byl jsem moc rád.
Ve Žďáru se vám nelíbilo?
To ne, naopak. Když mi nevyšlo to angažmá v Rakousku, tak se mi ozval pan Šimon (šéf žďárského klubu), jestli bych nechtěl k nim. A já hned souhlasil, protože už jsem tam pár zápasů odehrál loni a bylo to vždycky fajn. Ve Žďáru jsou super lidi, i přístup k hráčům je parádní. Cítil jsem se tam moc dobře. Ale přál jsem si zase hrát první ligu.
Jakou formou vás do Třebíče uvolnili?
Na střídavé starty do konce roku. Pak má Třebíč právo opce, kdyby to chtěla prodloužit. Bude záležet jenom na mně, co předvedu.
Myslím, že pokud budete střílet vítězné góly jako ve středu v Litoměřicích, tak se o zájem ze strany Horácké Slavie asi bát nemusíte. Lépe jste se asi uvést nemohl. Nebo ano?
Jo, ve středu to bylo výborné. Hráli jsme týmově a až na ty dvě chyby, po kterých jsme inkasovali, jsme si šli od začátku za vítězstvím.
Už vás noví spoluhráči upozornili, že první gól, navíc rozhodující, bude drahý?
Zatím byly jen nějaké lehké narážky, jinak nic. Já se samozřejmě hlásit nebudu, ale myslím, že Dolňa (útočník David Dolníček) s Romanem Eratem si mě asi pozvou.
Možná čekají, až toho bude víc. Třeba teď po zápase v Mostě...
Uvidíme. Každopádně si myslím, že pokud budeme hrát tak jako ve středu, můžeme zase uspět.
Převážnou část své dosavadní kariéry jste strávil v dresu jihlavské Dukly, ovšem teď budete nastupovat v barvách jejího regionálního rivala. Jak tuhle změnu vnímáte?
Nemám s tím žádný problém. Ale na zápasy s Duklou se těším. Mohl jsem proti ní nastoupit už minulou sobotu, ale kvůli papírům ze svazu to nakonec nevyšlo. Za měsíc je ale další derby a to bude pro mě pořádně pikantní. Nějaké pošťuchování určitě bude. S některýma klukama z Jihlavy už jsem si psal. Prý se na mě těší.
Proč jste vlastně po loňské sezoně v Jihlavě skončil?
Dukla už neměla zájem se mnou prodloužit smlouvu. Ale takový už je život. Agent se mi pak snažil najít jiné angažmá, jenže většina klubů je něčí farmou, a tak si berou hráče hlavně z extraligy.
Vy máte právě z doby, kdy jste hrával první ligu za Duklu, nálepku hokejového bijce. Vážně se tak rád perete?
To ne. Je pravda, že jsem se vždycky snažil hrát důrazně, ale pokaždé hokej. V Jihlavě po nás ovšem vyžadovali i trochu jiné věci.
Chodil jste třeba i na hodiny boxu, abyste pak na ledě nebyl bit, ale spíš abyste soupeři rány rozdával?
Kdepak. Já jenom chodím cvičit do posilovny, nic zvláštního.
Jakou sezonu ve své kariéře zatím považujete za nejlepší? Byla to ta, kterou jste strávil v dresu Tatranských Vlků z Popradu v ruské kontinentální juniorské lize?
Tam to bylo opravdu super. Měli jsme naprosto skvělou partu. Hodně jsme cestovali, projeli jsme celé Rusko. Strašně dobře jsme si všichni sedli, protože trenéři vybírali hráče i podle charakteru. Dodneška jsem se všemi v kontaktu. Bohužel pak tenhle projekt v Popradě skončil, ale pro mě to byla skvělá zkušenost.
