Martin Hamrlík zvažuje návrat na led. Přemlouvali mě dlouho, říká

Definitivně se ještě nerozhodl. Ovšem první společný trénink s druholigovými hokejisty Přerova mnohé naznačil. Obránce Martin Hamrlík, který po jarní porážce v sedmém finále play-off s Plzní uzavřel svou extraligovou kariéru a začal v PSG Zlín trénovat obránce, přemýšlí o návratu do zápasového zatížení.

Na extraligu se necítí, proto uvažuje o třetí nejvyšší soutěži. "Přemlouvali mě dlouho," pousmál se Hamrlík. "Mám za sebou jediný trénink. Až se budu cítit dobře, možná naskočím."

Znamená to, že vám začínají scházet hokejové zápasy?
Ve středu hráváme se starými pány, ale na ledě se cítím dobře. Ale důvodem bylo spíš přemlouvání Zdeni Sedláka (bývalý reprezentant trénuje ve Zlíně mládež a zároveň hraje za Přerov - pozn. aut.) a jeho bráchy Pavla (trenér a manažer Přerova). Zdeňa trénuje mého mladšího syna a pořád mě přemlouval. Byl jsem tam poprvé, uvidíme, co z toho bude.

Po tréninku jste přiznal, že pauza na vás byla znát. Jak dlouho vám bude trvat, než se dostanete do pohody?
To nevím. Ani druhá liga není procházka růžovým sadem. Zvlášť ve čtyřiceti. Může to trvat dva dny, ale taky dva měsíce.

HC Zubr Přerov

Po 17 kolech východní skupiny druhé ligy je Přerov šestý s desetibodovým mankem na vedoucí Prostějov. Klubovou statistiku vede zlínský odchovanec Jiří Goiš. Na soupisce jsou i další bývalí zlínští hokejisté, zkušenosti na hostování tu získávají zlínští junioři Michal Popelka nebo Michael Janota.

Jak vás v Přerově přijali?
V pohodě. Když jsem došel, vypnuli rádio. (úsměv) Jsou tam normální kluci jako tady. Trénink byl svižný, na konci se hrálo. Tam jsem uvadal, protože jsem od března žádný trénink neměl. Díval jsem se na hodiny a modlil se, ať se nehraje jeden na jednoho.

Co o druhé lize vůbec víte?
Nic. Ale šok to nebude. Zjistíš to po pár zápasech. Kdyby to bylo hrozné, hrát tam nebudu.

Pokud za Přerov opravdu budete hrát, existuje šance, že byste na jaře posílil Zlín v případném play-off?
Tak to nevidím. Spíš to beru jako pomoc Přerovu. V létě jsem to mezi řečí Zdeňovi slíbil. Pak se ozvali i ze Vsetína, ale byli až druzí.

Ještě v závěru loňského play-off jste za simulování dostal pokutu, kterou jste zatím nezaplatil. Bez jejího uhrazení ale nebudete moci hrát, ne?
To si musí zjistit klub. Bavili jsme se o tom s klukama, že by byla sranda nastoupit do dvou zápasů, které pak zkontumují.

I po půl roce vás pokuta štve, že?
Cítím to jako křivdu. Kdybych něco nafilmoval, okamžitě bych to zaplatil. Další věc je, že i kdybych se odvolal, musím složit další peníze. A stejně tam není žádný nezávislý arbitr. Jen oni a já.

Extraligové zápasy sledujete už jen jako divák. Jak je prožíváte?
Jen sedím a dívám se. Nemám žádnou křeč v břiše, nemám žádné nervy. Proč taky, když to nemůžu ovlivnit.

Ve Zlíně se věnujete obráncům všech věkových kategorií. Baví vás to?
Jasně. Zrovna jsem si přihodil šestou třídu. Chodím s nimi na led ve čtvrtek od 8.15.

Takže máte den nabitý?
Každý den mám něco. Od pondělí do středy vstávám v 5.25, na ledě jsem od šesti. Když jsem nemusel vstávat, tak jsem se budil, a když vstávat musím, tak se mi nechce.

Obráncům se věnujete i ve Vsetíně. Jak vznikla tato spolupráce?
Oslovil mě můj bývalý spoluhráč a spolužák Luboš Jenáček (vedoucí Sportovního centra mládeže). Strašně mě to tam baví, dostal jsem obrovský prostor. Jezdím tam jednou týdně, takže jsem neokoukaný. Kluci to tam žerou.

Za týden letíte do Kanady na rozlučku svého bratra Romana, který rovněž uzavřel kariéru. Jak bude vypadat?
Zorganizoval večeři, na které budou hráči, skauti i agenti většinou z doby, kdy začínal.

Už se Roman rozhodl, jestli půjde ve vašich stopách a bude taky trénovat?
Pobavíme se o tom. Řešit to přes telefon je na prd. Myslím si, že první rok nebude dělat nic, ale pak mu hokej začne chybět.