„Mám skvělé parťáky v lajně. Věřil jsem nám. Když jsem nás viděl na prvním herním tréninku, říkal jsem si, že by to mohlo být dobré. Není to dokonalé, ale snažím se na souhře pracovat. Doufám, že to bude ještě lepší,“ říká Válek o souladu se svými parťáky Jaromírem Kverkou a Jakubem Šlahařem.
Vyměnil jste extraligový Litvínov za prvoligový Zlín. Je to velká změna?
Hokej je pořád stejný, ale pokud jde o rodinný život, tak ano. Je to daleko. Musel jsem se přestěhovat, vzít s sebou manželku, dceru. Zatím je to v pohodě.
Je tady jiný život?
Je. Hlavně starší lidi jsou v pohodě, nikam nespěchají. U nás na severu mi to přijde hektické. Všichni někam chvátají. Tady je to uvolněnější. Mně i rodině se tady moc líbí.
Pět sezon jste kmital mezi Litvínovem a Litoměřicemi, kde jste měl vyřízené střídavé starty. Jak jste to snášel?
Je strašně těžké jít z extraligy do první ligy během sezony a pak zase zpátky. Jsou to rozdílné soutěže, jiné systémy. V extralize se klade větší důraz na taktiku než v první.
Štvalo vás, že jste neměl jistotu?
Ne, ale chybí vám extra motivace, když hrajete dvě soutěže a nemáte jeden tým celou sezonu.
Byl to hlavní důvod, proč jste po letech opustil Litvínov?
V loňské sezoně jsem už nependloval, ale projevila se moje nemoc a už se mnou dál nepočítali. Věděl jsem, že dostat se do extraligy bude těžké. Chtěl jsem hrát v týmu, který bude mít ambice. Oslovil mě Zlín a ještě jeden klub, ale moc dlouho jsem neváhal.
Prý hrozilo, že ze zdravotních důvodů skončíte s hokejem?
Mám neléčitelnou nemoc střev, není to nic hrozného. Když se to ale rozjede, je to blbé. Shodil jsem skoro pětadvacet kilo během sezony a skoro tři měsíce jsem s tím hrál, což nebylo úplně chytré. Dělám vše, abych to udržel pod kontrolou.
Co to obnáší?
Je to o životosprávě. Ne že bych ji měl špatnou. Ani stres nepomáhá. Snažím se s tím pracovat.
Zlínská nabídka se vám hned zamlouvala?
Je to obrovský klub s historií. Ptal jsem se různě kluků, jak to tady funguje. Když jsem poskládal dílky puzzle, řekl jsem si, pojďme to zkusit. Nechtěl jsem strávit celý život doma. Je to fajn zkušenost.
Starý zlínský stadion vám musel připomenout ten litvínovský, že?
Nové haly mají něco do sebe, ale miluji dědečky zimáky. Vytvoří se v nich lepší atmosféra. Přijdou mi hokejovější.
Litvínov nejezdil do Zlína rád. Potvrdíte to?
Od té doby, co jsem přišel do áčka, tak až na poslední rok jsme odsud přivezli snad jen dva body po nájezdech. Teď se snažím, aby se sem soupeřům nejezdilo lehko stejně jako mně s Litvínovem.
Ve Zlíně dostáváte i více prostoru na ledě než v Litvínově.
Mít roli v týmu je dobré, i když na poslední sezonu v Litvínově si nemůžu stěžovat. Pan Mlejnek mě stavěl hodně. Ale je to něco jiného než být přicmrndávač.
Jak máte v lajně rozdělené role?
Nijak. Hrajeme, co vidíme. Nevymýšlíme, i když občas tam jsou pěkné bejkárny. (smích) Hodně se bavíme o situacích na ledě, každý řekne svůj názor, jak by to chtěl hrát, a vždycky z toho něco vyplyne. Snad to budou dobré věci.
Máte tři góly a čtrnáct asistencí. Dříve jste měl poměr branek a nahrávek vyrovnanější.
Nevím, čím to je. Každá situace je jiná, můžou přijít situace, kdy budu střílet. Hokej je strašně rychlý a rozhoduje se ve chvilkách.
Zlínu jste přinesl štěstí i v tom, že konečně rozjel sezonu dobře.
Když jsme přišli na letní přípravu s Kvérou (Jaromír Kverka), nikoho jsem moc neznal a bavili jsme se hlavně spolu. Jakmile jsme zapadli, zlínští kluci říkali z legrace: My začínáme hrát až od ledna. Na to jsme jim odpověděli: Na to vám kašleme. Když vám začátek uteče, nechodí se do kabiny lehko. Pár let jsem to zažíval v Litvínově. Podíváte se na tabulku a jste poslední. Nic příjemného.
Ještě k Litvínovu. Jeho jediný titul v sezoně 2014/15 vám utekl, protože vás poslal do Mostu. Jak jste to nesl?
Odehrál jsem jeden zápas v základní části. Mrzí mě, že titul nemám, ale tímhle způsobem bych ho nechtěl získat. I kdyby mi ho dali, neříkal bych, že ho mám. Bylo by to nefér vůči klukům, kteří tam odmakali celou sezonu.
O víkendu nastoupíte ke dvěma zápasům ve dvou dnech. Nezabrzdí vás reprezentační přestávka?
Pro nás by bylo lepší, kdyby se hrálo dále. Ale zase jsme v přestávce natrénovali nějakou kondici. Je to potřeba. V sezoně jsou fáze, kdy se musí makat jako v letní přípravě.
Ve středu bude následovat valašské derby ve Vsetíně. Jaký dojem na vás udělalo to první, které jste ve Zlíně vyhráli v prodloužení?
Lidi ho prožívají hodně. Skvělé, že tady mají takový zápas. Jsou proti sobě, ale pak jsou schopní se potkat, i když jsem slyšel, že to bývá na tribunách často vyostřené. Rivalita ke sportu patří. Když jsou kluby takhle blízko sebe, je jasné, že to bude o všechno. Ve Vsetíně jsem hrával s Litoměřicemi a vždycky to tam bývalo divoké. Fanoušci to umí pobláznit, dobře pro Vsetín, ale osobně si toho vůbec nevšímám. Lidi nevnímám. Maximálně po zápase.
Se Vsetínem se přetahujete o první místo, což byly i předsezonní tipy.
Prognózy nečtu. Když jsem se podíval na tabulku, je strašně vyrovnaná. Prohrajete čtyři zápasy a najednou bojujete o šestku. Musíme pořád sbírat body, soupeři jsou za námi kousek, nemáme žádný mega náskok.
Je první liga rok od roku kvalitnější?
Hrál jsem ji už v Mostě a musím říct, že je tak o sto procent lepší.
Čím to je?
Více hráčů zjišťuje, že je lepší hrát první nebo druhou lajnu v první lize než se plácat na ledě čtyři minuty v extralize. Hodně hráčů z extraligy se ustálilo v první lize a přijali svoji roli.
Takže neberete první ligu jako krok zpátky?
Vůbec. První dvě lajny z extraligy, kde hrají top kluci, by první ligu přejely, ale kdyby do ní šli hráči jednotlivě, tak by se docela zapotili.
