„Měl jsem už poněkolikáté otřes mozku,“ líčí bývalý hráč Třince či Liberce, který tři sezony působil také v KHL. „Strašně dlouho mě trápila bolest hlavy, nebylo mi dobře ani v normálním životě a dlouho jsem se z toho dostával. Ještě ani teď to při větší zátěži není úplně stoprocentní,“ líčí.
S třebíčským týmem však stále zůstával v kontaktu. „Na zápasy jsem jezdil nebo jsem se na ně díval na internetu. Byl jsem rád, že jsem s klukama, protože parta v Třebíči byla výborná,“ pochvaluje si. „Samozřejmě jsem v kabině nebyl každý den, dojížděl jsem do Brna, a tak to ani nešlo. Ale jako takový poradní hlas jsem fungoval.“
Mrzet mohou nevyužité šance
Ujít si tak nemohl nechat ani semifinálovou sérii proti Zlínu, ve které vítěz základní části Chance ligy nakonec ještě loni extraligovému soupeři podlehl 1:4 na zápasy.
„Co podle mě rozhodlo? Zlomový byl za mě třetí zápas ve Zlíně,“ vrací se ke klíčovému momentu celé série. „Z mého pohledu jsme v něm byli lepší, měli jsme více gólových šancí. Ve třetí třetině se Zlínu nedařilo skoro nic, na co sáhl. Bohužel, my jsme ani tak naše šance nevyužili a devět vteřin před koncem jsme navíc dostali gól na 1:2,“ zmiňuje Hunkes možný bod zvratu celé série.
Třebíč navíc ve Zlíně prohrála v nájezdech také čtvrtý zápas a v sérii prohrávala 1:3 na zápasy. „Otočit z 1:3 na 4:3 je samozřejmě velice těžké, ale šance tam byla,“ nevěšel hlavu Hunkes. „Jenže v posledním zápase nás potopilo to, že jsme dostali dva góly a prohrávali 0:2. Což byla voda na mlýn Zlína, který na tom byl psychicky asi lépe, a navíc se nemusel nikam tlačit. My jsme dobývali, měli znovu spoustu šancí, ale víc než jeden gól jsme vstřelit nedokázali,“ pokračuje Hunkes.
Toho potěšilo, že měl sobotní duel znovu skvělou atmosféru. „Bylo i hodně lidí, takže to bylo fajn. Přál bych si, aby více fanoušků chodilo také na základní část, zvlášť když se celou sezonu hrálo o první místo,“ vzkázal příznivcům Horácké Slavie. „Vím, že to v dnešní situaci není jednoduché, lidé mají asi spoustu jiných starostí než chodit na hokej. Ale přesto, o trošičku více by jich chodit mohlo.“
V play off si to však příznivci bílých hvězd vynahradili. Průměrná návštěva pěti domácích zápasů byla 2 878 diváků. „Po posledním zápase navíc tým ocenili i za celou sezonu, tak si myslím, že kluci byli rádi,“ uvedl Hunkes.
O hlavu má strach
Ten prozradil, že aktuální sezona byla v jeho kariéře poslední. „Vidím to tak, že na 99,9 procenta jsem s hokejem na profesionální úrovni skončil,“ má jasno.
„Protože se přiznám, že o tu hlavu mám strach. Hokej mě sice stále baví, rád bych byl i s klukama v šatně, bylo to super. Ale když si dám na misky vah to, že by mě ta hlava mohla bolet ne dva měsíce, ale třeba dva roky nebo do konce života, nechce se mi v mém věku to riziko už podstupovat,“ dodal Hunkes.
