Deset roků Svatopluk Číhal trenérské nabídky trpělivě odmítal. Právě tak dlouho měl za to, že jeho posledním angažmá v hokejovém světě byla v sezoně 2012/13 práce asistenta ve Slovanu Bratislava v KHL.
„Měl jsem už nějaký věk a dospěl jsem k tomu, že už stačilo. Navíc mě úroveň a kvalita KHL tak namlsaly, že bych už možná neměl sílu dál,“ vyprávěl ještě nedávno.
V pětasedmdesáti je však u ledu nečekaně zpět. Kuriózně Číhala zlákala výzva, která s povoláním kouče souvisí i nesouvisí zároveň: trenérský bard jezdí do Znojma vypomáhat prvoligovým Orlům tím, že se před zápasem podepíše do zápisu o utkání jako držitel potřebné trenérské licence, kterou jejich hlavní kouč Jiří Beroun nemá. Pak si stoupne na střídačku a dívá se na hru.
Orlům pomohl |
„Naposled se někdo ozval z druhé ligy loni, ale trénovat na plný úvazek jsem nechtěl. Tohle ve Znojmě se mi zalíbilo. Nemusím dojíždět na tréninky, je to jen na zápasy. Řekl jsem si, že když to zdravotně zvládnu, tak to budu absolvovat, že bych tu atmosféru chtěl ještě zblízka zažít. Zkrátím si důchodový čas,“ popisuje Číhal, co ho k netradiční štaci na konci kariéry zlákalo.
Premiéru měl ve středu, kdy byl u výhry Znojma nad Zlínem. V první lize se hrálo už 3. kolo, Číhal však dřív nemohl – v době startu soutěže byl na dovolené. Během prvních dvou kol s licencí A zaskakoval Rudolf Cakl od mládeže Orlů.
„Vedení zápasu je na Jirkovi Berounovi. Já splním povinnost podpisu držitele trenérské licence A, nic jiného v tom není. Svoji práci tam má Jirka rozdělanou a dělá ji dobře, na výsledku nemám žádný podíl. Navíc kluci hráli proti Zlínu tak dobře, že mých postřehů by ani moc nebylo. Taky fanoušci byli výborní, a když stojíte na střídačce a vyhrajete, tak se vám to líbí vždycky,“ komentuje Číhal svůj debut.
Utkání jej nakoplo
Kdyby se Znojmo nedostalo při plnění hokejových řádů do svízelné situace, těžko odhadovat, jestli by se Číhal na jeho zápas osobně vydal. A koučovat ho? To už by bylo najisto vyloučené. Jednak o práci na plný úvazek neměl zájem, jednak Beroun trénuje Orly dlouhodobě už od dob v mezinárodní EBEL, je sehraný s asistentem Tomášem Jakešem a má důvěru vedení klubu.
Pouze nemá potřebnou licenci. V létě neuspěl s žádostí o výjimku, proto bylo potřeba najít řešení.
„Ještě před pěti lety jsem hrál, brzo poté jsem se zapojil do trénování. Chodím i k mládeži, na zimáku trávím moře času. Nebylo časově snadné zapsat se ke studiu áčkové licence, tak se to musí řešit takhle,“ krčí rameny Beroun, jemuž při vedení Orlů dál patří hlavní slovo. „S Tomášem (Jakešem) to máme zaběhnuté, funguje nám to. Přesto ocením, že tady člověk jako pan Číhal je. Vyučoval na vysoké škole, má toho za sebou strašně moc. Vždycky je možnost něco se dozvědět,“ říká s respektem k bývalému útočníkovi, který má za sebou 339 zápasů v nejvyšší soutěži jako hráč a taková angažmá jako ve švýcarské Ambri-Piottě nebo v Kometě v prvních letech po jejím návratu do extraligy coby trenér.
Neotřelým výzvám se Číhal nevyhýbal už dřív. V roce 2011 naskočil právě v Kometě jako asistent Ladislava Lubiny v době, kdy byl trenérem Hodonína ve druhé lize. Zvládal obojí, nezřídka pokrýval i pět zápasů týdně. Ještě před tím, v roce 2004, pro změnu vedl Kometu Brno v první lize a Hvězdu Brno ve druhé lize. Jednu dobu dokonce hrozilo, že se oba rivalové utkají v „prolínačce“ o právo účasti v druhé nejvyšší soutěži.
Úvazek ve Znojmě je zase něco nového, tam je zkušený kouč v roli trochu více zainteresovaného diváka. S tím, jak jsou tam role rozdělené, souhlasí všichni: Beroun se na Číhala může obrátit, ale nemusí. Rozhodnutí je na něm.
Kdo však jeho nového pobočníka ve Znojmě pozoroval už na konci léta, kdy Číhal přijel svoji výpomoc domlouvat a zároveň viděl přípravný zápas Orlů proti béčku bratislavského Slovanu, potvrdí, že jím hned při pohledu na led projela viditelná jiskra. Hned věděl, že i takhle si svoji zřejmě poslední štaci vychutná.
„Okamžitě jsem se do toho dostal. Vnitřně jsem zápas prožíval,“ usmívá se. Při derby Znojma proti Zlínu, ač v něm byl především divákem, už prý byl i lehce nervózní. Střelcům gólů radostně blahopřál klepnutím pěstí, při oslabeních uvažoval, jak se dostat zpod tlaku soupeře. „Utkání mě hodně nakoplo. Bylo to vítězství nad Zlínem, i když asi zrovna nemá formu, jakou by měl mít. Výkon našeho mužstva a nasazení hráčů se mně líbily, tak jsem se do toho bleskově dostal. To člověk nezapomene,“ konstatuje Číhal spokojeně.
O víkendu už s Orly pojede na „trip“ na zápasy do Sokolova a Kolína, hrané ve dvou dnech.
„Pěkně jsem to hned na začátek chytil, výjezd na tři dny,“ směje se. Ale hned zvážní, a to při otázce, zda má trmácení napříč republikou pouze kvůli autogramu na oficiální listině zapotřebí. „Takhle jsme se domluvili, tak budu jezdit i ven, patří to k tomu. Nevím, proč vám to leží v hlavě. Mně to můj život zpestří,“ neláme si s úmorným cestováním v autobuse hlavu.