Kdyby u Vošvrdů neměla tehdy na Vánoce hlavní slovo máma, hokejová Olomouc by se v letošní jízdě do extraligové baráže nespoléhala na famózní výkony svého "mrštného slona v kleci".
"Já chtěl chytat odjakživa, ale taťka chtěl, abych byl bek. Potom mi mamka koupila pod stromek betony, lapačku a vyrážečku, a tak jsem začal chytat. Pomohla tomu hodně," vzpomínal čtyřiadvacetiletý gólman kohoutů Tomáš Vošvrda.
Třeba by z něj byl i dobrý bek. Ostatně fyzické parametry (193 centimetrů, 104 kilogramů) má pro obránce možná ještě lepší než pro brankáře. Jenomže nenechte se mýlit, ostravský rodák je přes svou robustní postavu hbitý jako kočka. Ukázal to i naposledy v pátém semifinále první ligy s Jihlavou, když v oslabení zastavil střelu z blízka na zádech betonem nad hlavou. Parádní zákrok! I proto ta přezdívka z úvodu. V kleci zabere hodně místa, působí jistě a rychle.
Olomouc jej před sezonou přivedla z Liberce jako náhradu za Kašíka, kterého si stáhl Zlín. Vzpomněla si, jak ji Vošvrda trápil před dvěma lety v play-off za Benátky. "Na to, jak je velký, tak je pohyblivý," chválil ho tenkrát útočník Mory Matěj Pekr, zatímco v úterý po postupu do baráže už jako spoluhráč říkal: "Zase nás podržel."
Přitom v základní části se Vošvrda pravidelně střídal (i kvůli zranění) se Slovákem Halászem, v play-off je však jasnou jedničkou s procentuální úspěšností zákroků 94,58 (v dlouhodobé části 94,36 % a pět nul).
Pro trenéry Fialu s Dopitou mohlo být dilema, na koho v vsadí, neboť mají nejlepší maskované muže v soutěži. I Halász si vedl v sezoně úžasně (94,32 % a osm nul). Vybrali si ovšem o osm měsíců staršího Vošvrdu a pochvalují si: "Čtvrtfinále s Litoměřicemi jsme měli kvalitnějšího brankáře a to bylo důležité," řekl Dopita.
To samé mohl zopakovat i po herně vyrovnaném semifinále s Jihlavou (4:1). V defenzivní sérii Vošvrda zase předčil svého konkurenta Ritticha na druhé straně. A v baráži bude hlavní zbraní Olomouce, která jinak nesází na velké individuality, ale týmový výkon s poctivou obranou. Proti Chomutovu, Kladnu a Mladé Boleslavi bude mít Vošvrda hodně práce.
Ale kvůli boji o extraligu, ve které v Liberci nepřesvědčil, zvolil před sezonou Olomouc. "Nabídky byly i z extraligy, ale padly. Když se potom ozvala Olomouc, tak jsem kývl," líčil v rozhovoru pro klubový web. "Já sám mám ambice a nechtěl jsem čekat do října, co se stane. Chtěl jsem chytat, a když se vám ozve tým, co je nahoře a má ambice, tak jsem nad tím nepřemýšlel."
Přitom na stole mu ležela i sice exotická, ale lukrativní nabídka z Kazachstánu. "Co se týká peněz, tak to bylo neskutečné. Ale já ve 24 letech nemohl přemýšlet nad tím, kolik si vydělám," říká. "Pořád bych chtěl něco dokázat v hokeji. Chtěl jsem si znovu udělat jméno, aby se mi třeba podařilo jít do extraligy zpátky. Nejlepší by bylo, kdybychom postoupili s Olomoucí."
Vošvrda dřív snil o zámořské NHL. "Teďka už ne. Jsem v první lize v Česku, takže nemůžu myslet tak vysoko. Nějak jsem to přehodnotil v hlavě. Teď postupně," velí. Zápasy za oceánem sleduje pravidelně. Jeho vzorem je legenda Colorada Patrick Roy.
I proto jako mladík vyrazil do Ameriky chytat ve WHL za Medicine Hat Tigers. "Šel jsem do týmu, který měl obhajovat titul, ale vypadli jsme v prvním kole. I tak vzpomínám v nejlepším," líčí. "Chytil jsem skvělé lidi, u kterých jsem bydlel a doteď jsme v kontaktu. Naučil jsem se anglicky i trošku jinak přistupovat k hokeji, než jsme byli tady v Česku zvyklí, a hodně mi to otevřelo oči."
I v komunikaci s fanoušky. Na Twitteru je (jinak přátelský) milovník bojových sportů, jenž by se chtěl jednou pobít v zápase s gólmanem soupeře, už roky. "Asi pět let. Jak jsem byl v Kanadě, tak jsem si to založil. Mně se líbí, jak kluci z NHL píšou své pocity či hlášky," vysvětluje. "V Česku to tak není. Tady co napíšete pozitivně, se obrátí úplně do negativa. Takže já se moc k věcem nevyjadřuju."
Více než Roy ho v kariéře ovlivnil brankář Marek Pinc. Potkával se s ním ve Vítkovicích, pak v Liberci, a nedá na něj dopustit. "Pincák mi nejvíc pomohl, znám ho devět let," děkuje mu. "Když jsem byl mladý, tak mě ve Vítkovicích trošku odpaloval, ale pak jsme byli v Liberci a tam jsme se sblížili hodně.
Byli jsme často spolu i mimo led." Když má Vošvrda na ledě těžkou chvíli, vybaví se Pincovu dobře míněnou radu: "V klidu, je to jen hokej. Útočníci jsou blbí, stejně tě vždycky napálí."
