„Co se týká financí, tak je to v Kazachstánu dobré, ale život a kultura, to se nedá srovnat s Evropou. Byl to očistec,“ vzpomíná na rok a půl dlouhé angažmá v týmu Bejbaris Atyrau 31letý hráč.
„Na každé utkání jsme jeli dva dny vlakem v kupéčkách, odehrál se zápas a zase dva dny zpátky. Hrozně moc cestování, málo odpočinku a strašně moc tréninku. I šest hodin denně,“ přibližuje. „Tým vedl ruský kouč, bylo nás tam jen pár Evropanů, zvyklých na úplně něco jiného. Tohle byl takový dril. Neříkám, že by mi uškodil, jde o zvyk. Ale zážitek to tedy byl famózní.“
Ani místní jídlo Bílka zrovna neoslovilo. „Bylo vesměs přijatelné, ale jí se tam spíš jehněčí, skopové. Jiný druh, než na co jsme zvyklí. Každý má nějaké oblíbené jídlo, ale tam musíte sníst, co vám dají, protože nic jiného není. Bylo to docela tvrdé,“ líčí Bílek. „Hypermarkety tam fungují, ale my jejich jídlo neznáme. Možná to stejně chutná, ale jinak se to jmenuje, špatně se v tom čte, o co jde. Třeba mouku vůbec nemají. Spoustu jiných věcí ano, ale problém je, že se v tom nevyznáte.“
Aspoň na bydlení měl Bílek štěstí. „Dostal jsem barák, na to jsem měl docela kliku. Ale kluci, co tam měli byty, tak jim třeba netekla teplá voda, řešili špatné spojení. A také lidi jsou tam strašně zvláštní. Člověk se tam docela bojí, nemůže jít ani sám do města.“
Když se blížilo narození dcery, Bílek si řekl Dost! „Tam s rodinou člověk fakt nemůže jít, musíte být přizpůsobený na ten život. A my nejsme zvyklí ani na tu zdravotní péči, to tam vůbec nefunguje jako u nás. Musíte myslet i takhle.“
Dcera se narodila v lednu, v prosinci se Bílek vrátil do Česka. „Chtěl jsem tu být i na porod, abych tohle zažil. Je to jednou dvakrát za život, chtěl jsem u toho být.“
Doma pak oblékl dres svého Kladna, ale extraligu mu zachránit nepomohl. „Bohužel to dopadlo špatně a vedení se tam pak rozhodlo vyměnit celý tým. Takže jsme se nedohodli na pokračování,“ vysvětluje Bílek. Neozývala se ani extraliga, tak vzal zavděk nabídku prvoligových Litoměřic. „Doba je taková, že se nikde nic neuvolnilo. A já jsem byl rád, že jsem se mohl domluvit s Danem Tvrzníkem (sportovní manažer Litoměřic). Neváhal jsem a jsem tady moc spokojený. Je tu super parta, nemůžu si vůbec na nic stěžovat,“ pochvaluje si nové působiště.
A spokojeni jsou s ním i v Litoměřicích, v 16 zápasech nastřádal 10 gólů a 5 asistencí, spolu se Švagrovským a dalším bývalým hráčem Kladna Jaroslavem Kallou vládnou klubovým statistikám. „Mělo by to tak být. Máme už něco za sebou, ta zkušenost by měla být trochu znát. A jsme tu od toho, abychom pomohli i druhým. Aby tu nikdo nikoho nepřevyšoval, abychom byli všichni na stejné lati. Když to funguje, je to znát i na výsledcích.“
