„Vzpomínám si, že mi bylo nějakých šestnáct let, když jsem poprvé vyjel s havlíčkobrodským áčkem někam do Karlových Varů. Už je to hodně let,“ usmíval se hokejista, který svoji profesionální kariéru spojil především s extraligovou pražskou Slavií.
Takže jste před středečním zápasem s Třebíčí oprašoval vzpomínky?
Jo, dokonce si vybavuju, že tehdy v Brodě hrál současný trenér Třebíče Jirka Mička. Jinak jsem byl ale od nějakého roku 1996 pryč, odcházel jsem v prváku na učňáku. Až teď jsem se zase vrátil.
Jan Novák ● Hokejový obránce, narozený 9. února 1979 v Havlíčkově Brodě. |
A jaký to byl pocit?
Moc hezký, jen je škoda, že to neskončilo vítězstvím. Ale tak narazili jsme na dobrého soupeře, navíc první dvě třetiny to z naší strany nebyl optimální výkon. Lepší hokej jsme začali hrát až v poslední části a to nás stálo zápas. Každopádně jsem se vrátil domů rád, byl to pro mě zážitek.
Viděla jsem, že se na vás přišli podívat i rodiče...
No jo, ti jsou rádi, že mě mají doma. Pár let jsme se teď míjeli, tak si mě budou moct aspoň trochu užít. (usmívá se)
Už víte, jak dlouho? Původní informace, že by mělo jít o měsíční výpomoc, pořád platí?
Ano, s tím, že je tam možnost se vrátit na Slavii. Uvidíme, co bude. Teď jsem prostě tady a budu se snažit podat co nejlepší výkon za Brod. Hlavně abychom nějaké zápasy vyhráli a získali body.
Sice zaznělo, že jste rád doma, ale přeci jen – z posledního místa v extralize do posledního v první lize?
Jasně, není to žádný šlágr, ale co se dá dělat. V téhle době si člověk nemůže moc vybírat. Já můžu jen zopakovat, že budu chtít hrát co nejlíp a vyhrávat.
A jaké jsou první dojmy z atmosféry v mužstvu?
Atmosféra je dobrá, všechno to jsou mladí kluci. Na druhou stranu je jasné, že tým, který je poslední, na sobě má nějakou deku. Nervozita byla znát hlavně v první třetině.
Neberete svůj přesun z extraligové Slavie do Brodu trochu jako degradaci?
Jako mojí? Ne, vůbec. Jsem profesionál, vzal jsem to jako fakt. Každopádně nebudu zastírat, že se chci vrátit do Slavie, zachránit extraligu. Ale teď padlo takovéto rozhodnutí, tak jsem šel a opravdu jsem rád, že to je právě Brod. Co bude dál, se uvidí.
Nicméně v Kotlině zatím zanechal výraznější stopu váš bratr Petr, jako dlouholetý trenér Rebelů...
Jo, to je fakt, udělal hodně velkou stopu. Myslím, že ta tady vydrží dlouho. (směje se)
Mluvil jste s ním, dostal jste před zápasem nějaké instrukce?
Jasně, volali jsme si a hned po zápase taky. A co se týká instrukcí, tak ani ne. Řekl mi jen, ať makám a hraju pořádně. (usmívá se)
Sedmičku na dresu jste si vybral sám, nebo vám byla přidělena?
Chtěl jsem 17, ale ta je obsazená, tak mi dali 7 a já po ní okamžitě sáhl. Taky dobré číslo.
V sobotu vás čeká druhé domácí vystoupení a rovnou v souboji s lídrem soutěže. Co by podle vás mělo na Chomutov platit?
Předpokládám, že žádný originální recept na něj nenajdeme, protože ho nenašla ani celá první liga. Ale určitě musíme bojovat.
