Herminátor září v Olomouci. Za branky může štěně, tvrdí

Po zápase s Kadaní došel do šatny olomouckých hokejistů jako poslední. Devatenáctiletý útočník Jakub Herman ještě musel ze střídačky posbírat hokejky. Od tradiční činnosti po vítězném utkání (3:2), které rozhodl dvěma góly a hlavně trefou z předposlední vteřiny, jej neomilostnila ani životní forma.

Olomoučtí hokejisté se radují z gólu. | foto: Luděk Peřina, MAFRA

 "Jsem tady nejmladší," vysvětloval s úsměvem. Šikovný univerzál ze třetí či čtvrté formace nasázel v posledních pěti duelech pět branek. Klobouk dolů.

Souboj s Kadaní, ve kterém jste prohrávali už 0:2, jste rozhodl dorážkou vteřinu před třetí sirénou. To bylo o fous.
Spadlo to tam se štěstím. Jsme rádi, za tři body.

Před buly zbývalo do konce pět sekund. Skóroval jste po signálu?
Ne, prostě se puk odrazil ke mně a já ho tam dal. Žádný signál. Chtěli jsme hned střílet. Milan Ministr vyhrál buly na Michala Pšurného, ten vystřelil a puk se dostal ke mně. Naštěstí. Tři body jsou důležité. Nevěděl jsem, že užmám jen vteřinu. Kdyby bylo víc času, tak ani nestřílím a ještě bych branku objel.

Co řekli o jeho formě

Jiří Dopita, spoluhráč a šéf Mory: "Zatím se mu daří, hraje výborně, snaží se. Jsme rádi, že mu to tak padá. I když je jedno, kdo dává góly. S Kadaní hrál skvěle."
Petr Kolouch, spoluhráč z lajny: "Věřili jsme, že vyhrajeme za tři body, ale těch pět sekund před koncem mě víra opustila. Musíme poděkovat Kubovi Hermanovi, který nám zařídil vítězství."
Jan Tomajko, druhý trenér Mory: Konec zápasu s Kadaní byl díky Kubovi pro nás velice šťastný. Gól vteřinu před koncem se hned tak nevidí. Kuba hraje poslední tři zápasy dobře. Jde tomu pořád naproti. Je to odměna za to, že pracuje dobře na tréninku. Potom to přichází, dá se říct, samo.

Byl to váš typický gól: do brankoviště chodíte po hlavě.
S Kadaní jsem dal ze stejného prostoru i první gól. Jsem za to rád, ale je jedno, kdo ten gól dá. Hlavně že jsou tři body.

Z posledních pěti zápasů jste vstřelil pět branek. To je forma jako zvon, že?
Je a není. Já se na to nedívám. Snažím se bojovat a hrát pro tým. Jsem rád, když tam něco spadne. Pomůže to sebevědomí, jsem za to spokojený.

V minulých kolech ale jako by Olomouc trochu ustoupila ze suverénního projevu. Může vás výhra gólem z předposlední vteřiny nakopnout k lepším výkonům?
My nemáme moc štěstí v koncovce. Kadaň jsme konečně přestříleli. Jestli takhle budeme pokračovat dál, myslím, že to začne padat všem a budeme vyhrávat většími rozdíly. Poslední zápasy jsme nedávali moc gólů. S jedním gólem se nevyhrává.

Vás trenéři přehazují ze čtvrtého útoku do třetího a obráceně. Proč?
Vůbec nevím. Je to na trenérech. Já jsem tady nejmladší, tak to prostě beru. Jsem rád za každou minutu na ledě. Snažím se podat stoprocentní výkon.

Na střídání parťáků jste si už zvykl?
Když mám na centru Milana Ministra, to je zkušený hráč, tak je to o něčem jiném. Když hraji s Rosťou Maroszem, tak využíváme toho, že jsme spolu hráli v Třinci a spolupráce tam je. Je mi to jedno. Vždycky si řekneme, co budeme hrát. Když tam jsme mladší kluci, tak ještě s Radimem Haasem se snažíme bruslit a tím soupeře přehráváme.

Je to váš hlavní úkol - napadat?
Podle toho co hraju. Za poslední tři zápasy jsem vystřídal všechny posty. Trenér mě točí na pravém i levém křídle, na centru. Nevadí mi to, hraju všechno. Přizpůsobím se. Snažím se lítat, abychom při napadání co nejdříve získali puk.

Teď však hlavně střílíte góly. Užíváte si to?
Určitě, je to pro mě dobré. Jsem v psychické pohodě, hraje se mi líp.

Chválí vás trenéři?
Chválí, ale nedávají to moc najevo. O to mi ale nejde. Hraju pro tým. Jsem rád, když mě pochválí kluci. Třeba když mě pochválí Jirka Dopita, tak si toho strašně vážím. To je pro mě nejcennější.

Nemrzí vás, že olomoučtí diváci nemají s týmem moc trpělivost? Jste třetí, ale stačí, abyste měli v zápase hluché místo, a už hloupě odvolávají trenéra.
Diváků chodí čím dál tím míň. Nelíbí se nám to všem. Kdyby přišli a podporovali nás, tak to bude lepší. Nevím, kdybychom byli třeba desátí, kdo sem přijde. Chtěl bych, aby to lidi bavilo a povzbuzovali nás, i kdybychom byli desátí. Když nikdo nepřijde, hraje se špatně - je to jako venkovní prostředí. A s Kadaní to bylo slabý. Ale je to jak kdy.

Pocházíte z nedalekého Přerova. Máte na domácích zápasech početné rodinné zastoupení?
Jo, na Kadani tady byl malý bratránek, který také hraje hokej. Teď je ve třetí třídě. Byl tady i strýc, babička, táta. Mamka to sledovala na onlajnech, protože hlídá doma psa. Máme štěně, to je moje štístko.

Překvapilo vás, jak dobře zvládáte přechod do mužského hokeje?
Je to pro mě novinka, mužský hokej jsem letos začal hrát poprvé. Už jsem si zvykl a úplně mi vyhovuje. V juniorce se hlavně lítá, není tam takový systém. Je tady skvělá parta.

Patříte Moře, ale v juniorce jste se zkoušel prosadit v Třinci. Berete olomoucká angažmá jako postupný krok k extralize?
Určitě! Chtěl bych hrát extraligu co nejdříve. Beru to jako postupný krok, jak říkáte. Chtěl bych se ale nahoru dostat co nejdřív - jedno kam.