„Kluci si za to, jakým způsobem se v semifinále a v celé sezoně prezentují, zaslouží pořádnou podporu,“ říká hlavní trenér a manažer Horácké Slavie Kamil Pokorný. „A já věřím, že jim lidé přijdou pomoct. Protože to nyní potřebují.“
V obou případech jste byli blízko tomu, aby se vám ve Zlíně podařilo urvat důležitou výhru, přesto jste se vraceli s prázdnou. Jak to zpětně vnímáte?
Ono je lepší se k tomu nevracet. Kluci bojovali, hráli na doraz, na krev. Nejde jim vůbec nic vyčíst. Ve třetím zápase jsme byli lepším mužstvem, ale neproměnili jsme šance. Ve čtvrtém jsme dlouho drželi vedení. Potom už docházely síly, Zlín má širší kádr. Ale přesto jsme to urvali do nájezdů, tam byl ale šťastnější soupeř. Ale stále je to 1:3. Teď je potřeba se z toho nepodělat. A v pátém zápase před domácími fanoušky předvést kvalitní výkon.
Sportovní manažer a zároveň hlavní trenér prvoligových třebíčských hokejistů Kamil Pokorný
Co se honí trenérovi hlavou, když tým dostane gól na 1:2 devět vteřin před koncem?
No... Nic, prázdnota. Jdete do kabiny a víte, že musíte být ten první, kdo kluky povzbudí. A druhý den se začíná znovu. To byl jenom trest za to, co jsme neproměnili. Nic jiného bych v tom nehledal.
Ve čtvrtek jste dostali vyrovnávací gól na 2:2 v 59. minutě. Vypadá to, že se Zlín pere do posledních vteřin.
To každý. V play off se vždy bojuje do poslední vteřiny, to bych tak neviděl. Ale když to řeknu zlehčeně, je jedno, jestli dostanete gól na 2:2 ve 38. minutě, nebo v 58. minutě. Samozřejmě, takhle v závěru je to možná trochu složitější. Ale prostě je to i o maličkém štěstí, když to někomu lízne hokejku, zvedne se to o pár centimetrů. My jsme předtím měli taky šanci. Prostě tak to je.
Hokejisté Zlína a Vsetína jsou výhru od postupu do finále první ligy |
Jak se dají kluci psychicky zvednout? Předpokládám, že ve Zlíně schytali dvě tvrdé rány.
Rány to jsou, ale už po té první jste viděl, že i když jsme dostali gól devět vteřin před koncem, další zápas od úvodního vhazovaní jsme zase dřeli a makali. Odlehali jsme přesilovku soupeře pět na tři. Pět tisíc diváků žene Zlín, to jsou věci, které kluci ani nezažili. Zlín tam má třináct čtrnáct hráčů, kteří si prošli extraligou. My máme dva, když vezmu nějaká normální čísla, neberu pár startů. Pro náš tým je to obrovská škola. A jak se s tím kluci vypořádávají, to je neskutečné.
Zmiňujete diváky. Předpokládám, že teď také v Třebíči bude po hokeji velký hlad.
Já doufám, kluci si to zaslouží. A nepřeju si nic jiného, než aby přišlo co nejvíce lidí a klukům byli velkou oporou. Protože je to opravdu strašně náročné. Nemáme tak široký kádr, Zlín nám do toho ještě střílí, posílá na svaz videa. Takže uvidíme, jak se k tomu svaz postaví. Je naprosto evidentní, že je Zlín zaskočený, že z nás má strach. A dělá všechno pro to, aby nás nějakým způsobem oslabil. A my zase budeme dělat vše pro to, abychom se s tím doma vypořádali.
Třebíčští fanoušci na zápase prvoligového play off
Takže cítíte, že jste Zlín možná až překvapili? Trápení s vámi mají velké.
To je vidět na výsledcích, je to vidět na hře. Každý, kdo rozumí hokeji, vidí, že je to vyrovnané. Ve čtvrtek rozhodl poslední nájezd. Je to úplně o maličkostech, o nějakém štěstíčku. A teď prostě sahají i k tomuto. My takové možnosti nemáme, taky bychom našli v Třebíči dva tři sporné zákroky. Nemáme ani techniku na to, abychom ty záběry našli. Ve Zlíně mají extraligové kamery, oni si vše najdou ze čtyř pozic, ze čtyř úhlů. A pak to posílají na svaz. My takové možnosti nemáme. Tím, že byl Zlín x let v extralize, tak z toho těží ve všech směrech. My ale prostě bojujeme, kluci jdou na krev. A já si toho strašně vážím.
A pochvalu zaslouží asi také fanoušci. Už při čtvrtfinále jich v Přerově bylo hodně. Jak to nyní vypadalo ve Zlíně?
Při prvním zápase byl plný sektor, ve druhém bylo lidí trošku míň. Ale fanoušci byli slyšet. Je vidět, že Třebíč zase hokej chytil. To byl takový můj sen a první cíl, když jsem se vracel z Brna. Abychom zase diváky nakopli. Bylo to strašně složité, jednak kvůli covidu, jednak kvůli ekonomice. Ale je vidět, že když kluci na tom ledě nechávají všechno, diváky dokážou strhnout, potěšit. A pak si lidé cestu na zimák najdou.
