Místo vysedávání u televize se jde raději projít do přírody. Minimálně třikrát týdně zdolá osmasedmdesátiletý Vorlíček úsek dlouhý šest a půl kilometru.
„Říkám tomu, že chodím trénovat. A je to rychlochůze, žádné courání s rukama v kapsách,“ hlásí někdejší úspěšný hokejový útočník Jihlavy a pražské Sparty.
Jihlava je výhru od baráže, ve čtvrtém finále znovu udolala Zlín o gól |
Doma vás neudrží ani letošní cesta jihlavského A-týmu prvoligovým play off? Že byste si místo procházky pustil její finálový boj se Zlínem?
Já ani nevěděl, že to někde dávají. Výsledky Dukly samozřejmě sleduju, ale víceméně jen v tisku. A řekněme, že hlavně statisticky. Takže kouknu, kdy padly góly, kdo je dával a kdo přihrával...
Překvapila vás Dukla, že došla až do finále?
Je pravda, že jsem takový úspěch nečekal. Do play off šla ze šesté příčky, což nebylo zrovna místo na to, aby se dostala daleko. Ale povedlo se, předčila favorizovaný Vsetín a teď si vede dobře i proti Zlínu.
Oba kluby přitom, na rozdíl od Jihlavy, už od začátku hlásily, že mají postupové cíle...
No jo, ale co by takový Zlín chtěl v extralize dělat, když tady není schopný dát za dvě utkání gól. Pokud chcete mezi elitu, musíte dát aspoň tři nebo čtyři góly za zápas.
Potyčku před jihlavskou bránou uklidňuje rozhodčí.
Myslíte si tedy, že Dukla už sérii zvládne, udělá poslední krok a zahraje si baráž?
Co se týká nějakých prognóz, byl bych spíš opatrný. Neměli bychom zatím příliš létat v oblacích. Jednak proto, že pořád ještě není dohráno a stát se může cokoliv. Na druhou stranu si ale myslím, že už si to Dukla vzít nenechá. Otázkou je, jak si povede potom proti Olomouci.
Pokud by se padalo a postupovalo přímo, už teď by byla Jihlava krok od návratu do extraligy.
Ano, to by bylo nejlepší. Postupový klíč, který platí teď, je jednoduše špatný. Jenže co bychom chtěli, když hokejový svaz přenechal řízení extraligy majitelům klubů. Ti v životě neudělají to, aby se padalo přímo. Byli by sami proti sobě.
Každopádně Dukla už bude mít brzy novou halu, tak by se letošní postup více než hodil, co říkáte?
No jo, lidi jsou namlsaní: Hurá, bude aréna... Tady se sotva koplo a spousta lidí už viděla, jak sem jede Sparta. Já bych zůstal nohama na zemi, podle mě by byl postup ideální tak do dvou nebo tří let.
Moje kolena čekají na výměnu. Kuchyňa o zdraví, titulu s Jihlavou i práci |
A na novou halu se těšíte? Půjdete se podívat, jak vypadá?
Půjdu, nakouknu dovnitř, i když musím říct, že zrovna velký fanda téhle varianty nejsem. Postavit takové monstrum pro padesátitisícové město, to dobrý hospodář nikdy neudělá. Za takové šílené peníze. Mám na to svoji teorii – na takovou blbost nemohl přijít jen jeden člověk, těch muselo být víc.
Realizace přišla v nevhodnou dobu, ceny prudce vzrostly...
No ale v Třebíči taky staví krásný stadion a přitom za něj dají nějakých 600 nebo 700 milionů. A ještě u toho stačí investovat do revitalizace náměstí. Jihlava dá za arénu dvě a půl miliardy a náměstí je pořád šílený. A když se zeptáte, proč se město nečistí častěji, řeknou vám, že na to nejsou peníze.
Možná se chtěla Jihlava mít čím chlubit. Zatím se na novou halu sypou jen komplimenty...
V minulosti tady už byl taky jeden takový, který se chtěl proslavit a nechal na náměstí postavit obludu, které se říká Prior. A je z toho ostuda doteď. Jistě, architektonicky může být hala hezká, ale já jsem zvědavý, kdo tam bude pravidelně chodit, až budou lístky stát nevím kolik stovek.
Pojďme se teď na chvilku věnovat znovu vám. Ještě si někdy vzpomenete, jak jste kdysi přišel z rodné Prahy do Jihlavy?
To víte, že vzpomenu. Tenkrát byla Dukla pro každého hokejistu jako pro fotbalistu hrát za Bayern Mnichov. To byla čest. Takové roky už se bohužel nevrátí. Já když vidím dneska ty žáčky, jak jim rodiče nosí tašku, aby se neunavili... Hlavně, že už ve 12 letech mají svého agenta.
Zemřel Jiří Kochta, hokejový mistr světa z roku 1972 a dvojnásobný medailista z OH |
Pokud se nepletu, hrával jste mimo jiné v útoku společně s Janem Hrbatým a Jiřím Kochtou, který před pár dny zemřel...
No jo, bohužel. Škoda ho. Hrávali jsme spolu jak tady v Dukle, tak i ve Spartě.
Vy jste ale pořád ještě štramák, plný energie. To je díky těm zmiňovaným procházkám?
Taky chodím v zimě jednou do týdne plavat do rybníka.
Jak dlouho už se otužujete?
Tak tři roky zpátky. Vždycky jsem koukal na televizi, jak otužilci na Vánoce lezou do Vltavy, a ťukal si na čelo, že to snad ani není možný. Ale zároveň mě to lákalo, tak jsem začal nejprve se studenou sprchou a pak jsem vlezl i do toho rybníka.
A jaký byl první pocit?
Hrůza. Vážně to není sranda. Občas taky musíte prosekat led. Ale zvládl jsem to. Tam, kam chodím, je nás takových pošuků víc. I když všichni jsou o dost mladší.
