"Utkání s Ústím asi nestihnu," připomíná s trochou černého humoru v hlase sobotní atraktivní duel, ve kterém se v Hradci utkají zatím dvě nejlepší mužstva soutěže.
Jak vypadaly vaše první tréninky po tak dlouhé pauze?
Ony to vlastně ani nebyly klasické tréninky, spíš jsem se mohl jen tak vozit po ledě. A vyslechl jsem si u toho od spoluhráčů řadu poznámek. V legraci mi nadávají, abych uhnul rychlejším.
Vzpomenete si ještě na ten nešťastný okamžik?
Ale ano, přijížděl jsem k mantinelu, protihráč si na mě počkal a už to bylo. Stalo se to za rozhodnutého stavu, nad Olomoucí jste v tu chvíli vedli 8:2.
Určitě jste si i vyslechl, že to bylo zbytečné.
To se ale takhle nedá brát a když se jde na led, tak se na tím nedá ani takhle přemýšlet. Prostě jsem na led naskočil a chtěl jsem dát gól. Nelze se nějak podvědomě šetřit.
Poškození kolenních vazů patří k velmi nepříjemným zraněním a jejich léčba trvá dlouho. Jak jste na to vy po téměř dvou měsících. Co koleno už snese?
Už nebolí ani při zátěži, ale problémem jsou nepředvídané momenty, kdy člověk třeba špatně došlápne nebo dojde k nějakému nepředpokládanému pohybu. A takových bývá na ledě hodně a nedají se předpokládat. Stačí, když do vás někdo strčí a je zle. Pak to bolí. Nezbývá než čekat.
Bezprostředně po zranění jste měl nohu na pět týdnů znehybněnou, jak jste to snášel?
Špatně, protože se nedalo dělat opravdu skoro nic. Vlastně zpočátku ani spát. Ale to je bohužel u tohoto zranění běžné.
Patrik Fořt |
V úvahu také přicházela operace. Proč jste na ni nešel?
Po konzultacích s lékaři jsme se rozhodli pro toto řešení. Plno lidí s tím hraje, takže to zkouším i já. Cvičím, posiluju nohu a uvidíme. Navíc jsem byl na operaci už v létě s ramenem a na druhou v jednom roce jsem nechtěl. Operace by znamenala konec sezony, takhle je ještě šance, že si zahraju.
Nemrzí vás, že jste vypadl z týmu ve chvíli, kdy se Hradci dařilo a kdy zažívá jednu z nejúspěšnějších sezon vůbec?
Tak to samozřejmě mrzí, ale pokud chceme postoupit, tak něco podobného ještě zažiju (smích). Jsem rád, že kluci zápasy zvládli i beze mě a že se mužstvu dařilo i dál.
V létě vám lékaři operovali rameno, konec roku jste zase promarodil s kolenem. Berete právě skončený rok jako smolný?
Určitě si člověk přeje, aby byl zdravý, ale to asi ve sportu nemůže být každý rok. I přes zranění jsem s minulým rokem spokojen, beru to tak, že zranění ke sportu patří. Navíc v životě mohou být i horší zranění než ta ze sportu. Na druhé straně je pravda, že bych byl raději, kdybychom se v souvislosti s hokejem místo zranění mohli bavit třeba o gólech.