„Původně to bylo tak, že jsem měl dostat novou smlouvu, jako jeden z prvních. Ale potom se změnili trenéři a ti měli v hledáčku jiné hráče. Takže pak už to bylo beze mě,“ říká Čachotský.
Bylo to pro vás zklamání?
Rozumím tomu, že když přijde do týmu nový trenér, tak si chce vybrat svoje hráče na svůj styl, který chce produkovat. Takže to nevyšlo. A nedopadlo to poté ani v dalším extraligovém týmu, se kterým jsem byl v kontaktu. Takže jsem zpátky ve svém klubu. (usmívá se)
A extraligu už definitivně berete jako uzavřenou kapitolu?
Mám nějakou dohodou s trenérem, že kdyby něco takového přišlo, nebudou mi v Jihlavě bránit. Ale zase na druhou stranu vím, že tady mám nějakou práci rozdělanou. A chtěl bych ji dělat, co nejlépe umím. Takže uvidíme, jak to všechno dopadne, jestli něco přijde. Ale teď to určitě vůbec neřeším, soustředím se jen na Duklu.
Minulá sezona byla pro Jihlavu hodně specifická, Dukla ji kvůli chystané výstavbě nové haly poprvé strávila celou v exilu.
Minulý rok to bylo něco úplně nového. Musím říct, že jsem si vůbec nepředstavoval, že to bude až takhle těžké. Věděl jsem, že nás asi jednoduchá věc nečeká, ale tohle mě taky zaskočilo. Dnes máme ten rok zkušeností navíc. A já doufám, že se to odrazí v tom, že bude lepší nálada, taková pozitivnější. A že budeme předvádět lepší hokej.
Jste rádi, že zatímco loni jste nepravidelně pendlovali mezi Jihlavou, Pelhřimovem a Jindřichovým Hradcem, nyní máte už pouze jednu „domácí“ halu?
Já doufám, že to výhoda bude. I když minulý rok jsme lepší výsledky zahráli v tom Jindřicháči než v Pelhřimově. Na druhou stranu, i když moc děkujeme do Jindřichova Hradce, že nám poskytli azyl, tak prostě jet na domácí zápas hodinu a dvacet minut, pak jet zase hodinu dvacet zpátky, je fakt únavné. Je to dlouhé a čas na odpočinek se strašně zkracuje. Snad také v návaznosti na to nyní nebudeme mít tolik zraněných, bude lepší regenerace a vše se zvedne.
Pozitivním signálem je určitě také to, že stará hala jde pomalu k zemi. A je výhled na novou. Bylo hodně deprimující sledovat, jak se rok nic nedělo?
Pro mě určitě. Nevím, jak to vnímali ostatní kluci. Taky záleží na tom, kdo toho tady kolik odehrál, jak tady byl dlouho, jak s tím byl spjatý, jakou historii v klubu měl. Ale já to tak cítil. Pro mě to bylo ubíjející, musím na rovinu říct. Když jsem viděl, jak se hala nehýbe, nikde nebyl daný žádný termín, kdy se začne, jestli se vůbec začne... Takže možnost hrát v Českých Budějovicích byla trochu i vysvobozením.
Tomáš Čachotský rozhodl v nájezdové loterii v souboji se Šumperkem o tom, že Jihlava získá dva body.
Nabilo vás to?
Bylo to úplně skvělé. Po nějaké době jsem si zase vyzkoušel extraligu, navíc jsem měl úplně skvělé podmínky. V Budějovicích je krásný stadion, i když rekonstrukce už byla taky před nějakým časem, chodila spousta lidí – i na to, že jsme byli v tabulce dole, nás furt podporovali – navíc jsem dostal úplně skvělé spoluhráče. Takže pro mě to byl úplný svátek. Strašně jsem si to užíval.
Před novou sezonou vedení jihlavského klubu vyhlásilo jako cíl pohybovat se do šestého místa. Je to v silách Dukly?
Já v to doufám. Cíl takový je, jak to bude v sezoně, záleží i na formě, na zraněních a spoustě dalších věcí. Pro náš mladý mančaft bude hrozně důležitý začátek soutěže. Když nějaký zápas v úvodu vyhrajeme, doufám, že nám to dodá klid na práci i na trénink a nebude na nás takový tlak.
