Šestačtyřicetiletý Švýcar se česky naučil sám, právě kvůli Dukle. „Viděl jsem ji poprvé v roce 1982 na Spengler Cupu. A od té doby je můj život,“ líčí člen švýcarského fanklubu Dukly.
Při sobotním utkání proti Českým Budějovicím, které se hrálo v retro dresech, byl Habegger důležitou postavou. A to i přesto, že na rozdíl od pozvaných osobností jihlavského hokeje zůstal v ústraní.
Právě on přišel s myšlenkou, aby Dukla hrála v dresech z roku 1960. „První nápad byl udělat vůbec první dres – z roku 1956. Ale to byl takový pletený svetr, černo-červený. Žádný nápis, nic,“ prozrazuje Habegger, jenž jihlavské dresy sbírá. „Tak jsem navrhl, proč neudělat první, který měl na sobě znak. A hned jsme do toho šli.“
Kromě nápadu Habegger a jeho kolegové přispěli na pořízení speciálních retro dresů i finančně. „Zaplatili jsme je. S tím, že se pak vydraží a Dukla vydělá nějaké peníze,“ říká Habegger.
Ten byl rád, že se na autogramiádě před utkáním mohl pozdravit s některými z jihlavských hokejových osobností včetně bývalého trenéra Stanislava Neveselého, historicky prvního brankáře Dukly Miloše Podhorského, legendárního „rychlíka z Vysočiny“ Jana Hrbatého nebo miláčka jihlavských tribun Oldřicha Válka.
„Ti pánové, co tu jsou, byli mými idoly,“ pochvaloval si Habegger. „Bohužel, někteří další tady chyběli.“
Holík: Všichni jsme fešáci. Akorát o dvacet kilo těžší
Pouze na odpolední setkání na radnici dorazili dvě z nejzářivějších hvězd historie Dukly: obránce Jan Suchý a útočník Jiří Holík.
Jedna z největších hvězd historie Dukly Jihlava – útočník Jiří Holík se švagrovou Marií, vdovou po Jaroslavu Holíkovi.
„Jsem rád, že jsme se po letech sešli. Některé jsem dlouho neviděl. A někteří už bohužel nejsou mezi námi,“ vzpomněl Holík nejen svého zesnulého bratra Jaroslava, ale také trenéra Jaroslava Pitnera nebo doktora Milana Kartůska.
„Musím sledovat, jak jsme přibrali a jak zestárli,“ pokračoval Holík. „Všichni jsme hrozní fešáci. Akorát o dvacet kilo těžší,“ usmíval se. Fenomenální forvard, který je historicky nejúspěšnějším československým reprezentantem, po skončení aktivní kariéry v Jihlavě působil i v roli prezidenta klubu.
A právě na toto období nerad vzpomíná. „Dělat šéfa Dukly na začátku devadesátých let, to bylo martyrium, které už bych nechtěl zažít,“ komentuje dobu, kdy bývalý armádní klub musel začít shánět peníze.
„Celou dobu, kdy tady Dukla za minulého režimu hrála, Jihlavu v podstatě nic nestála Najednou nám ale armáda řekla, že se musíme začít starat sami o sebe,“ popisuje Holík. „Bylo to v době, kdy lidé začínali podnikat a měli úplně jiné starosti než sponzorovat Duklu. To byla beznadějná situace.“
V ideální finanční kondici však není slavná Dukla ani nyní. Klub stoprocentně vlastněný městem několik let marně shání strategického partnera, navíc na začátku roku přišel i o jednoho ze dvou generálních sponzorů.
„Situace nyní opravdu není o moc lepší. Region zkrátka není extra bohatý,“ tuší Holík. „Proto moc optimistický ohledně postupu do extraligy nejsem. Teď jsem se bavil s představiteli města o rekonstrukci zimáku, co a jak. A pak je tu i hokejová stránka, vybudovat mužstvo,“ uvědomuje si Holík. „Obojí je otázka ohromných peněz. A kde je vzít, a nekrást,“ dumá.
„Dukle hlavně schází peníze, aby mohla nakoupit hráče, kteří by extraligu vybojovali,“ přidává se Suchý. „Dnes jsou kluby, které hrají extraligu, z velkých měst. A tam je finanční stránka úplně jiná,“ tvrdí. „Kde seženete hráče? Když ho nezaplatíte, musíte bojovat s tím, co tady je,“ pokračuje.
„Naopak, když budete mít 250 milionů, můžete hrát extraligu,“ dodává Suchý.
Po Holíkově dvacítce rychle sáhl Čachotský Vedení Dukly zařadilo k osobnostem šedesátileté historie jihlavského klubu také útočníka Tomáše Čachotského (vlevo). Když u příležitosti 60 let historie jihlavského klubu vedení Dukly vybíralo z řad hráčů a realizačního týmu osobnosti, které si zaslouží ocenění, dostalo se této cti pouze jedinému hokejistovi, jenž červenožlutý dres obléká v současnosti. Po boku bývalých reprezentantů, medailistů z olympiád či světových šampionátů nebo do řady mistrů republiky se mohl postavit útočník Tomáš Čachotský. Pětatřicetiletý hokejista, který je největším současným miláčkem fanoušků Dukly. „Dnešní den je pro mě obrovský zážitek,“ uvedl Čachotský po setkání na jihlavské radnici. „Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu takhle sedět s takovými legendami. Jsem rád, že jsem tam byl a užil si to. Nevím, kdy je ještě uvidím takhle pohromadě.“ V sobotním duelu proti Českým Budějovicím navíc Čachotský, který aktuálně vede kanadské bodování druhé nejvyšší domácí soutěže (40 bodů ve 40 zápasech), oblékl retro dres s číslem 20. Tedy stejný, jaký kdysi nosil Jiří Holík. „Dresy byly od jedničky do dvaadvacítky. A já jsem v Jihlavě začínal s dvacítkou,“ vysvětloval svoji volbu. „S panem Holíkem jsem si dnes podával ruku a říkal jsem mu, aby se po dlouhé době přišel zase podívat na hokej. Byl bych rád, kdyby za námi někdy přišel.“ Dukla své legendě dala ideální pozvánku. Vedoucí tým WSM Ligy porazila 2:1 v prodloužení a navázala tak na předchozí tři výhry proti stejnému soupeři. „Vítězství v těchto nádherných dresech? To je super,“ usmíval se Čachotský, který po utkání dostal od fanoušků dort ke svým pátečním narozeninám. „Třiadvacátým,“ vtipkoval. |
