„Pořád jsem doufal, že to vyjde, protože konec třetí třetiny jsme odehráli dobře. A navíc já už nechtěl prohrát další zápas,“ svěřil se pětadvacetiletý odchovanec karlovarského hokeje.
Časomíra nemilosrdně odpočítávala poslední vteřiny zápasu, když Pohlovu střelu těsně před domácím gólmanem tečoval jihlavský útočník Tomáš Čachotský a srovnal stav na 2:2. Do vypršení šedesáté minuty v tu chvíli zbývalo 23 vteřin. „Měli jsme velký tlak a nakonec to tam spadlo. Byl jsem za to hrozně rád,“ prozradil Honzík.
A není divu, moc radosti si totiž zatím v brance po svém příchodu do Jihlavy neužil. Středeční utkání bylo teprve jeho čtvrté, které strávil v roli jihlavské jedničky. Z toho dvakrát odcházel z ledu jako poražený a ve zbývajících dvou duelech brala Dukla pokaždé „jen“ dva body.
„Musím říct, že co zápas, to zápas blbec. Teď zase. Když jsou v bráně kluci, většinou vyhrajeme první třetinu 3:0 a je pohoda. Jenže když jsem tam já, taháme se až do samého konce,“ povzdechl si Honzík.
Soupeř dobře clonil
Ve Frýdku byl první gól, který inkasoval, trochu kuriózní, protože ve chvíli, kdy puk přešel brankovou čáru, ležel už v bráně i jeden z domácích hráčů. A při druhém úspěchu soupeře měl před sebou hradbu těl. „Pravda, moc jsem toho neviděl, ale byla to dobrá střela,“ popsal situaci z 32. minuty.
Nakonec Dukla vyhrála 3:2 v prodloužení, když o jejím dvoubodovém vítězství rozhodl Matěj Pekr.
„Pokud bychom v play off vyhrávali v prodloužení každý zápas, tak by mi to vůbec nevadilo. Tam jde jen o výhru,“ upozornil Honzík na fakt, že vyřazovací část letošní prvoligové sezony už se kvapem blíží.
Dukla do ní 1. března vstoupí už téměř jistě z první pozice. A kdo bude v bráně? „To bude záležet jen na trenérech. Už když jsem přicházel, jsem věděl, že jsou v Jihlavě dva kvalitní gólmani. A my všichni víme, že musíme svoje ego podrobit týmu a společnému cíli, který máme,“ dodal Honzík.
