Ve sněhové vánici, kvůli které na Vysočině v půli prosince kolabovala doprava, neváhali, doma v Českých Budějovicích sedli do auta a vydali se na 250 kilometrů dlouhou cestu. Jen proto, aby mohli ve středu v Přerově podporovat „svůj“ Motor. Zpátky na jih Čech se z moravské výpravy dostali i kvůli počasí až druhý den ráno.
Manželé Daria a Pavel Loukotovi jsou ztělesněním klubové věrnosti. Hokejový Motor pro ně znamená hodně. A jak sami tvrdí, mezi ostatními fanoušky i hráči mají svou druhou rodinu. „Někteří nám říkají, že jsme masochisté. Snad jen smrt by nás odradila od toho nejet na zápas,“ říkají nejoddanější příznivci českobudějovického hokeje, kteří domácí utkání Motoru sledují z fanouškovského kotle. „Je to pro nás taková dovolená. Je v ní plno adrenalinu a také se potkáme s kamarády,“ popisuje 61letá Daria.
Loukotovi nejezdí fandit jen budějovickému Motoru. Navštěvují také zápasy reprezentace či jezdí do Znojma na mezinárodní EBE ligu. „Loňská sezona nás dohromady stála tak 30 tisíc korun,“ vypočítává 55letý Pavel Loukota.
Hned přidává jednu z mnoha výjezdových historek. „Po sedmi porážkách jsme jeli do Šumperka jen jedním autem, tehdy ještě trénoval Motor pan Rosol. Koupili jsme cestou na pumpě petardy a prskavky, kluci nakonec zázračně vyhráli a my jim udělali ohňostroj, když šli do autobusu. Po zápase z toho byli všichni hotoví a moc nám děkovali, že tam nebyli sami. To jsou nezapomenutelné zážitky, které vám ty utracené peníze vynahradí,“ těší Loukotu.
Poslední zápasMotor přehrál Kladno, ale přišel o posilu Dunna V sobotu před vánočními svátky si hokejisté prvoligových Českých Budějovic zlepšili náladu. Ve šlágru 38. kola Motor jednoznačně porazil oslabené Kladno 7:3. „To, že jsme vedli 3:0, neodpovídalo průběhu první třetiny. Zápas se zlomil v půlce druhé dvacetiminutovky, kdy jsme využili přesilovky a odskočili na 5:2. Hráli jsme už daleko lepší zápasy než dneska, ale proti dobrému týmu a dobrému brankáři tam góly napadaly. Skóre klame,“ uvedl kouč Motoru Václav Prospal. Jihočeši však přišli o čerstvou posilu z Kanady – útočník Vincent Dunn si ve svém druhém zápase za Motor v bitce s Hajným zlomil ruku. |
Cestování po hokejových zápasech je náročné na finance, ale také na čas. Daria je už v důchodu, ale Pavel stále pracuje. Proto si musí řadu měsíců dopředu plánovat, kdy půjde do práce a kdy může vyjet na hokej. „V létě si samozřejmě nadělávám, abych mohl v zimě chodit a jezdit na zápasy. Musím si dovolené plánovat hodně dopředu nebo si směny vyměňovat s kolegy a podobně,“ vysvětluje muž, který na výjezdy míří posledních sedm let. Během nich vynechal jen dva venkovní zápasy. Celkově se Loukotovi baví hokejem a Motorem patnáct let.
Ani Vánoce se doma u Loukotů neobejdou bez hokeje. Dárky se samozřejmě točí okolo jejich největšího koníčka. Před pár dny se tak pod stromečkem u Darii a Pavla objevilo hned několik log Motoru. „Já mám vždycky těžké balíčky, takže vím, že tam mám puky,“ přibližuje Daria, která sbírá hokejové puky z celého světa. „Už jich mám přes pět set. Junioři Motoru mají domácí úkol, aby mi z mistrovství světa něco přivezli. Minule mi puk dovezl Petr Kváča. Je to vlastně tak, že vstupenka k nám domů na návštěvu je puk,“ říká s úsměvem Loukotová s tím, že její manžel Pavel sbírá šály. U nich doma to pak vypadá jako v hokejové svatyni.
I když to Daria ani Pavel nepočítají, za fanděním oba najezdili už mnoho kilometrů. Za tu dobu se Loukotovi seznámili s řadou hokejistů Motoru. Z některých se stali i kamarádi. Výjimkou tak nejsou třeba návštěvy na oslavách narozenin. „Každý rok mi přijde popřát Tomáš Mertl. Na návštěvu k nám chodí i Lukáš Kříž, Jakub Suchánek, Tomáš Nouza nebo třeba Roman Vráblík,“ vyjmenovává Daria.
„A René Vydarený za mnou jezdil nakupovat do Globusu, ještě když jsem tam dělala. U kasy jsme si pak vždy popovídali,“ přidává Loukotová a otáčí se zády, aby ukázala, že na dresu má místo jmenovky napsáno Hokejová máma. „To jsem já, tak mě všichni znají,“ směje se.
Ve čtvrtek po Vánocích Loukotovi opět vyrazí na cestu. A bude to pořádná dálka. Motor hraje další utkání první ligy až v Havířově. Daria s Pavlem tam nebudou chybět. Od cesty je neodradí ani těch 350 kilometrů. „My hokej prostě milujeme,“ shodují se.
