Tedy, proti Vsetínu.
„Je to u nás doma určitě velké téma,“ připouští jihlavský bek. „Člověk si finále nezahraje každý rok. On měl navíc tehdy taky 21 let, o to je to pro nás zajímavější.“
Pavel Kowalczyk byl největším smolařem finálové série nejvyšší domácí soutěže, ve které Vsetín zvítězil 3:1 na zápasy a odstartoval svou spanilou jízdu za šesti tituly získanými během sedmi let (1995–2001).
V prodloužení čtvrtého utkání v kaluži za vlastní bránou přišel o puk, kterého se zmocnil tehdejší vsetínský kapitán Rostislav Vlach a pohotovou střelou po 18 vteřinách rozhodl.
ONLINE: Jihlava vs. Vsetínpodrobná reportáž z finále první ligy od 17:30 |
„Od té doby se to s ním bohužel trošku veze,“ říká Daniel Kowalczyk. „Furt se to omílá, přitom mi na tom nepřijde nic tak zvláštního. Hokej je hra chyb, takové věci se stávají,“ zastává se svého otce. „Každoročně je v televizi, když je pozvánka na play off. Tak si z něho dělám srandu,“ usmívá se. „Ale trochu mě mrzí, že se to tak furt řeší.“
Když začal dělat první hokejové krůčky, dělal vše pro to, aby se z něj bek nestal. „Hrozně jsem se tlačil do útoku, prosil jsem trenéry, ať mě tam dají,“ vzpomíná. „Ale myslím si, že jsem snad ani neměl na vybranou. Protože můj vzrůst a váha mě od malička směřovaly k tomu, že obránce budu,“ říká 190 centimetrů vysoký pořízek.
Láska k ofenzivnímu pojetí hry mu však zůstala. „Útočení mě baví, takže se to snažím přenést do svojí hry. I jako obránce se tlačím dopředu,“ říká. „V play off na to ale není prostor, je důležité si plnit defenzivní povinnosti.“
Ovšem pozor! Po dvanácti zápasech letošního play off má Kowalczyk na svém kontě deset kanadských bodů (3+7). A patří k třem bodově nejúspěšnějším hráčům Dukly ve vyřazovací části.
„Ano, když se prostor přede mnou otevře, tak jako při prvním zápase ve Vsetíně, tak se tam snažím jet,“ říká Kowalczyk. „Ale jinak se opravdu soustředím hlavně na obranu.“
Přesto právě on rozhodl o výhře Dukly v úvodním finálovém klání. „Jsem rád, že se mi podařilo dát gól, ještě k tomu byl vítězný,“ usmívá se. „Ale v play off je jedno, kdo gól dal. Hlavní je, že nějaké padají. Navíc teď to už nehraje roli. My se musíme soustředit spíše na zápasy, které nás čekají. A zvládnout je.“
Zlínský rodák a odchovanec místních Beranů se na finále proti Vsetínu těšil. „Myslím si, že v první lize není lepší místo pro finále než Lapač,“ pochvaluje si atmosféru v tradičním hokejovém stánku. „Doufám, že nyní i jihlavští fanoušci ukážou, že taky umíme fandit. Že přijdou v hojném počtu,“ zve na dnešní a zítřejší duely. „Budeme se je snažit potěšit. Doufám, že budeme šťastnější a oba domácí zápasy se nám podaří vyhrát,“ přeje si.
Série je aktuálně srovnaná, nechybělo přitom moc a Dukla mohla vést 2:0. „Vždycky, když jedete na venkovní trip, říká se, že je dobré, když přivezete aspoň jednu výhru. O to pak víc mrzí, že jsme mohli odvést i tu druhou,“ lituje Kowalczyk. „Bohužel, nepovedlo se. Ale tu jednu bereme.“
Dukle se favorizovaného soupeře na jeho ledě podařilo zaskočit. „V prvním zápase byl Vsetín trošku pod tlakem. Vzhledem k tomu, kolik tam bylo lidí, musel vyhrát. My jsme měli lehčí nohy a podařilo se nám uspět,“ pochvaluje si. „Dával jsem gól na 3:2, Čagy to uklidnil na 4:2 a vyhnuli jsme se nějakému zbytečnému dramatu.“
To naopak nabídl duel číslo dvě, ve kterém Dukla vyrovnala na 4:4 patnáct vteřin před koncem normální hrací doby. „Hráli jsme na tři útoky a v sestavě, kterou jsme měli, jsme předvedli brutální výkon. Klobouk dolů před celým týmem,“ je i přes prohru v prodloužení spokojený Kowalczyk.
„Ani bych neřekl, že Vsetín může mít z takového vítězství takovou radost. Protože co jsme předvedli my, bylo úžasné,“ říká Kowalczyk. „Mohli jsme být zase o krůček blíž celkovému úspěchu. To se bohužel nepovedlo, ale máme se od čeho odrazit,“ dodal.
