Jelínek, Rob, Kotalík... Jak zvučný triumvirát kočíruje Budějovice?

Pár vteřin před první buly se hráči první pětky projíždějí po ledě. Ostatní si postupně sedají na střídačku. O stupínek nad nimi už stojí v dobře padnoucích tmavomodrých oblecích se znáčkem Motoru na klopě Aleš Kotalík, Marian Jelínek a Luboš Rob starší. Jak vypadá práce trenérského tria budějovických hokejistů během vypjatého utkání s Kladnem?

Hlavní trenér Jelínek poctivě každého hráče poplácá po rameni a zápas může začít. „Jedeme hoši, jedeme, jo?“ zazní s povzbudivým tleskáním rukou směrem k ledu.

Rozhodčí ve středu kruhu vhazuje mezi hráče v bílém a modrém první buly a tempo se rozjíždí. Jenže z pohledu domácího Motoru pomalu. To rozčílí jednoho z Jelínkových asistentů a bývalého skvělého útočníka Motoru. „Jezdíme, ale! Je to hrozně ospalý,“ křičí Luboš Rob starší na hráče na ledě a přidá peprný výraz.

Kotalík: Užívám si to

Odehrál stovky utkání v nejslavnější hokejové lize světa. Má bronzovou medaili z olympijských her v Turíně, v hokeji už 38letého Aleše Kotalíka nemůže jen tak něco překvapit. Přesto teď zažívá na zimních stadionech některé věci úplně od začátku a nově.

Po říjnovém příchodu kouče Mariana Jelínka do českobudějovického Motoru se z bývalého útočníka a funkcionáře klubu stal jeden z asistentů trenéra.

Pro vás je to nová role, jak ji vnímáte?
Já se za trenéra ani nepovažuju. Ale po tom, co mě Marian Jelínek poprosil, jestli bych nechtěl jít do trenérského štábu, jsem si to dlouho nerozmýšlel. V této sezoně je potřeba, aby každý z nás dělal něco navíc.

I vy?
Jasně, mám více práce. Na druhou stranu tým do detailu znám z bývalé pozice asistenta generálního manažera, byl jsem prakticky denně v kabině, takže zase tak velký skok to pro mě není. Ale stát přímo na střídačce je zase úplně něco jiného, to ano.

Jaké jsou vaše úkoly?
Hlavní kouč je samozřejmě Marian, který například posílá hráče na led. My máme své specifické role, u mě je to spíš o individuálním přístupu k hráčům. Snažím se s nimi řešit chyby a hned je odstraňovat. V tréninku jsem na ledě, protože mám blíž k hráčům, a tím se zlepšuje komunikace mezi nimi a trenéry.

Všichni tři s Jelínkem a Robem společně pracujete více než měsíc, funguje to?
Myslím si, že zatím ano. Samozřejmě, že se snažíme o nové věci a pořád řešíme takzvané porodní bolesti, bude to chvíli trvat. Jsem přesvědčený, že jsme na dobré cestě a poslední výsledky, byť náš výkon s Kladnem nebyl ideální, to jenom dokazují.

Sledoval jsem vás všechny během zápasu a jste z té trojice nejklidnější.
Beru to tak, že to není zase tak dávno, co jsem sám na té střídačce seděl. Takže vím, že není úplně dobré, když hráči najednou poslouchají tři hlasy. Jinak je jasné, že tým také hecuju, ale zaměřuju se hlavně na zmíněný osobní přístup k hráči. Celkově jsem klidnější člověk, ale i u zbylých trenérů si myslím, že jsou celkem klidní.

Když stojíte nad hráči na střídačce, nemáte občas chuť vjet na led a danou situaci vyřešit úplně jinak?
Upřímně říkám, že za ty čtyři roky, co nehraju, tak mě tyhle myšlenky přepadly jednou nebo dvakrát. Na led mě to nijak výrazně netáhne. Z mého pohledu jsem skončil ve správný čas, protože už mi hokej nedával takovou radost jako kdysi. Nelituju toho. Jsem ale rád, že jsem se mohl vrátit do celkového kolotoče hokeje, a také jsem zase rád s klukama v kabině.

Takže si to užíváte.
Zatím jsem v této nové roli jen pár týdnů. Ale ano, je pravda, že si to užívám.

Z trenérské trojice působí na střídačce nejbouřlivěji, i když Marian Jelínek také nechodí pro ostřejší výrazy daleko. „Hoši, jsme všude za nima. Choďte víc do těla, doprčic,“ gestikuluje bělovlasý kouč na hráče Motoru.

Ten po celý zápas hokejisty spíše motivuje, občas je za něco seřve a zejména při komerčních přestávkách si stoupá dolů ke dvířkům střídačky a maluje na tabulku. Hokejové pokyny a taktiku během třetin spíše diktuje Rob starší, který má v trenérském týmu na starosti hlavně obránce.

„Vráblo, proč to nevyhodíte po prknech ven?“ ptá se hráče s číslem 9 na dresu, když skočí z ledu a sedá na střídačku. Je polovina třetí třetiny, Kladno má velký tlak a obránci Motoru mají s hostujícím týmem opravdu co dělat.

Na první pohled se může zdát, že samotní hráči výtky koučů při hře moc nevnímají. Jen málokdy se někdo z nich otočí a k proslovu trenéra si také něco řekne. Spíš mlčí a dál sledují hru.

„Bereme to tak, že každý z nich nám chce pomoci, myslí to v dobrém. Oni vědí, kdo má co na starost, takže z toho není zase žádný guláš. Osobně nevidím rozdíl v tom, jestli nad vámi stojí dva, nebo tři trenéři, tohle u nás funguje,“ míní obránce Motoru Roman Vráblík.

Oproti Robovi i Jelínkovi je poslední z tria o hodně klidnější. Bývalý útočník Aleš Kotalík, který dal v NHL přes 140 gólů v 570 utkáních, spíše sleduje hru se založenýma rukama. Jelínkovi má pomoci zejména při přesilových hrách, které sleduje hodně pozorně.

„To ale není možný tohleto!“ máchl Kotalík rukou, když se právě při početní výhodě domácí útočník nedomluvil s obráncem a místo přihrávky puk letí až skoro k brance Petra Kváči.

Ten patřil k nejlepším hráčům středečního večera. Několikrát svým zákrokem zachránil jasný gól Kladna. „Výborně Kvaky,“ chválil ho na dálku Jelínek, když rozhodčí hru přerušil a brankářská jednička Motoru měla chvíli oddych. Za večer to byla jedna z mála Jelínkových pochval.

„Hoši ale jedeme, jedeme dál, jo? Pořád není konec, makejte,“ křičel za chvíli na hráče, kteří se stavěli na buly. Budějovice vedly 3:0, ale Kladno zvyšovalo tlak a do konce zápasu chybělo už jen pár minut. Motor nakonec porazil Středočechy, nedostal ani gól a bodově se dotáhl na první Karlovy Vary.

Trenéři se snad poprvé lehce usmívají, podávají si ruce a rychle mizí ze střídačky. Oslavy před vyprodanou Budvar arénou patří hlavně hráčům.

Momentky z utkání mezi Českými Budějovicemi a Kladnem.

„Objektivně musím říct, že Kladno hrálo výborně a potvrdilo své postavení v tabulce. Nám se povedlo z minima vytěžit maximum. Popravdě jsme si to představovali jinak. S ohledem na dnešní výkon je to velice cenné vítězství,“ zhodnotil zápas Rob, který přišel před novináře po tradičním vítězném týmovém pokřiku, který se odehrává v šatně za zavřenými dveřmi.

Nejen trenérské trio v sobotu čeká další „šichta“. V Přerově českobudějovický Motor zakončí první polovinu základní části.