Nezevšednělo vám už?
Zrovna nedávno jsem o tom přemýšlel. Sestoupili jsme z extraligy a přiznám se, na začátku jsem se na první ligu díval skrz prsty. Každý jsme do ní šli s pocitem, že je to za trest. Byli jsme zvyklí na extraligu, kde jsme se potkávali s top hráči. Ale byli jsme nejhorší, spadli jsme zaslouženě. Museli jsme přijmout realitu. Jenže jak se zvyšuje kvalita extraligy, logicky se zvyšuje rok od roku kvalita první ligy. Po posledním zápase semifinále s Kolínem jsem seděl v kabině a říkal Pavlu Sedláčkovi, který je tady od sestupu také, že je to sice první liga, ale že bychom za čtyři finále po sobě nějak uznání zasloužili.
Bylo vrcholem první finále se Vsetínem, které jste vyhráli gólem v prodloužení?
Asi ano, protože jsme to posunuli o krok dál. Byli jsme v uvozovkách nejblíže extralize a baráž se bere jako extraligové utkání.
Zlín povstal z popela, tak znovu po roce. Mají čisté hlavy, ví jihlavský kouč Ujčík |
Jste ve svém věku před finále ještě nervózní?
Nechci říct, že to zevšední, ale nervózní nejsem. Jasně, někdy jsem napjatý, což k tomu patří. Už když jsme sestoupili z extraligy, jsem si řekl, že začnu brát hokej s odstupem. Že se naučím ovládat emoce. Po zápasech jsem začal spávat dobře. Přišel jsem domů a dokázal dostat hokej na druhou kolej.
V říjnu jste hrál druhou ligu v Uherském Brodu. Kdyby vám tehdy někdo řekl, že teď se bude chystat na prvoligové finále, ťukal byste si na hlavu?
V té době to bylo bez šance. Když mi po konci ve Zlíně Robert Hamrla nabídl, ať hraji za Uherský Brod, rovnou jsem mu řekl, ať už mi nevolá. Už jen to, že mě nakonec ukecal, byl úspěch. Nadhodil přitom, co bych udělal, kdyby mi řekli, že mě chtějí zpátky do Zlína. Jenom jsem se mu vysmál, že je blázen. On na to, že se vsadíme. A vyhrál.
Takže Hamrla vás zachránil pro zlínský hokej?
Jinak by mi Parďák (tehdejší trenér Zlína Ján Pardavý) v říjnu určitě neřekl, jestli mám ještě bágl na půdě, abych si pro něj přišel a jel do Kolína.
Tehdy jste říkal, že je to jen dočasný záskok. Co vás přimělo, abyste se vrátil plnohodnotně?
Ještě pár dalších utkání jsem to bral jako epizodní roli. Mojí první myšlenkou bylo, že nechci dostat zdravého hráče na tribunu. Ale vývoj sezony, kdy už jsem si začínal připouštět, že by mohla skončit průserem, mě zlomil. I Robert mi říkal, ať jdu do Zlína, že mě pustí. Byl přesvědčený, že týmu pomůžu.
Bedřich Köhler skončil ve Zlíně po minulé sezoně. Do vítězného domácího utkání proti Slavii naskočil jako hráč druholigového Uherského Brodu a odnesl si cenu pro nejlepšího hráče. (listopad 2025)
Dokonale na vás pasuje otřepané „nikdy neříkej nikdy“.
Pamatuji si, že po sobotním zápase v Kolíně, kde jsem poprvé hrál, bylo ve středu doma derby se Vsetínem. A na tenhle zápas jsme chystali moji zlínskou rozlučku kariéry. Bavili jsme se, jak bych si to představoval, jenže pak už to nedávalo smysl.
Ve finále nebudete paradoxně nejstarší, pokud se tedy uzdraví jihlavský kapitán Tomáš Čachotský.
Ve Zlíně jsme se minuli. Jeho výdrž je obdivuhodná. Chce to profesionalismus, vůli, chuť, sebezapření, zdraví a pak to jde. Otázka je, jestli by to šlo na extraligové úrovni, ale na prvoligové ano, jak je vidět.
Vám chuť evidentně nechybí, že?
Když jsem po návratu začal hrávat první zápasy nepravidelně, najednou jsem v sobě zase ucítil adrenalin, emoce. Bavilo mě to. Před každým zápasem jsem měl nějakou svoji výzvu, co chci udělat pro tým, jak mu pomoct. Třeba jsem si řekl, že mají dobré přesilovky, že jim to vyházíme. Baví mě soutěžit s mladšími kluky. Samozřejmě mám nějaké roky, ale jako každý sportovec mám také ego a chci dokázat, že na to pořád mám a můžu se měřit s mladšími.
Třesk před finále. Sportovním šéfem Zlína bude Balaštík. Jednatel nabídne rezignaci |
V závěru šestého semifinále se vám povedlo vyprovokovat k faulu kolínského Martina Štohanzla a z následující přesilovky v prodloužení rozhodl o postupu Tomáš Rachůnek. Je i tohle vaše role?
Určitě. A kór v play off. Nemám s tím problém.
Poznáte, komu se můžete dostat pod kůži?
To přichází, jak série postupuje. Pořád narážíš na stejné hráče, začnete si něco říkat a už vidíš, že mezi vámi je nevraživost. Nervy tečou a je to o tom, kdo je udrží a kdo ne. To mám na play off rád. Je to koření. Lidi to baví. Sledují tyhle minisouboje. Kolín hrál velice dobře. Má můj kredit. Mají šikovné kluky, kteří hráli letos extraligu za Boleslav, Hradec. Měli výborného gólmana. Fakt to bylo strašně náročné. Nevybavuji si, že by někdo vyhrál sérii, aniž by jako my nevyhrál jediný zápas po šedesáti minutách. Před každým utkáním jsem si přál, aby nám to napadalo, vyhráli jsme 4:1 a trošku si odfrkli. I když byly mezi námi potyčky, na konci jsme si podali ruce.
I s Janem Veselým, který štval zlínské fanoušky nejvíce? Jedním z highlightů série bylo, když do vás před buly najel a teatrálně spadl na led.
Snažil se. Také vyprovokoval pár faulů na sebe. Dělal svoji práci.
Z prvního finále proti Vsetínu jste zůstali v týmu jen vy, brankář Daniel Huf, obránci Tadeáš Talafa s Vojtěchem Riedlem a útočník Pavel Sedláček. Neříkáte si někdy, jak to, že Huf ještě nechytá v extralize?
Do jeho nabídek nevidím. Teď vůbec nedokážu odhadnout výkonnost extraligy, dívám se jen v televizi a soutěž vypadá fakt odskočeně. To bychom zjistili, kdyby se postavil do brány proti extraligovému týmu. Což se nám třeba v baráži povede. Přál bych mu, ať posune svoji kariéru dál. A nejen jemu.
Současný model extraligové baráže ale víceméně vystavuje vítězi první ligy stopku. Nedegraduje tím Maxa ligu?
Přijde mi, že se o tom strašně moc mluví. Ale ve finále je to jenom plakání nad rozlitým mlékem. Systém je nastavený a nemá cenu o něm dokola povídat. Extraligové kluby si to řídí samy. Buď někdo přeleze, nebo ne. Jiná možnost není.
Máte odehraných 986 utkání v extralize. Mrzí váš, že na tisícovku startů už to zřejmě nedotáhnete?
Když jsem přestoupil ze Zlína do Hradce Králové a bylo mi třicet, podíval jsem se na svoje statistiky a řekl si, že kdybych dal v extralize 200 gólů a odehrál tisíc zápasů, tak by to byly pro mě pěkné mety. Jedna vyšla, druhá ne. Ale no a co. I kdybych měl tisíc utkání, složenky mi to nezaplatí. Beru to, jak to je. Pár zápasů, vem to čert.
Nejvíce jste jich zvládl za Zlín, včetně Maxa ligy 778. Je to váš osudový klub?
Rozhodně. Letos je to moje čtrnáctá sezona ve Zlíně. Je to klub, se kterým jsem spojil svoji kariéru. Bez debat. Mraky spoluhráčů, mraky lidí, mraky zážitků, tituly i padáky. Někde na tomhle zimáku u mantinelu by mělo ležet moje mládí.
Do Zlína jste z Vítkovic přestoupil v 21 letech a vzpomínal jste, že jste přišel jako mlátička do čtvrté lajny, ve které teď končíte kariéru. Uzavřel se tím symbolicky kruh?
To je přirozený vývoj kariéry. Vím, co můžu, kde už to nestihnu, kam bych se neměl pouštět, protože tam nejsem platný. Není to jen můj případ, ale většiny hráčů. Kdo tuhle roli a koloběh nepřijme, nebude platný.
Loni finále s Kometou, teď se Zlínem. Snad jsem se jim vyplatil, usmívá se Rachůnek |
Po sestupu se ve Zlíně vystřídalo za čtyři sezony šest různých trenérů a jenom v letošní dokonce tři. Jaký je současný kouč Peter Oremus?
Na to, že jsme hráli čtyřikrát finále, je to zvláštní. Jsou to čtyři úspěšné roky a řekl by sis, že by u týmu mohl být jeden trenér. A Peťa Oremus? Pedant, který dbá na detaily. Na začátku byl velice nepříjemný, což jsme v tu chvíli zrovna potřebovali. Byl přísný, věci říkal na rovinu. Nebál se pojmenovat chyby, napomenout hráče. Jsme Češi, takže potřebujeme nad sebou bič. Když přišel, zapracovali jsme na defenzivě. To je nezpochybnitelné. Začali jsme vyhrávat zápasy na gól, na dva. V semifinále jsme sklidili ovoce, které jsme drilovali v základní části. A v play off platí dvakrát, že zápasy vyhrávají obrany, a ne útok.
Vás hodně chválil. Máte speciálnější vztah?
Když přišel, byl jsem jedním z jeho asistentů. Asi mám k němu jiný vztah, ale pořád na bázi hráč–trenér. To by jinak nefungovalo.
Vypadá pořád vážně. Usměje se někdy?
Někdy úsměv vyloudí a i zavtipkuje, když ho nikdo nevidí.
Podle sázkových kanceláří je jasným favoritem finále Jihlava. Bude vám role outsidera sedět?
Může to tak být. Myslím, že je to letos nečitelné. Ani nevím, co od nás čekat. Máme v nohách více zápasů než Jihlava, navíc několik prodloužení. Nevím, jak to vypadá z tribuny, ale někdy mi přijde, že překvapujeme sami sebe. Pořád si říkám, kdy nám dojde benzin, že už přece musíme jet na výpary. Soupeři proti nám jsou mladší, odpočatější, a furt nám to jezdí a dokážeme s nimi držet krok.
Ze všech čtyř finále teď vypadáte nejméně dobití.
Je fakt, že jsme předtím měli hodně zraněných, zvláště v prvním finále se Vsetínem. Kabina je zdravá.
V nové jihlavské aréně vás čeká premiéra. Těšíte se?
Pro hokej je jakákoliv nová hala super. Bude to svátek, má být vyprodáno. Věřím, že na Velikonoční pondělí přijde hodně lidí i ve Zlíně. Tohle finále bude Maxa lize slušet.
Stihnete v pondělí pomlázku?
Ve zkrácené verzi ano. Manželka, dcera, rodina a pak na hokej. Doufám, že tady pak nějakého Jihlaváka vyšmigrustuju. (úsměv)
