Před play off jeho týmu málokdo věřil. Především proto, že moravskobudějovická žihadla vstupovala do vyřazovací části druhé ligy s vědomím, že je to jejich poslední druholigová sezona.
„Nejprve jsme slyšeli, že to necháme Hodonínu, a pak i Šumperku. Jenže my jsme nakonec došli až do superfinále. A nebýt některých lidí, mohli jsme ho i vyhrát,“ nepochyboval bývalý dlouholetý útočník Dukly Jihlava Augustin Žák, který se po skončení hráčské kariéry vydal na dráhu hokejového manažera a kouče.
Ještě pořád jste nestrávil hořký konec série se Sokolovem, kdy svaz zkontumoval vašemu týmu tři zápasy a soupeř vyhrál 4:0?
Ne, ještě se k tomu musím vrátit. Nejprve nám řekli, že první tři kola play off byla soutěž druhé ligy a že superfinále je prvoligová soutěž. Což se zdálo logické, protože se hrálo o postup do Chance ligy a navíc nám zápasy pískali prvoligoví rozhodčí. Jenže pak bylo najednou všechno jinak. Zase to byla jen druhá liga, ale se speciálními pravidly, které bránily mladým klukům hrát.
Svaz to vysvětloval tak, že by se týmy mohly posílit o juniory, kterým skončila extraliga, a tím by měly výhodu...
To je ale úplný nesmysl. Vždyť tohle se dalo ošetřit jednou větou. Jenže tady bylo těch přešlapů víc, až nad tím člověku zůstává rozum stát. Podle mě na svazu vůbec nevěděli, co hrajeme za soutěž. A nedivím se, když tam sedí arogantní lidi, jako je pan Vansa.
Boj o první ligu rozhodla kontumace a kouč zuří: Je to postavené na hlavuV článku reakce Antonína Vansy  |
Je vidět, že vám manažer sportovního oddělení - řízení soutěží hodně leží v žaludku...
Řeknu vám jedno, pětadvacet let seděl na svazu pan Schiefner, kterému když jste zavolali, tak vám za deset vteřin byl schopný odpovědět na cokoliv. A s každým jednal stejně. Nedělal rozdíly mezi Ivanem Hlinkou a člověkem z krajské soutěže. A rozhodně by si nikdy nedovolil někomu vyhrožovat a říkat mu, že je jeho tým ve finále omylem.
Jenže vy jste chybu s nasazením brankáře Davida Vacka skutečně udělali...
To ano, ale je divné, že na to nikdo neupozornil hned. Vždyť my jsme posílali soupisky už den dopředu. A argument, že se kontroly dělají namátkově, neobstojí. Mně nejde o to, že jsme sérii nevyhráli, ale jde o princip. Dělají z nás blbce. A je zajímavé, že chybu pan Vansa našel až poté, co jsme vyhráli 4:1.
Vy se vážně domníváte, že to s tím souvisí?
Když si to dáte do souvislostí s jeho výstupem, kdy našemu majiteli volal, co jsem si dovolil říct do novin, že svaz lže, když tvrdí, že chce, aby hráli co nejvíc mladí hráči, a pak je hrát nenechá. Ale zase na druhou stranu jsem rád, že je pan Vansa tak pomalý.
Jak to myslíte?
Protože kdyby byl trochu rychlejší, tak mohl něco uměle vyšťourat už dřív a zkontumovat nám třeba sérii s Hodonínem. Víte, co mě teď tak napadá, že já už asi vím, co za soutěž jsme hráli - Vansa ligu.
Věříte, že pokud byste měl k dispozici kompletní tým, mohli jste Sokolov porazit?
Nechci nějak snižovat kvality Sokolova, nebo říkat něco proti němu. To vůbec ne. Ale jsem si jistý, že kdybychom hráli se všemi kluky, tak jsme vyhráli.
Myslel jsem, že si dělají srandu, říká brankář Moravských Budějovic |
Jak celou situaci prožívali hráči, kteří nemohli nastoupit? Mimochodem David Vacek se to prý dozvěděl chvíli před utkáním...
David to vzal tím nejlepším způsobem, prostě se opil. Během zápasu se picnul. Na to totiž neexistuje lepší řešení. Buď můžete deset minut brečet, nebo se půjdete opít. A on zvolil druhou variantu.
Překvapil vás svými výkony v superfinále?
Neskutečně. A jsme zase u toho nesmyslného pravidla. Hráč, který chytá za Telč krajský přebor, nesmí hrát o postup do první ligy. Přitom soupeř, který udělal nejvíc bodů ve druhé lize, z něj byl nešťastný. První zápas jsme s Davidem v bráně prohráli jen 2:3 a ve druhém jsme v Sokolově vyhráli 4:1. S klukem, který brzy ráno rozváží maso. Byl tak unavený, že mi skoro hned po zápase usnul. Fakt klobouk dolů před ním. Stejně jako na ostatních bylo vidět, jak strašně chce vyhrát.
Nemyslíte si, že váš příklad může do budoucna někomu pomoct?
Jsem o tom přesvědčený. I když to samozřejmě nikdo nepřizná, tak si myslím, že napříště už budou regule naprosto jasné. Registrace bude provázaná s první ligou a nic podobného už se nestane.
Augustin Žák
|
Jste na svůj tým pyšný?
Hrozně moc. Ti kluci hráli obrazně za pivo a párek, jen proto, že chtěli vyhrát. Takových hráčů já si cením. To totiž není samozřejmost.
Soudíte, že dnes jde hlavně o peníze?
Když je někdo fakt dobrý a není hloupý, tak se může zabezpečit. Myslím tím, když hraje extraligu. A ty velké peníze klukům přeju. Ale vždycky mě nadzdvihne, když třeba slyším Radka Dudu, který brečel, že hráči nedostali tři měsíce výplatu a nemají ani na rohlík. Ti kluci přece předtím brali takové peníze, že si mohli klidně našetřit.
Vy jste vlastně podobnou možnost moc neměl. V době, kdy jste nastupoval v nejvyšší soutěži za Jihlavu, si hráči nevydělávali statisíce...
Ale zase jsme prožili krásné roky. (usmívá se) A musím říct, že teď díky klukům, které jsem měl v týmu, jsem si tu dobu oživil. Majitel jim řekl, že prodal licenci a tým po sezoně končí, a oni stejně chtěli udělat úspěch. Tak jako kdysi my. My ať jsme hráli karty, nebo košíkovou, vždycky jsme chtěli vyhrát. Kolikrát jsme vzteky skoro brečeli, když jsme s Oldou Válkem prohráli. Starší hráče jsme při fotbale v tělocvičně děsně pokopali, pak jsme spolu dvě hodiny nemluvili, ale chtěli jsme vyhrát. Vždycky. A tak to měli letos i naši kluci.
Myslíte, že právě v tom bylo kouzlo žihadel?
Určitě. Vybavuju si, jak jsme jeli na zápas do Šumperku a já měl k dispozici jediného kustoda, protože další dva onemocněli. A majitel byl v zahraničí. Tak jsme si vzali jednoho kluka z našeho fanklubu. Ten se ale na střídačce víc fotil a mával kámošům, než aby pomáhal. (směje se) A když jsem se podíval vedle, kde stálo na šumperské střídačce šest borců ve stejných bundách a čepicích, tak jsem si připadal jak Ondra Vetchý se Slavojem v Okresním přeboru. (směje se) A stejně jsme vyhráli. Protože jsme chtěli.
Vybíral jste si hráče podle charakteru?
Přesně tak. Kolikrát třeba někdo uměl, ale byl pořád naštvaný, tak jsme ho poslali pryč. Chtěli jsme s majitelem klubu Zdeňkem Stojánkem hráče, kteří u nás hráli rádi. To je důležité. Dám vám příklad. Když jsme vybírali náhradu za Pavla Jekla v brance, tak jsme oslovili i Patrika Polívku. Jenže ten nám řekl, že kdyby šel do Moravských Budějovic, byl by to pro něj konec hokeje. Nakonec si tedy vybral Šumperk a my si vzali Dominika Groha, který byl skvělý. A Polívka u nás potom dostal v semifinále pět gólů. To mě potěšilo. (usmívá se)
Už předtím jako manažer v Jihlavě a v Brodě jste několikrát prokázal, že máte dobrý odhad na hráče. Je to vaše silná stránka?
Asi ano. Do Dukly jsem kdysi koupil Kaňkovského, Bakuse, Hloucha, Jantovského. To všechno pak byli dlouhá léta lídři. Anebo v Brodě Vojta Němec, bratři Zohornové, Petr Jelínek nebo třeba Pavel Musil. Toho jsem koupil z Kolína, byť mě od toho majitelé zrazovali. A stejné to bylo i s Honzou Knotkem z Kobry Praha. Prostě jsem věděl, že jsou to dobří hráči.
I proto by asi byla škoda, kdybyste s hokejem skončil, ne? Už máte jasno, kam půjdete?
Nikam. Jsou štace, kam už bych se nevrátil, i kdyby mi dávali jakékoliv peníze. Mám svoje zásady. A potom, v Jihlavě mám dobrou práci, kterou neopustím. A v okolí už nic není. Já vím, že se říká nikdy neříkej nikdy, ale já už se k hokeji asi opravdu nevrátím. O to větší radost mám, že na samém konci jsem mohl prožít takovou sezonu a poznat takového člověka, jako je Zdeněk Stojánek. S ním, když jste si na něco podala ruku, tak to taky platilo. A pokud takoví lidé z podhoubí hokeje, kteří do něj čtrnáct let dávali peníze, končí, tak aby se jednou pan Vansa nedivil, že bude bez práce.
