„Byl jsem šest měsíců zaseklý doma a jen jsem chtěl opět hrát. Bylo mi už vcelku jedno, co to bude za soutěž. Dokud se hokejem bavím, je to v pohodě,“ nelitoval po středečním derby s Hodonínem, v němž gólem pomohl k výhře 4:1. „Určitě to na něm bude útočně stát, ale dnes byli vidět snad všichni hráči,“ chválil asistent trenéra Jiří Beroun.
Orli s Lucianim už vlastně nepočítali, trenéři i manažeři měli za to, že mu nemají co nabídnout. Kouč Miroslav Fryčer však k němu našel klíč. „Když mi v létě Miro volal, jestli bych nechtěl pokračovat, nebylo to pro mě moc velké rozhodování. Je to můj třetí rok tady, už jsem si zvykl. Je to krásné město, jsou tu skvělé restaurace, příjemní lidé,“ vypráví se 64 body nejproduktivnější hráč hlavní části loňské EBEL.
Nerozumí spoluhráčům, ale ani protivníkům
Ač měl nabídky z jiných klubů, žádná jej neoslovila tolik jako ta na pokračování na jihu Moravy. „Každý vyhlíží start amerických soutěží a případné možnosti posil odtud. Měl jsem nějaké nabídky z EBEL, žádná z nich ale nebyla lepší než zůstat tady ve Znojmě,“ popisuje kanonýr, který však stále vyhlíží i možnost zahrát si nejvyšší německou soutěž.
Kolem kanadského snajpra se tým hodně proměnil, z loňských spolubojovníků mu zůstala k ruce jen sedmička věrných. Z osmičlenné kolonie zámořských posil zůstal jako jediný, přesto se mu nová soupiska i formace zamlouvá. „Nový znojemský kádr se mi líbí. Jsem jediný cizinec v týmu, ale většina kluků v kabině se snaží mluvit se mnou anglicky,“ pochvaluje si.
Na drobnou jazykovou bariéru nenadává. „Jasně, někdy je to složité, když jsme třeba v bandě osmi kluků na obědě a všichni se baví česky. Někdy do toho vlétnu a začnu anglickou konverzaci, ale většinou kluci mluví česky,“ líčí Luciani.
Sám umí jen pár slov. „Tohle je můj třetí rok tady, takže už se začínám chytat aspoň v hláškách na ledu,“ dodává s úsměvem a nachází ještě další pozitivum. „Nerozumím, co na mě soupeři česky křičí, a spoléhám na spoluhráče, že mi řeknou, na koho si dát pozor,“ směje se.
Tempo mu zatím vyhovuje
Po dlouhé pauze je za tempo třetí nejvyšší české soutěže vlastně vděčný. „Upřímně? Je to pro mě teď docela rychlé. Nechci se vymlouvat, ale mám za sebou pouze dva zápasy od utkání s Bolzanem na jaře. V létě jsem se doma v Kanadě kvůli koronavirovým opatřením na led nedostal, takže když jsem se před třemi nebo čtyřmi týdny dostal do Znojma, poprvé jsem po pauze zase bruslil,“ odhaluje Luciani, jenž si po zápase ledoval stehna.
Kvalita soutěže jej prý příjemně překvapila. „Netušil jsem, co čekat. Teď bych ale řekl, že to není tak snadná liga, jak by se mohlo zdát. Je to tvrdý hokej,“ uvědomuje si útočník. Svým soupeřům navíc vysekl poklonu. „Slyšel jsem, že hráči v této lize nejsou všichni profesionálové. Chodí normálně do práce a pak jdou na trénink nebo na zápas. Za to je opravdu respektuji, že od devíti do pěti pracují a pak jdou ještě nazout brusle a dřít na trénink,“ klaní se Luciani.
Když se musí převlékat dresyRoky byli hokejisté Aqotec Orlů Znojmo zvyklí na nablýskanou mezinárodní EBEL. Ohňová show, nafukovací hlava orla u vstupu na led a roztleskávačky jsou tak pro ně samozřejmostí. Ve středu se však do těchto kulis po 23 letech vrátila až třetí nejvyšší tuzemská soutěž, v níž Orli při domácí premiéře i přes poněkud vlažné tempo přejeli Hodonín 4:1. Rozdíly byly patrné už při rozbruslení. Ne že by poloprofesionální hosté měli jiná cvičení či méně hráčů. Ovšem zatímco Hodonínští měli rukavice i helmy pestrobarevné, pečlivě sladění Orli vedle nich působili skoro nepatřičně. Po první třetině pak fandové zírali, že se jejich tým převlékl z červených dresů do bílých – původní varianta se totiž příliš „bila“ s barvami hostů, kteří neměli náhradní sadu. Novinky se našly také v aréně, ovšem nikoliv kvůli lize. Aby splňovala podmínky opatření proti covidu, stojí u jedné z krátkých stěn čtyři mobilní toalety. A kotel se z tradičního čestného místa nad červenou čárou musel přestěhovat za branku vedle uzavřeného sektoru hostí. K radosti hygieniků všichni kromě dvou bubeníků spořádaně seděli. Vstupné kleslo ze 159 korun na místě na 109. „S cenou na tuhle srandaligu se asi zbláznili,“ prskal přesto nejeden příznivec u pokladen. I tak si cestu do ochozů našlo 1 310 diváků a atmosféra byla výborná. Takové číslo je přitom dvojnásobkem průměrné loňské návštěvy v lize. „I když to sníží na tisíc, tak naši fandové udělají atmosféru za čtyři tisíce,“ věří miláček příznivců Anthony Luciani. |
