Když už se někde usadil, bylo to na pořádně dlouhou dobu, s výjimkou svých zahraničních angažmá. Řeč je o bývalém hokejovém obránci a nyní kouči Antonínu Nečasovi.
Narodil se v Havlíčkově Brodě, ale stejně jako mnoho jeho předchůdců zamířil už v útlém věku do nedaleké Jihlavy.
„Chodil jsem ještě na základku, když jsem přešel do Dukly. Strávil jsem pak v jejím dresu veškeré mládežnické roky. A v 19 letech se mi povedlo dostat se i do áčka,“ vzpomíná na svoje hokejové začátky Nečas.
Antonín NečasBývalý hokejový obránce se narodil 15. října 1972 v Havlíčkově Brodě, kde také poprvé vyjel na led. Většinu času v mládežnických kategoriích však strávil v Jihlavě, stejně jako čtyři následující sezony mezi muži. Podíval se však i do zahraničí – hrál nižší soutěž v USA, druhou slovenskou a třetí německou ligu. Poté se vrátil do Česka a po skončení hráčské kariéry pokračoval jako trenér. Celých 17 sezon působil v Benátkách nad Jizerou, které byly součástí organizace Bílí Tygři Liberec. Loni ale přijal nabídku Havlíčkova Brodu, kde spolutrénuje dorost a 9. třídu. |
Pokud se nepletu, naskočil jste do sezony 1991/92, tedy té, která následovala po zatím posledním jihlavském titulu...
A pořád tam byla obrovská konkurence. Říkával jsem, že hrát tehdy v Česku za Jihlavu bylo stejné jako hrát v Kanadě za Montreal. Bylo obrovsky těžké se mezi všemi těmi reprezentanty prosadit.
Vám se to nicméně povedlo...
Proto si toho taky vážím. Prali jsme se s Petrem Buzkem a Radimem Bičánkem o jeden flek. Tehdy se hrálo jen na šest obránců a zápasů nebylo tolik jako třeba dnes.
Zhruba ve dvaadvaceti letech jste ovšem zamířil do zámoří. Nebylo to trošku brzy?
Myslím, že ne. Naopak, já to bral jako skoro poslední možnost. Měl jsem spoustu kontaktů, komunikoval jsem hlavně s Quebecem. Hrozně mě lákalo zkusit to už ne v juniorské lize, ale v nějaké víc profi. Jenže jsem v té době už měl taky rodinu, takže to bylo těžší.
Jednu sezonu jste pak vydržel i v Německu či na Slovensku, a pak už vaše hokejové kroky vedly do Benátek nad Jizerou...
Usadil jsem se tam následně se svojí druhou rodinou.
Především jste ale v tamním klubu po skončení kariéry působil celých 17 sezon jako asistent hlavního trenéra. Taková výdrž na jednom místě už se dnes prakticky nevidí...
Asi je to rekord, nebo možná spíš rarita, co? (usmívá se) A víte, že mi ani nepřišlo, že by čas tolik letěl? Byl jsem moc rád, že mě tam Bílí Tygři Liberec, pod které potom Benátky spadaly, nechali. Mohl jsem pracovat vedle spousty hlavních trenérů, kteří se pak objevili v extralize. Včetně Filipa Pešána.
A máte také představu, kolik výborných hráčů vám za ty roky prošlo rukama?
Jejda, ten seznam je pořádně dlouhý. A nebyli to jen kluci jako třeba Petr Nedvěd nebo Láďa Šmíd, kteří se u nás obehrávali, ale spousta se jich u nás vychovala.
A někteří se dostali až do NHL. Ozývají se vám?
Samozřejmě, třeba Radim Šimek (obránce San Jose Sharks – pozn. red.). Ale voláme si s celou řadou dalších kluků, kteří u nás působili – Filip Pyrochta, Víťa Jonák... Dal bych i další jména, ale to víte, už taky zapomínám. (směje se)
Věřte mi, vím, o čem mluvíte...
(směje se) A taky se už sotva hýbu. Jsem kolikrát rád, že na zimák vůbec dojdu.
Od minulého léta už ovšem nechodíte na ten liberecký, případně benátecký, ale trenérsky jste zakotvil v rodném Havlíčkově Brodě u dorostu a 9. třídy. Vyslyšel jste volání domova?
Vrátil jsem se hlavně z rodinných důvodů. Umřel mi taťka, ale mám tady ještě maminku, které chci být nablízku. Navíc jsem si vždycky přál vrátit se domů. A teď tady jsou ve vedení kluci (Miroslav Třetina a Lukáš Endál – pozn. red.), kteří chtějí klub někam posunout. Tak jsem si s nimi plácl.
A zatím jste svého rozhodnutí nezalitoval?
Vůbec ne! Naopak jsem tady moc spokojený a šťastný. Úplně mě to tady restartovalo.
Brodským „deváťákům“ se ale letos zrovna moc nedaří...
To je pravda, 9. třída chytla horší ročník, přesto věřím, že klukům sezona něco dá a že nejvyšší soutěž udržíme. A s těmi staršími jsme v Lize dorostu ve skupině druzí.
Rozhodl se i některý z vašich synů pro hokej?
Nejstaršímu je už třicet, vystudoval právnickou fakultu. A dvěma mladším, které mám z druhého manželství, je 15 a 13 let. Ani jednoho ale hokej nijak zvlášť nechytil. Vlastně jen ten mladší ho chvilku dělal.
Pojďme tedy zpátky do Brodu, sledujete i zápasy druholigového A-mužstva?
Určitě, dennodenně jsem s klukama v kontaktu, bavíme se, všechno je propojené a každý jejich domácí zápas sleduju přímo v Kotlině.
Takže uvidíte i jejich středeční souboj s Vyškovem? Mimochodem, jaké dáváte brodskému týmu šance?
Budu tam a budu klukům fandit. Moc jim přeju, aby vyhráli.
