Padesátiletý kouč však nakonec společně s vedením udělal mnohem razantnější řez. „Věříme, že nově příchozí hráči jsou ještě kvalitnější,“ povídá a usrkne ledové kávy, aby se v perných vedrech zchladil. O chládek ale už nouzi mít nebude. Od pondělka se svými hochy na Zimním stadionu Prostějov zahájil přípravu na nový ročník.
Co vás vedlo k razantní změně?
Chceme udělat další krok dopředu. Podepsali jsme hráče, o nichž jsme přesvědčeni, že nám k tomu pomohou. Hledali jsme atributy, které nám loni chyběly. Větší osa týmu by byla lepší, ale byli jsme na hráče tvrdí a po dohodě s majitelem jsme podepsali jen ty, kteří v play off výkonnostně ještě povyskočili. Byli oporami. Vykrystalizovalo nám z toho pět hráčů.
Zbytek nenaplnil očekávání?
To ne. Hráči, co skončili, odevzdali svoje. Zkrátka jsme podepsali jen ty, se kterými jsme byli naprosto spokojeni. Nebylo to tak, že bychom z nich byli zklamaní. Ještě tam bylo pět šest hráčů, u kterých jsme novou smlouvu zvažovali, ale třeba jsme u nich neviděli takový progres. Taky nás trápilo málo důrazu. Rozhodli jsme se, že chceme tým omladit a především zrychlit. Řez byl nakonec větší, než jsme čekali. O to víc práce před námi je.
Značí to komplikace?
Je těžší to srovnat. Vyzkoušeli jsme si to loni. To se začínalo úplně od nuly, zbyli snad jen dva hráči. Teď alespoň jednu pětku máme. Mohli jsme buďto nechat osu, nebo přivést ještě lepší hráče.
Největší úspěch prostějovského hokeje za dvacet let. I přes výprask |
Dovedli jste i mnoho juniorů.
To je to zrychlení a omlazení. Sledovali jsme play off juniorské extraligy. Máme kluky z Plzně. V áčku je ani pořádně neviděli, nebo se do týmu nedostali na poslední chvíli. Z Liberce jsme přivedli nejlepšího útočníka finále juniorské extraligy Filipa Jansu.
Z domácích zdrojů čerpat nelze?
V Prostějově hraje mládež až třetí nejvyšší soutěž. Nejde do ní sáhnout. Není tam potřebná návaznost ani adekvátní úroveň. Zdejší mládež potřebuje dorůst.
Nezůstalo jen u mladíků. Přichází také bývalí hráči Olomouce, Vilém Burian a David Ostřížek. 33 a 31 let.
Hledali jsme balanc. Máme buďto mladé kluky, kteří se musí otrkat, anebo hráče, kteří už mají něco odehráno. Zaměřovali jsme se na to, aby hráči měli dobrý charakter, herní myšlení a hlavně skvělé bruslení. Kdyby měli tým a nějakou roli, ještě určitě mohli hrát v extralize. Věříme, že je to něco, co jsme hledali. Že by měli být lídři a že jsou na tom fyzicky i v tomhle věku dobře. Že ještě můžou dvě tři sezony hrát.
Na co váš tým má?
Loni jsme naše ambice nijak neventilovali. Pan majitel Luňák ještě přijde určitě do kabiny a klukům řekne, co očekává. Nějaké přání už vyslovil. Loni chtěl semifinále. Udělat další krok. To se mu splnilo. Nechci za něho teď mluvit, říkal, že to vždy oznámil s velkou pompou a pak byla sezona zklamáním. Chceme do play off z nejlepší pozice. Hraje čtrnáct mančaftů a každý by měl chtít vyhrát.
Radost hráčů Vsetína po brance proti Prostějovu v semifinále Chance ligy.
A dnes na tom opět začínáte makat.
Pauza byla dlouhá, ale kluci měli individuální přípravu, které věříme. Loni se nám to vyplatilo. Ambice máme vysoké. Pan Luňák to má desátý rok, je to jeho jubilejní sezona, investoval do toho nějaké peníze. A jak se říká, s jídlem roste chuť. Loňské semifinále byla euforie. Tam už jsme pak se Vsetínem, i kvůli zdraví, nebyli důstojným soupeřem. Ale to je za námi, všichni se už těšíme na novou sezonu.
Se Vsetínem má Prostějov mizernou bilanci. Deset posledních zápasů – jediná výhra.
Dívejte, loni nám to říkali o Přerově, že se tam nevyhrálo kolik let. A porazili jsme je. To samé v Porubě. Osm proher za sebou a zlomili jsme to i tam. Teď bychom měli zlomit Vsetín. Já na nějakého oblíbeného a neoblíbeného soupeře nehraju. Máme derby s Přerovem, menší se Šumperkem. Divácky je atraktivní Vsetín, ale body musíte sbírat i v Sokolově na druhé straně republiky. Nevnímáme nějaký vsetínský komplex. Těšíme se i na zápas s ním.
Které týmy budou na špici?
Sokolov a Slavia udělaly parádní kádry. Ambiciózní bude i Zlín, Vsetín, Jihlava. Překvapí podle mě Šumperk. Všichni ho vidí dole, ale bude příjemným překvapením. Loni byl také a letos bude ještě větším. Dle mého udělá play off.
Některé týmy, co jste jmenoval, začaly s přípravou dříve než vy.
My jsme chtěli začít 18. července, ale dodělával se zimák. Museli jsme se přizpůsobit. Zkrátili jsme volno, dva týdny teď budou intenzivnější. Ale většina týmů začíná podobně, je to v pohodě.
Kolik hráčů na ledě přivítáte?
Máme hráče na try out. Dohromady jich bude asi 42. Dvě skupiny, v každé dva gólmani.
To je dost.
7. srpna to chceme zúžit. Ideálně tak, abychom měli devět beků, patnáct útočníků a tři brankáře; dvacet čtyři hráčů. Patnácti budeme muset říct, že končí. Bude to těžké rozhodování, ale všichni vědí, do čeho jdou. A že má někdo kontrakt, neznamená, že má místo. Když přijde nepřipravený, flek nedostane. Věříme tomu, že to má smysl. Už dnes máme hru pět na pět.
To máte jistě v hlavě spoustu variant.
Ano, ale je to všechno jen nástřel na papíře. Nechceme mít jednu silnou lajnu a pak třeba jen mladíky. Vsadili jsme na vyrovnanost a komplexnost. Změnit se to dá vždy. Uvidíme, jak si hráči budou rozumět. Nemá cenu držet je někde uměle, když si s jiným hráčem vyhoví víc.
Kádr si ponecháváte širší i kvůli semifinálové zdravotní mizérii?
Určitě. Pan majitel chtěl tým posílit už v lednu. Ale já jsem nechtěl do týmu zasahovat a v lednu přece jen možností moc nebylo. Ale teď si schválně necháváme víc hráčů, jak říkáte. Výhoda je, že hráče, co nebudou mít takové vytížení, budeme moct posílat hrát do Vyškova a Havířova. Takže si můžeme dovolit mít to širší.
Loňská sezona byla vaší premiérovou v Prostějově. A hned úspěch.
Patřila k lepším, to ano. Cíl jsme splnili, vyrovnali jsme historický úspěch. Ale pokud se nevyhraje poslední zápas sezony, nemůžete mluvit o úspěšném ročníku.
Trenéru Totterovi bude s hokejisty Prostějova pomáhat i Hubáček |
Na post asistenta se vám posouvá Petr Hubáček. Bývalý hráč NHL, KHL a současný televizní expert loni v Prostějově působil jako dovednostní kouč.
Už loni zasahoval do týmu hodně. De facto byl v pozici asistenta. Je to typ člověka, co musí mít všechno zorganizované. Ví přesně, co bude za měsíc v deset hodin dopoledne. Nic nedělá napůl. Mělo by to být všechno O. K., bude plnohodnotný asistent. I přes jeho vytížení je připraven odevzdat sto procent. Jsem rád, že bude u týmu.
Vy jste také řešil nějaké jiné nabídky?
S panem Luňákem jsme se sešli hned po konci sezony. Chvilku to pochopitelně trvalo. Ale slíbil jsem, že počkám, než vysloví co a jak. Dával to vše dohromady. V mezičase jsem měl dvě nabídky, které jsem ale odmítl, protože jsem věřil, že to dopadne dobře tady. Chceme tým ještě posunout a spolupracovat další rok. Prostředí znám, zázemí na zimáku máme skvělé. Nová posilovna, rozcvičovna, střelnice. To jsou pro kouče parádní podmínky. Navíc jsme se společně podíleli na tvorbě kádru. To jsou všechno atributy, proč jsem neřešil nic jiného.
Už jste taky zažil mnoho jiných zkušeností. Trénoval jste v Polsku či na Slovensku.
Na Slovensku jsme hráli ruskou juniorskou ligu – velmi kvalitní a parádní soutěž. Hráči byli individuálně zruční, byla to dobrá zkušenost. V Polsku jsem byl jen na výpomoc na tamní play off. Jejich liga se mi zdála mnohem silovější a soubojovější. Naopak tam nebylo tolik herního myšlení. Byla podobná naší první lize. V něčem horší, v něčem lepší. Ale byl jsem tam chvilku, navíc se soutěž jistě změnila. Takže nechci moc porovnávat.
Zato můžete porovnat rozdíl mezi pozicí asistenta v extralize a hlavního kouče v první lize.
Být hlavním koučem je mnohem větší zodpovědnost, bez ohledu na soutěž. Někdo namítne, že to je jen první liga, ale vezměte si, že trenérských pozic není moc. Čtrnáct v extralize, čtrnáct v první lize. Jsem rád, že jsem tu šanci dostal. Jako hlavní trenér delegujete pravomoci realizačnímu týmu. Asistenti mají jen dílčí úlohu v trénovaní. Asistent má jiný vztah k hráčům. Má k nim blíž. Hráči si přijdou si postěžovat, k hlavnímu mají trošku odstup. Je to prostě velký rozdíl, obě role mají své. Někdo nechce tu zodpovědnost celý život. Já si ji loni vzal. Padaly čtyři týmy, pátý šel do baráže. Jsem rád, že jsem do toho šel, byť jsme loni zažili i nelehké chvíle. Až do předposledního kola jsme byli na hraně.
Václav Prospal
Jakým trenérem je Václav Prospal, kterému jste asistoval v Budějovicích?
Přináší spoustu energie. Od rána je v týmu cítit. Prošel náročnou cestou. Velká vůle ho dostala do NHL. Neměl tolik talentu. Věří v tvrdou práci, což aplikuje i na tým. Zažil hodně trenérů, kteří byli úspěšní v NHL. Inspiruje se jimi. Trávili jsme spolu tři roky. Každý den více času, než jsme byli s našimi rodinami. Je pro mě inspirací a pracovat s ním byla super zkušenost. Pokud ne příští, tak tu další sezonu podle mě skončí v NHL u nějakého týmu jako asistent. Pro český hokej by to bylo super.
A kdo je vaším idolem?
Mě inspiruje hodně trenérů i z jiných sportů. Nedokážu mít konkrétní idol. Můžete si vzít od všeho něco. Trenérsky nejdál ze všech sportů je americký fotbal a basketbalová NBA. Z toho asi čerpám nejvíc. Ale inspirací je spousta.
Třeba kniha, co máte po vaší pravé ruce?
Ta je super. Phill Jackson – poslední sezona (americký trenér a bývalý hráč NBA, rekordman v počtu vyhraných šampionátů NBA, pozn. red.). Když jsem na vás čekal, nechtěl jsem jen zbůhdarma pít kávu, tak jsem si četl. U nás vyšla teprve v červenci a hodně si z ní beru.
