Z muže pro černou práci vyrostl v extraligovém Zlíně v hráče, který by měl tým táhnout. Dalšího ocenění svojí práce se dočkal hokejový útočník David Šťastný ještě před startem sezony – reprezentační trenéři ho pozvali na dvojzápas proti Slovensku.
„Když jsem se to dozvěděl, byl jsem trochu nervózní. Těším se na zápasy. Nejdu do toho, že bych se bál. Bude to nový zážitek a zkušenost. Doufám, že mi to pomůže,“ věří čerstvý reprezentant.
Že se jeho jméno objeví mezi nominovanými, s tím absolutně nepočítal: „Když mi kluci gratulovali, ptal jsem se, k čemu. Myslel jsem, že si ze mě dělají legraci. Odepisoval jsem jim, že tomu uvěřím, až to uvidím oficiálně napsané.“
Šťastný je jedním ze čtrnácti nováčků ve výběru kouče Josefa Jandače. A také jediným zástupcem Zlína na úvodní reprezentační akci olympijské sezony. Jestli bude na seznamu možných adeptů pro zimní hry, neřeší.
„Budu rád za každý odehraný přípravný zápas,“ říká 24letý forvard, který ještě před třemi lety působil ve třetí nejvyšší soutěži v rodném Přerově.
Odtud si ho vytáhl tehdejší trenér Zlína Rostislav Vlach. Trvalo však více než dvě sezony, než se v hierarchii extraligového týmu posunul ze čtvrté řady mezi jeho opory. V rozletu ho nezastavil ani zlomený palec na ruce, který ho loni na podzim vyřadil na měsíc a půl ze hry.
„Pan Vlach mi začal více věřit, ale největší progres jsem cítil po změně trenérů. Pan Svoboda s Martinem Hamrlíkem mi dali velkou šanci. Snažil jsem se odvděčit a ukázat, že umím hrát hokej, a ne to jenom mlátit po mantinelech,“ říká Šťastný, který byl i přes zápasové manko čtvrtým nejproduktivnějším hráčem mužstva s bilancí 12 branek a 8 asistencí.
Že na něho bude tým po odchodu ofenzivních tahounů Říčky s Holíkem spoléhat, si dobře uvědomuje. „Dříve jsem bojoval o dres, což platí pořád. Ale teď cítím důvěru trenérů a větší tlak na sebe.“
Poslední duel, který před odjezdem na reprezentační sraz odehrál, měl pro Šťastného speciální význam. Ve včerejším zápase Zubr Cupu v Přerově (skončil po uzávěrce vydání) se vrátil na stadion, kde strávil většinu hokejové kariéry.
„Na Přerov mám jenom dobré vzpomínky. I když jsem byl ve Zlíně, vždycky jsem se tam těšil,“ připomněl, že dvě sezony pravidelně pendloval mezi oběma městy.
Až loni se to změnilo, mateřskému klubu pomohl jen ve dvou zápasech. I to potvrzuje, že Šťastný dorostl v extraligového hráče.
