Zatímco jiní si v červenci užívají dovolenou, on chodí běhat a posilovat. Sám. "Mám to tak vždycky, abych z toho po letní přípravě nevypadl," vysvětluje Miroslav Holec.
Problém donutit se k dřině nemá. "Dělám to s vidinou, abych se zdokonalil. Abych prorazil a hrál stabilně extraligu."
Letos to konečně dokázal. Právě čtyřiadvacetiletý hokejista je největší kometou brněnského týmu.
S jedenácti góly je v něm druhý nejlepší, i když za sebou nemá kompletní porci zápasů. V těch posledních ale nabral zvonivou formu. "Užívám si to a chtěl bych, aby to vydrželo co nejdéle. Záleží i na štěstí a spoluhráčích. Teď se mnou a Robem (Petrovickým) hraje Roman Erat, se kterým mi to sedělo už v létě. Možná se mi daří i díky tomu," popisuje Holec.
Plodná období prožíval už v první lize, v nejvyšší soutěži ale do letoška neprorazil. "Všichni vědí, jak jsem to měl ve Slavii. Radši už bych to nekomentoval, ale určitě jsem dostal míň šancí, než jsem si představoval," připomíná rodák z Písku.
Letní přesun do Brna tak víc než uvítal. "Říkal jsem si, že se konečně může něco změnit a nebudu někde zaškatulkovaný, což se povedlo. Dostal jsem konečně šanci a snažím se tu důvěru co nejvíc vracet."
Zatím se mu to daří vrchovatě. S rostoucí formou si dovoluje čím dál odvážnější kousky. "Když se někomu daří, má vyšší sebevědomí, zkouší různé věci a vychází mu to. Mně se to povedlo třeba ve Zlíně, kde jsem zkusil kličku, kterou bych si jinak nedovolil," připomíná nedávnou vítěznou trefu.
Na tréninku prý zkouší i další finty. "Ale na některé bych potřeboval sebevědomí ještě víc," usmívá se.
Do smíchu mu naopak nebylo v listopadu, který strávil kvůli zlomenině žeber mimo led. "Čtrnáct dní jsem nemohl dělat nic, pak jsem pomalu začal šlapat na kole a až po třech týdnech jsem mohl zapojit celé tělo," líčí Holec. "Zpátky do formy jsem se musel škrábat od nuly."
Ale ani to ho nezastavilo. Chvilkové tápání po návratu překonal opět díky píli. "Chodil jsem víc do posilovny a po tréninku jsem zůstával na ledě a střílel jsem na bránu," přibližuje Holec. Není to typ, co by jen zavřel oči a vypálil, nejčastěji prý míří pod horní tyčku. "Ale kdybych jel sám a brankář měl místo pod vyrážečkou, vystřelím mu to tam."
V době, kdy Kometa bojuje o play-off, jsou jeho trefy dvojnásob cenné. "Ale že mi to teď padá, to bych nebral jako nějakou zodpovědnost. Tu má na ledě každý," oznamuje. "Cítím na týmu, že každý chce uspět. Myslím, že nehrajeme špatně, všichni bojujeme a věřím, že nám to s postupem vyjde."
Přiblížit se mu mohou modrobílí dnes doma proti Třinci. A spoléhat přitom opět budou na svou jedenáctku.