Zbyněk Kusý oficiálně zemřel v listopadu 2015 v Praze. Tenkrát nepřišel na sraz na letišti, ze kterého měl letět s kamarády na golf. Ti ho později našli mrtvého v pronajatém bytě v Praze. Zřejmě srdeční selhání.
Ovšem první „polosmrt“ úspěšného činovníka přišla už v úterý 24. dubna 2012. Jen pár dní poté, co dovedl svoje Pardubice k celkově šestému titulu a třetímu pod jeho dohledem. Tehdy ho totiž naprosto nečekaně vyhodil tehdejší majitel klubu Roman Šmidberský.
Zbyněk Kusý
|
„Finále s Kometou jsem neskutečně prožíval. Jezdil jsem na všechny zápasy stejnou cestou, měl jsem radost, když se mi na benzínce povedlo načerpat stejný počet litrů jako minule. Neměnil jsem si vítězný svetr. Nechtěl jsem nic zakřiknout, rituálů bylo hodně,“ ukazoval s nadšením účtenky z čerpacích stanic, které byly skutečně na stejnou částku.
V té chvíli ještě nevěděl, že právě dává svůj poslední rozhovor ve funkci šéfa Pardubic. Jeho zapálení a smysl pro detail byly až úsměvné. Zářil jako mlsné dítě v cukrárně. Ochotně pózoval s pohárem, užíval si každou chvíli. O to větší šok přišel asi o dvě hodiny později. „Tak jste byl poslední, s kým jsem mluvil jako manažer Pardubic. Roman mě právě vyhodil. Ne, není to sranda, vážně,“ říkal do telefonu zdrceným hlasem muž, který pardubický klub postupně vytáhl ze suterénu mezi špičku extraligy. Evidentně dopředu neměl ani potuchy, co zakladatel úspěšné autodopravy zamýšlí.
Dodnes nikdo pořádně nevysvětlil, co se tehdy mezi oběma muži stalo. V každém případě Kusý nikdy veřejně neřekl o klubu špatné slovo, a to ani v době, kdy se organizace začala propadat z někdejšího výsluní do podprůměru. „Nechápu, proč do toho sahali. Kdyby to nechali fungovat normálně dál, tak ještě dvě sezony v klidu hráli semifinále,“ komentoval v režimu off record pouze převratné změny a vyhazovy v klubu z podzimu 2012, který tehdy z pozice generálního manažera řídil někdejší Kusého spolupracovník Ondřej Šebek a Petr Hemský, který zastával funkci sportovního manažera. „Jinak vám nic do novin říkat nebudu. Klub je moje dítě, mám ho rád a nikdy mu nebudu ubližovat,“ odpovídal stále dokola na žádosti novinářů o komentář do médií.
Hokej byl pro něj vším. Zkolaboval na zápase
To, že hokej byl pro muže, kterého si starší generace může pamatovat jako prodavače v papírnictví na pardubické Karlovině, vším, dokazují i další scénky. Jedna z nich se odehrála na jaře 2004, kdy Pardubice jasně vyhrály základní část a měly pod vedením Jiřího Dopity putovat k titulu. Místo toho však přišlo nečekané vyřazení od zraněními zdecimované Plzně v sedmém čtvrtfinále hraném v Pardubicích. „Měl jsem problémy s tlakem. Náhlá slabost. Zamotala se mi hlava a najednou jsem zjistil, že ležím na zemi, ze zimáku mě odvážela sanitka,“ popisoval tehdejší kolaps, který souvisel se šokujícím průběhem utkání o všechno.
Přesně o rok později se dočkal. Pardubice ve finále zválcovaly Zlín 4:0 na zápasy a braly titul ve výjimečné sezoně, kdy extraligu díky výluce NHL hrála většina nejlepších českých hráčů. Fotografie z oslav, kdy má pokličku od poháru na hlavě, mluví za vše.
Zbyněk Kusý s pohárem pro mistra extraligy v roce 2005.
Kusý byl brán mezi fanoušky téměř jako mýtická postava. Dávala se mu skoro až neomezená moc a schopnosti. Velmi populární byl chat, který zavedl na webu klubu. Na něm Kusý jako jeden z prvních manažerů klubu komunikoval s příznivci a odpovídal na všechny možné otázky. To, že byl vizionář, se projevilo i v lednu 2011, kdy jako první v České republice uspořádal extraligový zápas pod širým nebem. Organizaci náročného podniku na plochodrážním stadionu ve Svítkově bral velmi vážně a bál se neúspěchu. „Co je to za pionýrku ta Králová? Co to je? Jak může napsat, že tam lidé nic neuvidí?! Vždyť nám tam nikdo nepřijde a bude to z toho průser,“ volal do MF DNES a desítky minut si stěžoval na text redaktorky Stanislavy Králové.
Nebál se volat novinářům a pořádně je zpucovat
Ovšem vztahy s novináři měl korektní. Často se ozval, když se mu něco nelíbilo, ale nikdy nevyhrožoval odebráním akreditací nebo jinými postihy. Novináři vynadal, ale život šel dál. Nebral to osobně.
Trochu ve stínu Pardubic byla jeho pozice u národního týmu. Jako generální manažer reprezentace do 20 let i seniorů zařizoval hlavně servis mužstvu a byl v tom výjimečně úspěšný. Trenéři Ivan Hlinka, Josef Augusta nebo Jaroslav Holík, který přivedl v letech 2000 a 2001 reprezentaci do 20 let k titulům mistrů světa, si jeho práci nesmírně pochvalovali. „Zbyňkova smrt je obrovskou ztrátou pro celé Pardubice i český hokej,“ uvedla na pohřbu legenda českého hokeje Vladimír Martinec, který s Kusým sbíral úspěchy jako trenér v Pardubicích i u národního týmu.
Někdejší generální manažer Pardubic Zbyněk Kusý pózuje u zarámovaného dresu Gretzkyho.
Kusý byl tak i u mužstva , které v únoru 1998 dosáhlo na vůbec největší úspěch českého hokeje – zlatou olympijskou medaili. „Nejradši vzpomínám na letadlo z Nagana, kdy mi při výstupu z letadla dal na hlavu ten slavný japonský šátek,“ uvedl Dominik Hašek, kterého Kusý v roce 2009 nečekaně přivedl zpět do Pardubic. Spolu pak na jaře 2010 slavili na Pernštýnském náměstí titul mistrů republiky.
Zbyněk Kusý s Dominikem Haškem během galavečera v roce 2010.
Po vyhazovu od Šmidberského ještě pracoval ve fotbalové Slavii Praha a začal se angažovat v politice. Kandidoval za Stranu práv občanů Zemanovci v krajských volbách. Nicméně ani v jedné pozici už neuspěl tak, jak se mu to podařilo v hokeji. „Dodnes vůbec nechápu, jak Zbyněk dokázal všechno stihnout. Dnes, když sám pracuju, si často říkám, kdy jedl nebo spal. Byl to neskutečný workoholik, který svým nadšením dokázal získat lidi kolem sebe,“ vzpomínal dlouholetý šéf pardubických fanoušků Karel Klodner, který byl s Kusým u nejlepších let červenobílé organizace.
