Po třech zápasech na měsíčním hostování u kohoutů, kam putoval na Nový rok výměnou za centra Romana Vlacha, by mohl být spokojený, kdyby ovšem příležitosti proměňoval. Trefil se dosud jedinkrát: do prázdné branky pečetil vítězství nad Mladou Boleslaví.
„Do prázdné by mi to šlo,“ utrousil. V Pardubicích a naposledy v Brně v koncovce pohořel, což v zápasech, které rozhodoval jediný gól, ho mrzelo dvojnásob. „Je sice pěkné, že jsem na ledě, ale musím proměnit šance, pokud šance nebudu dávat, jsem tam zbytečný. Veškerá práce přijde vniveč,“ povídal sebekriticky.
Proti Kometě při porážce 0:1 gólem z poslední minuty měl ve třetí třetině tři skvělé možnosti. Hvězdný host z Třince si však drbal hlavu.
„Měl jsem naše největší šance, měl jsem to dát. Bohužel,“ litoval.
Vždy volil ránu. „Možná jsem se měl z boku více natlačit před bránu a zkusit jít úplně na druhou tyč,“ přemítal. „Při druhé šanci jsem zkoušel rychlou střelu, bohužel jsem trefil gólmana. A třetí byla už trošku zdálky a šel mi do toho bek. Musel jsem rychle střílet,“ vysvětloval. Brněnský gólman Čiliak si po minisouboji oddechl: „Nevnímal jsem, že jede proti mně zrovna Irgl. Ještě jej v olomouckém dresu tolik neregistruji. Mám ho stále zařazeného v Třinci. Až vystřelil, tak jsem si uvědomil, kdo zakončoval.“
Ale je znát, že vicemistr světa z roku 2006 u kohoutů pookřál, na rozdíl od Třince dostává prostor na ledě, v Brně na něm strávil přes 22 minut. Pětkrát pálil.
„Fyzicky jsem se cítil dobře i v Třinci, ale prostor tam nebyl, tady je, ale musím proměňovat šance. Není možné, abych byl třikrát sám před gólmanem a pokaždé ho trefil,“ vyčítal si. „Bohužel nás to pak stojí zápas. Kdybych dal gól, tak třeba 1:0 vyhrajeme a tři body vezeme my. Ve třetí třetině jsme měli navrch. Měli jsme spoustu šancí, a soupeř dá z takové střely gól. Hodně to zamrzí.“
