Tomáš Závorka naskočil do rozjeté sezony a pomalu ladí formu. Moc dobře si však uvědomuje, že do ideálu má gólman karlovarské Energie ještě co zlepšovat.
„Ze začátku to bylo strašné, sám jsem byl překvapený,“ přiznává. Pro brankáře situace ještě nepříjemnější. V brance je místo pouze pro jednoho, chyby pramenící třeba z malé rozehranosti a oné praxe za nikoho neschová.
Prvně naskočil ve třetím kole v Hradci, v polovině zápasu nahradil Honzíka. První celý zápas dochytal v kole pátém. Pohledem do statistik se raději nezabývá. Jen dvě výhry, průměr obdržených branek 3,21 na utkání a procentuální úspěšnost kousek přes 88 procent. „Snažím se pracovat na věcech, které mi do spokojenosti chybí. Cítím, že se každým zápasem zlepšuju.“
Věří, že po reprezentační přestávce už bude naprosto připraven a schopen Energii pomoct ještě víc.
Po 17. kole už je Tomáš Závorka bez omezení a plně fit?
Dá se říct, že už mě nic neomezuje. Ale jsem puntičkář a dokonalé to nebude nikdy, to bych nesměl dostávat žádné góly. Ale cítím se mnohem lépe oproti samotnému začátku sezony, kdy mi chyběla zápasová praxe. Příprava na extraligu je něco úplně jiného, já měl navíc jen dva zápasy na startu. Vlétl jsem do toho rovnou.
Hodně vám ty zápasy chyběly?
Musím se přiznat, že první zápas v Hradci jsem byl úplně mimo. Vůbec jsem nestíhal a nezvládal sledovat situace a co se přesně na hřišti dělo. Pro mě to byl hrozný šok. Čekal jsem, že na tom nebudu úplně nejlíp. Ale že to bude taková katastrofa, to bylo šílené zjištění. Postupem času jsem se začal dostávat do nějaké lepší formy.
Už se forma blíží vašemu cíli?
Cítím, že je to lepší. Pořád ale musím pracovat, abych získal pohodu podobné té před dvěma lety. Abych klukům ještě víc pomáhal. Je těžké na detailech pracovat, protože zápasy jdou rychle po sobě.
Jste rád za pauzu?
Asi se dá říct, že jsem rád. Máme deset dnů na to se připravit na další část extraligy. Pro mě čas navíc, abych si vylepšil chytání. Dá se něco dohnat. Po pauze se vrátím v lepší formě.
Poprvé v kariéře jste musel naskočit do rozjeté soutěže?
Dá se říct, že poprvé. Obecně mívám nebo jsem měl problémy se začátkem sezony, potřebuju se dostat do laufu a odchytat několik zápasů za sebou. Každý rok se začátkem mívám problémy, snad jen tři čtyři roky zpátky za pana Žemličky se mi start podařil. Letos se situace ještě víc zkomplikovala zraněním. Ale nechci se na to vymlouvat, bohužel i zranění k hokeji patří. A je na velikosti každého hráče, jak se s tím dokáže vypořádat a vrátit se do formy.
Jak obstál jako záskok David Honzík?
David odchytal super přípravu, měl dobré zápasy. Ale v extralize těch zápasů ještě moc nemá. Loni chytal v Jihlavě, která šlapala a najednou byl tady, kde se nechytil začátek s nasbíraly se porážky. To se hned hraje jinak. My jsme nepatřili k velkým favoritům a chytání za tým, kterému se dlouhodobě nedaří je úplně jiné než v Jihlavě, která byla v pohodě. Pro Davida to bylo těžké. Ale je to boj, oba chceme klukům co nejvíc pomoct. Vyrovnané výkony brankářů jsou pro tým základem.
Cítíte, že se každým zápasem zlepšujete a získáváte praxi?
Potřebuju nějakou sérii. Potřebuju tři čtyři zápasy za sebou, které odchytám slušně na nějaké úrovni. Nemyslím zápasy, které udělá sám brankář, jak se říká. Ale potřebuju získat jistotu. Tu teď myslím trochu mám, poslední zápasy nebyly špatné. Mám to tak pokaždé, i v předešlých sezonách jsem potřeboval nějaké šňůry, aby mě nakoply. Potřebuju dobrou laťku a ne létat nahoru dolů. Dobrý zápas, špatný zápas, dobrý, špatný... Do toho nějaké střídání. Teď jsem odchytal čtyři slušné zápasy.
Co vás na vašem výkonu štve nejvíc?
Jak jsem říkal, jsou to malé detaily. Třeba chytání puku na tělo, což byla dřív moje přednost a letos s tím zatím docela bojuju. Když puk nechytím na tělo, puky padají přede mě a je z toho hned nepříjemný závar a stěžuji práci i klukům přede mnou.
Brankáři zase moc nepomůže mizerná produktivita kluků před ním.
Jasně, ale hokej je týmový sport a tak to prostě je. Nikdo si nehoníme triko, jestli ten hrál dobře a ten špatně. Důležité je, jestli jsme jako tým udělali body. Samozřejmě nás to mrzí. Ale já řeším jen věci, které můžu ovlivnit. Takže chytání a defenzivní činnost týmu. Góly já dávat nemůžu, v tom klukům těžko pomůžu. Samozřejmě mě strašně mrzí, že prohráváme a nedáváme góly. Na stranu druhou je to pro mě lepší, než prohrávat 7:8 a podobně. To by mě štvalo, protože by šly porážky jasně za mnou. Klukům můžu pomoct jedině tak, že je na tréninku začnu víc provokovat, že jsou dřeváci a budu chytat co nejlíp.
