Ostatně už tři dny poté, co dovedl Oceláře k extraligovému titulu a sebe k největšímu profesnímu úspěchu, se zaúkoloval: „Bude mě to motivovat pracovat ještě usilovněji. I hráči už dokázali, že tři tituly není konec. Pořád chceme zvedat úroveň všeho – výkonu, mentální i fyzické připravenosti.“
Jak dlouho může ještě vládnout domácí hokejové říši Třinec, jenž bral čtyři tituly v řadě?
Z volejepodcast iDNES.cz |
„Kádr se lehce mění, mentalita zůstává,“ prohlásil Moták v podcastu Z voleje.
Když před uplynulou sezonou dostal nabídku z nejlepší organizace v zemi, byla to odměna. Nejen za posledních pět let v Olomouci, kde po boku Jana Tomajka udělali z podceňované bandy odložených tým, který se pokaždé dostal do play off a navzdory odhadům expertů nikdy neměl trable se záchranou, zato byl jeden zápas od semifinále.
„Respektujte práci Zdeňka Motáka. Pro mě naprosto nedoceněný kouč, adept na trenéra sezony,“ napsal na Twitter hokejový komentátor Robert Záruba.
Až na Hané, ve skromné plechové hale, se stal Moták po padesátce hlavním trenérem v extralize, byť rovnocenným s kolegou. Předtím byl chváleným pomocníkem Josefa Jandače ve Spartě, s níž uhráli bronz a stříbro, což nestačilo, aby od šéfa Petra Břízy nedostal padáka, třebaže se mu později za to omlouval. Moták, jenž byl jako asistent také u české dvacítky nebo ve Vítkovicích, se snažil vzít si od každého trenéra něco, ať už od Marka Sýkory, nebo dalších. „Vždy jsem chtěl dělat hlavního kouče. Dělal jsem ho v mládeži a dařilo se mi.“
Nikdy však své ego a ambice nestavěl nad zájmy týmu.
V hokejovém prostředí má trenér v elegantních brýlích s delšími šedivými vlasy pověst slušného člověka ctícího fair play. „Víte, je to o vztazích s lidmi. Nejsem konfliktní typ, snažím se spolupracovat, aby to bylo nejlepší pro mužstvo.“
„Slušnost se vyplácí. Je to o toleranci, o tom, že respektujete práci nebo životní postoje ostatních.“
Šťastný trenér mistrů z Třince Moták: Nejsem car. Bylo to těžké jak sviňa![]() |
„K hráčům musíte přistupovat férově. Vycítí, když máte boční úmysl. Vyznávám osobní přístup, ale profesionální.“
Duch Varadi
Hráčům v Olomouci zkoušel pouštět v kabině vážnou hudbu. Sbor Židů z Verdiho Nabucca úspěch neměl. V Třinci podobné experimenty DJ Milan Doudera nepřipustil.
Někdejší útočník NHL Rostislav Olesz považuje Motáka za filozofa, který umí hráčům nenásilně předat myšlenky, zatímco Jan Káňa pomalu v Olomouci odpadal z rotopedu při nekončícím proslovu kouče.
Upozadí se, když je potřeba.
Nechá lídry při oddechovém času zvolit strategii po buly, jako v případě hvězdného Davida Krejčího.
Také novináři oceňují Motákovu povahu, ani po emočně těžkých porážkách si na nich nechladí žáhu. Situaci odlehčí trefnými bonmoty. Bere to tak, že žurnalisté posílají informace o jeho hokejovém snažení dál mezi fanoušky. „I vaše práce je spíš poslání,“ říká s respektem.
Až na Hané si získal uznání. Když Třinec ukázal na něj jako na náhradu za veleúspěšného Václava Varaďu, jenž s Oceláři slavil tři tituly za sebou, neváhal. Skromné olomoucké podmínky a hráče, které jinde nechtěli, vyměnil za skvělé zázemí a hráče, které by brali téměř všude. „Ale hokej je stejný. Musí se dělat dobře v Olomouci i v Třinci.“
Vzít štaci po Varaďovi byla velká výzva. Jako když si začnete se slečnou, jež předtím randila s Bradem Pittem. Tušíte, že potrvá, než zapomene, jestli vůbec, ale taková šance se neodmítá. „Spousta lidí mi říkala: Budeš to mít těžké. Já si to úplně nepřipouštěl, ale těžké to pak bylo,“ vypráví. „Duch Venci tam pořád je. Mezi fanoušky, sponzory, hráči. Nebo doufám, že byl, že se to změnilo, že jsme dokázali, že i my můžeme být úspěšní.“
Varaďovi po nástupu nevolal, aby se pídil po poznatcích o hráčích nebo organizaci. Chtěl si udělat názor sám. Trvalo, než si vše sedlo. V základní části to místy drhlo a z tribun třinecké arény se ozývalo: „Moták ven!“
Střední pásmo: zavřeno
Klubové vedení však vědělo, koho a proč si za Varaďu přivedlo. Důvěra se vyplatila. Také Moták s Olomoucí dokázal dokonale zavřít střední pásmo, když bylo potřeba. V Třinci nedělal revoluci, snažil se navázat na silné stránky.
„Byli bychom blázni, kdybychom po třech titulech chtěli měnit celou systematiku hry, to by byla šílenost. To se vymstilo prvním trenérům ve Spartě,“ připomíná. „Na zachování kvalitní obranné hry ve středním a útočném pásmu jsme neměnili nic, úspěšně jsme změnili obrannou hru v obranném pásmu, tam to bylo úplně jinak.“
Třinec však musel do předkola, na což nebyl zvyklý. „Řekli jsme si, že cesta bude delší a horší.“
Z VOLEJE: Teď strýčkovi dáš! Káňa o Čajánkovi i vychytávkách Krejčího![]() |
Nepříjemný Litvínov vyřadil favorit 3:0 na zápasy a od té doby jako by naplno ožila vítězná mentalita Ocelářů.
„Tam se to nakoplo. Dali jsme se dohromady, semkli se. V hlavách se umístila emoce, že bychom mohli být zase úspěšní,“ kývne.
Nic si nedělal z toho, že litvínovský útočník Nicolas Hlava nazval třineckou hru jako „buzerantský play off hokej“, čímž měl na mysli hlavně ono důkladné střežení středního pásma.
„Potřebujete útočit, útočíte. Potřebujete bránit, bráníte. My jsme soupeře přehráli. Jestli mají nejen hráči, ale i určití novináři a experti pocit, že to byl buzerantský hokej, nechť,“ pokrčí Moták rameny s klidným vědomím mistrovské strategie. „Vezměte si před pár lety Kometu Brno; také měla propracovanou obrannou hru, zavřela střední pásmo a nepustila nikoho. Ale nemyslím si, že jsme hráli buzerantský hokej. Jen obrannou hrou jsme přece titul nevyhráli.“
Detaily herního plánu neodkryje, jen naznačí: „Systém jsme měli nastavený tak, abychom v určitém momentu dobře napadali, zaútočili, měnili rytmus hry, nebo si odstoupili, počkali si na soupeře, přinutili ho nastřelit kotouč, ten jsme získali a rychle jsme otáčeli hru.“
Vyzdvihuje jedinečné mentální nastavení týmu okolo borců jako Martin Růžička či Petr Vrána.
Vítězná DNA a play off zkušenosti dělají z Ocelářů sestavu, co ví, kudy běží zajíc. „Zkušenost s vítězným nastavením v play off je k nezaplacení. Jsou tam staří hráči, kteří mužstvo vedou. Mladí a noví si nedovolí z té zóny vystoupit,“ líčí. „Ale také jsme nevěděli, jak si poradí s předkolem, tu zkušenost neměli. Výsledkem 3:0 to z nich spadlo a každým dalším zápasem bylo vidět, jak jsou silní a silní.“
Po Litvínovu to poznala také Sparta ve čtvrtfinále, Pardubice v semifinále a Hradec Králové ve finále.
Byla to delší a horší cesta, ale pořád vítězná, obdivuhodná a hlavně týmová. I když měl Třinec v základní části úspěšnost přesilových her kolem 30 procent, ve finále nevyužil jedinou, a přesto si poradil díky dobré hře pěti proti pěti.
Motákova pohádka se završila. Po poslední siréně sezony vybouchl jako ohňostroj. Pusa dokořán, vyvalené oči, zaťaté prsty na obou rukách v pěst. Čirá radost se mísila s úlevou. Cesta slušnosti se vyplatila.
Před šedesátkou o další metě nesní. Co třeba česká reprezentace?
„Jsem realista. Dost starý a zkušený na to, abych věděl, čeho ještě můžu dosáhnout. Jestliže přijde šance ještě něčeho většího, tak o ní budu přemýšlet, ale to je tak vše.“
Hokej mu zase hraje v hlavě a paní Motáková se s laskavým pochopením dožaduje pozornosti.