"Hrál jsem v Brně, když jsme postoupili do extraligy a hned z ní zase sestoupili, což bylo velké trápení. Ale že bychom na startu sezony devět zápasů nevyhráli, to si nepamatuju," poznamenal Kántor.
Teď v Pardubicích jste už po dvanácti minutách prohrávali 0:3. Jak se srovnáváte s rolí extraligového outsidera?
Málokdo z nás takovou situaci zažil. Je tristní, jak hrajeme. Nevím, co k tomu říct. Musíme začít úplně jinak, zezadu. My si to sice říkáme v kabině, ale na ledě předvádíme úplně něco jiného. Řekneme si, že budeme hrát zezadu, a v prvním střídání nám jede hráč sám na gól, to se během utkání opakovalo ikskrát. Ale to si říkáme každý zápas a zatím se to neděje.
Čim si to vysvětlujete? Máte přece zkušený tým plný třicátníků.
Tým samozřejmě zkušený máme. Nevím, jestli mluvit o krizi, tyto obraty bych nerad používal. Ale hrajeme hrozně. Jediná světlá výjimka byla na Slavii, kde jsme dvě třetiny předváděli takový hokej, jaký si v kabině vtloukáme do hlavy. Ale pak zase nastal nějaký zlom, chvilka temna a zápas byl ztracený. Teď to bylo jen pokračování té třetí třetiny.
Co se s vámi ve třetí třetině na Slavii vlastně stalo? Došly vám síly?
Já tyhle řeči o nedostatku sil nemám rád. Jestli někdo nemůže, tak ať to řekne, a nemusí hrát. Myslím si, že ve fyzičce to určitě není, je to spíš v hlavách a v tom, jak se každý z nás připraví na zápas a plní úkoly, které řeknou naši trenéři. To se zatím bohužel neděje. Kazíme úplně jednoduché věci, potom sami sebe dostáváme pod tlak a bojíme se hrát. To je velký problém. Tam je potřeba se kousnout a projevit osobní statečnost, i když tyto termíny nemám moc rád. Musíme začít hrát jednoduše a hlavně sbírat body. Klidně ať hrajeme ošklivý hokej, ale ať máme nějaký bod.
Neukolébala vás trochu příprava, ve které jste si nevedli tak špatně?
Já jsem od začátku říkal, že příprava neznamená vůbec nic. Navíc jsme hráli s týmy jako Trenčín nebo Vídeň, které absolutně neměly extraligovou kvalitu. Co jsme hráli s extraligovými soupeři, tak jsme uhráli body jen se Zlínem a Pardubicemi. Ale Budějovice nebo Třinečtí nás jasně přehráli.
V čem vidíte hlavní problém? Podle jmen přece není váš tým tak slabý, aby byl po devíti kolech bez výhry.
To je stará písnička, že jména hokej nehrají. Ale já odmítám spekulace, jestli je tým starý nebo mladý, jestli je zkušený až moc nebo nezkušený. Absolutně odmítám, že by byly nějaké party, brněnská a znojemská, z těchto keců je mi na blití a to tam klidně napište. To v kabině vůbec není, naopak je tam taková deka, že všichni chceme, ale na ledě to neumíme prodat. To je náš velký problém a musíme si s ním v co nejkratší době poradit.
Takže ve vztazích uvnitř týmu vaše špatné výkony nevězí?
Ne, říkám, že z těch keců o nějakých partičkách je mi špatně. Tam je všechno v pořádku a kdyby k něčemu takovému mělo dojít, tak by se to rychle a razantně řešilo. To poslední, co bychom měli dělat, je házet špínu jeden na druhého.
Po čtyřech kolech u vašeho týmu došlo ke změně trenéra. Projevila se nějak?
Já se k trenérům vůbec nechci vyjadřovat, protože bych se dostal k tomu, jaký byl jeden trenér a jaký druhý.
Spíš mě zajímá, jestli je znát rozdíl ve vaší hře.
Ty příkazy, jak máme hrát, jsou absolutně jednoduché a jasné. Bohužel to umíme vydržet jen chvíli, třeba první třetinu, kdy soupeře i dostaneme pod tlak. Ale pak přijde jedna hloupá chyba a soupeř, protože má kvalitu, ji ztrestá. My naopak nedáváme góly z vyložených šancí a jen v jednom utkání jsme vedli, to je také velký problém.
Je něco, od čeho byste se mohli odrazit?
Já jsem věřil, že se odrazíme od bodu z Vítkovic a na Slavii to vypadalo velice nadějně. Ale teď jsme spadli tam, kde jsme se plácali, a soupeřům už jsme dali dostatečně velký náskok. Já samozřejmě nejsem trenér ani speciální hráč týmu, takže na to žádný lék nemám. Každý musí začít u sebe, musíme hrát úplně jednoduše a nedělat stupidní chyby. Protože mám pocit, že se z naší hry kolikrát může zdát, že nebojujeme. My přitom bruslíme, ale častokrát úplně na zmar.
V úterý vás doma čeká Zlín. Může vás nakopnout domácí prostředí, které jste čtyři zápasy nezažili?
Já bych chtěl v první řadě hrozně poděkovat divákům, že mají trpělivost. Nad tím až zůstává rozum stát, protože samozřejmě měli jiné představy. I já jsem říkal, že to bude sakra těžké, ale že se budeme plácat, pardon, v takových sra..., to jsem netušil. Ale jediná cesta, jak z toho ven, je sebrat se a začít hrát jednoduše.
Může vám hlediště plné vašich fanoušků dodat energii, nebo už nehledíte na to, jestli hrajete doma nebo venku?
Myslím, že v této situaci už je to jedno. My se musíme soustředit na sebe. Když dáme první gól, tak nám lidi pomůžou, oni nás ženou, i když prohráváme 4:1. V prvním utkání jsem cítil, že jsme na Plzeň měli a mohli jsme minimálně bod urvat. V Litvínově to bylo to stejné, ale potom se to začalo skládat a teď už je z toho devítizápasová šňůra bez vítězství, což je velký problém.
