Slavného hokejového kanonýra z éry československého hokeje mezi koncem 50. a začátkem 70. let minulého století ideálně charakterizovala jedna zdánlivě méně významná vzpomínka.
Bývalí mistři ligy z Rudé hvězdy se jednou měsíčně setkávají, aby zavzpomínali na staré časy, a Josef Černý, jeden z nich, který s milovaným brněnským klubem slavil titul sedmkrát, mezi nimi vždy chyběl.
Zemřel legendární hokejový kanonýr Černý, reprezentační ikoně bylo 85 let |
„Pepek se mezi nás nikdy nepřišel podívat. Ani jednou nepřišel. Když jsem mu volal, kde se scházíme, tak říkal, že má moc práce, že na takové sezení nemá čas. Že má holuby. Takže nás vyměnil za holuby. Ani na hodinku, na dvě si čas neudělal, a to byl ještě dobrej, to chodil normálně,“ zavzpomínal ve čtvrtek někdejší brněnský obránce Rudolf Potsch.
7 extraligových titulůmá Josef Černý s Rudou hvězdou, později ZKL Brno. 20 sezonoblékal brněnský dres, nosil na něm číslo 15. Jinak hrál jen za Plzeň. 414 gólů za Brnodal za celkových 691 zápasů. Přidal také 229 asistencí. 3 medailemá s reprezentací z olympiád, na dalších osmi se podílel na MS. 875 branekpo něm zůstalo ve statistikách národního týmu. Odehrál 210 duelů. |
On i další osmdesátníci kolem stolu přitom vždycky vnitřně věděli, že jejich bývalý spoluhráč, jemuž nahrávali na důležité góly a on se za to za ně vracel do obrany, když náhodou nestíhali, přijít v podstatě ani nemůže.
Posedávání totiž nikdy nebylo jeho šálkem čaje. „Musím se přiznat, že jsem v tomhle (docházení na pravidelné srazy) nejhorší. Před chvílí mi za to kluci vynadali. Jedenkrát za měsíc se scházíme v baru v Kounicově ulici. Kluci tam probírají, co se zrovna děje. Jenže já nemám rád, když nic nedělám. A tam sedím a nic nedělám. Myšlenkami jsem doma a přemýšlím, co bych kde dělal. Je to o pohybu. Musím něco dělat, abych ještě žil,“ líčil Černý přesně před deseti lety, když se přece jen se starými parťáky – ne však v baru, ale při mediální akci – osobně pozdravil.
Tehdy, to mu bylo pětasedmdesát, se ještě pochlubil, že by vydržel pár minut hrát hokej. Pět roků nato slavil kulatiny s novým naslouchátkem v uchu.
Dlouho se účastník čtyř olympiád a devíti mistrovství světa držel prací v kondici. Nedávno ale dostal zápal plic, zastavil se... a na sraz mistrů z Komety už nebude mít možnost přijít nikdy.
Josef Černý, autor bezmála pěti stovek gólů v lize a reprezentaci, který svoji kariéru i život zasvětil Brnu, tento týden ve věku 85 let zemřel.
Československý hokejista Josef Černý odjíždí na kole k autobusu.
„Osobně bych ho mezi legendami Komety zařadil na třetí místo. První byl (Vlastimil) Bubník, to bez debat. Druhý taky bez debat Franta Vaněk. Pak bych řekl, že Broňa Danda byl nesmírně rychlý bruslař, který těžil ze spolupráce s Bubníkem. Pepek Černý byl na svoji práci na ledě sám. Tak proto bych ho dal před Dandu a hned za Bubníka a Vaňka,“ probral se při té příležitosti plejádou brněnských legend osmaosmdesátiletý Potsch.
O kanonýrovi, který se narodil v Rožmitálu pod Třemšínem, ale po jedné sezoně v Plzni narukoval do brněnské Rudé hvězdy a už v ní zůstal, hovořil převážně věcně.
„Pepek byl po narukování můj bažant. Přišel, rozkoukával se, stal se z něho – teda udělali z něho spoluhráči – výborný hokejista. Mohl se dívat na Bubníka, Dandu, Pantůčka... samozřejmě pak šel nahoru. Pepek byl poctivý v tréninku, v té době docela přátelský. Byl to takový usměvavý člen rodiny s devíti dalšími ženami v domácnosti,“ připomněl Potsch, že Černý vyrůstal s osmi sestrami.
Hvězda bez zlata
Ačkoliv sám patřil k největším legendám československého hokeje, uvědomoval si Černý, že na spoluhráče měl v Brně štěstí.
„Přál bych každému už jenom to přijetí, jaké jsem měl. Hrál jsem jako mladý bažant s Broňkem Dandou, našlápl jsem si a on mi dal přihrávku asi deset centimetrů před hokejku. Pak za mnou přijel a říká: Promiň, příště ti to dám lepší. Myslel jsem si, že si dělá legraci, vyprávěl jsem to na střídačce, ale Franta Vaněk hned na to: On si srandu nedělá! On ti to dá, ale bude to chtít i po tobě. Tohle řekl. A měl pravdu. Příště jsem si najel, koukal jsem před sebe a puk mi ťuknul do hokejky. Nádhera. Tohle jsou věci, které mi zůstanou v paměti,“ líčil.
Československé reprezentanty před jejich odletem na ZOH v Sapporu přišel povzbudit take zpěvák Waldemar Matuška (vpravo). Zleva hokejisté Josef Černý a Oldřich Machač.
Stejně tak oceňovali ostatní jeho přínos. „Pepek byl platný dopředu a poctivý ve hře dozadu. Byl velmi pracovitým hráčem,“ uznává Potsch.
Černý dával góly v době, ve které se statistiky ještě tu a tam rozcházely. Zůstaňme tedy u toho, že v lize a v reprezentaci trefil branku ve skoro 500 případech.
Nejslavnější ze svých gólů vstřelil Černý do sítě Sovětského svazu na mistrovství světa 1969 ve Stockholmu pár měsíců po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Tehdy pojistil vítězství reprezentace okupované země 2:0, což doma vyvolalo velké nadšení.
„Toho ‚ruského‘ gólu si cením nejvíc,“ řekl před časem.
Titulu mistra světa se však ani ve Stockholmu, ani nikde jinde nedočkal. Na šampionátech, stejně jako na olympiádách, sbíral výhradně stříbra a bronzy.
Před okupanty jsem schoval auto na zimák. Proč Nedomanský nesnáší Rusy |
„Nemusíme být všichni mistři světa. Každá medaile, kterou získáte, je něco úžasného. Je za ní spousta potu a dřiny. Každý pro to musí udělat maximum. A já se celý život snažil poctivě hrát každé utkání. Někdy to vyšlo, někdy to nevyšlo. Ale nikdy jsem to úmyslně nezabalil,“ prohlásil vynikající bruslař s výtečnou koncovkou a nevyčerpatelnou zásobou energie.
Relativně nejblíž zlatu byl v roce 1972, kdy se ale po olympijských hrách v Sapporu vzdal reprezentace. „Nerad na to vzpomínám. Byl jsem ve 33 letech nejstarší v týmu, cítil jsem náznaky, že bych měl skončit, tak jsem skončil,“ podotkl.
Sedm brněnských titulů
Do reprezentace se Černý dostal i ve fotbale, a to jako dorostenec. Už tehdy u něho začal převažovat hokej. Začínal s ním ve svém rodišti na zamrzlých rybnících, už ve čtrnácti hrál za „áčko“ Rožmitálu pod Třemšínem krajský přebor.
Během kariéry stihl vystudovat střední školu elektrotechnickou a po jejím ukončení se přihlásil na pedagogickou fakultu, kde vystudoval obor tělesná výchova.
Pár minut na ledě bych ještě vydržel, tvrdí sedmdesátník Černý |
Jako trenér po čtyřicítce vedl Žilinu, Prostějov, Ytong Brno a na přelomu století milovanou Kometu, byť tehdy nikoho nezajímala a motala se jenom v první a druhé lize.
Černému to nevadilo, pro brněnské barvy by dýchal. „Byl jsem na čtyřech olympiádách, na mistrovstvích světa, jmenovali mě do síní slávy českého i světového hokeje. Ale stejně je pro mě nejvíc sedm titulů v Kometě. Je to odměna za dřinu, co jsem sportu věnoval,“ připomínal své úspěchy v klubu hrdě.
Zajistily mu sportovní nesmrtelnost a ta přetrvá.
