K vašemu vítězství přispělo i to, že vévodíte kanadskému bodování extraligy. Dvanáct branek a 24 asistencí ve 33 zápasech je úžasná bilance.
Moc nad tím nepřemýšlím, protože to není v Litvínově moje priorita. Jsem zde úplně kvůli něčemu jinému. Cílem je, abychom se dostali do play-off a pak v něm uspěli.
Nyní jste v tabulce šestí, play-off by mělo vyjít. Máte velmi silný celek, kam až by mohl dosáhnout?
V play-off se může stát cokoliv. Mužstvo není špatné, máme výborné hráče. Teď ještě čekáme, jak to dopadne s Robertem Langem.
Vývoj extraligy ovlivní případný start NHL. Co myslíte, začne?
Jsem optimista, vždycky jsem si myslel, že se nějak dohodneme. Momentálně nevím, co si mám myslet. Čas běží a pokud má dojít k dohodě, tak k ní musí dojít co nejdřív. Teď to vidím padesát na padesát.
A vy sám si přejete, aby NHL začala? Také vám utíkají peníze stejně jako ostatním hráčům.
Samozřejmě peníze utíkají všem, prodělávají obě strany. Na druhou stranu si myslím, že naše extraliga má náboj, má šťávu, což je příjemné oživení pro lidi. Navíc je tabulka dost vyrovnaná. Každý může porazit každého. Do desátéhomísta je to strašně našlapané a to je pro fanouška zajímavé.
Po návratu litvínovských odchovanců bývá stadión oproti minulým sezonám plný. To potěší, že?
Samozřejmě nás těší, že lidé mají zájem. V Litvínově byl hokej vždy na prvním místě, město tím žilo, ale v posledních letech skomíral. Taková litvínovská tradice si zaslouží úplně něco jiného. My děláme pro spokojenost fanoušků všechno, snažíme se je nalákat na hezký hokej, toužíme, aby se s námi radovali z vítězství. A rádi bychom sezonu korunovali nějakým velkým úspěchem.
Mimořádných úspěchů jste dosáhl s reprezentací. Máte ještě ambice?
Po vyřazení s Kanadou na Světovém poháru jsem byl přesvědčený, že to byl můj poslední zápas za reprezetnaci. Naší generaci je přes třicet let, tým potřebuje mladší krev. Je spousta talentovaných, kteří jsou schopní převzít národní mužstvo. Ale nikdy se nemá říkat nikdy.
Jaké medaile si nejvíce ceníte?
Musím vzpomenout zlato z olympiády v roce 1998 a dva tituly mistra světa. Nerad vyzdvihuji jeden turnaj, každý měl své kouzlo, ale olympiáda byla rarita. Vždyť jsme ji vyhráli poprvé v historii.
Existuje váš nejdůležitější gól?
Nechci říct, že těch gólů bylo hodně, aby to nevyznělo neskromně, ale několik jich bylo. Možná nejdůležitější byl ten gól na olympiádě proti USA na 3:1. Uklidnil nás.
Dáte žáčkům recept na to, jak se stát znamenitým bruslařem?
Není. Vyplynulo to v mládí, bylo mi to blízké. Táta říkal, že mi to nikdy nedělalo problémy. Má hra je na tom založená, kdybych nemohl takhle bruslit, tak už bych musel skončit.