Vopat 'ustrnul', culí se karlovarský bek

Praha - Měří 197 centimetrů, váží hodně přes metrák a je to ten nejdrsnější bitkař v hokejové extralize. Když v úterý přemohl v drsné potyčce sparťana Vopata, připomínal s krvavými šrámy v obličeji starodávného gladiátora. To je karlovarský bek Libor Ustrnul. Před sezonou přišel z nižší zámořské ligy.

Libor Ustrnul - JE TO JEŠTĚ HOKEJISTA? Pozor na předčasné soudy – hokejový bitkař Libor Ustrnul je zároveň juniorským mistrem světa z roku 2001. | foto: Martin Stolař, MF DNES

"V extralize nemám konkurenci. Kdo si myslí opak, ať to na mě zkusí," říká třiadvacetiletý hokejista, juniorský mistr světa z roku 2001.

O zápase Sparta Karlovy Vary a bitce Ustrnula s Vopatem čtěte ZDE

Vypadáte hodně neohroženě.
Však jsem taky za osm let nastřádal asi 150 bitek. Nejsem nejlepší bitkař na světě. Ale tady si věřím.

Nikdy jste se v hokeji nebál?
A čeho? Vůbec ne. Většinou mají strach ze mě.

Šarvátka s Vopatem, to byla nejtvrdší bitka v lize za poslední roky.
Přijel ke mně a píchl mě holí. Prý: Pojď, pojď. Tak říkám, ty chceš mít otřes mozku? Pěkně jsem si zaboxoval, dal jsem mu lekcičku.

Vypadalo to docela vyrovnaně.
Nějakou mi dal. Ale to já si vždycky nechám dát pár ran, to mě nastartuje, zpevní se mi ksicht, abych nebyl jako nějakej pitomej model. Vždycky uhnu, stáhnu si ho dolů a z vrchu bum, pecka. Dostal na čelist, poseděl si. Šel jsem mu po hlavě. Aby si to zapamatoval. Když dostal ránu, tak "ustrnul".

Kdo může Ustrnulovi v extralize konkurovat?

Roman Vopat
"Asi můj největší konkurent," přiznává Ustrnul. Sparťan Vopat má zkušenosti ze zámoří, hrál i v NHL. S Ustrnulem v úterý prohrál, ale rval se srdnatě.

Angel Krstev
Tvrďák z Liberce. Vzorem rodáka z bulharské Sofie je Jiří Šlégr. Možná si ještě vzpomenete na jeho rok starou bitku se slávistou Ivanem.

Jan Výtisk
Třinecké kladivo s pevným pohledem a ráznými pěstmi. Letos se zatím drží – nemá ani trestnou minutu.

Jak trestají bitky sudí?

Vyvážená bitka
Když se utká jeden proti jednomu, následuje trest na 2 nebo 2+2 minuty. Objeví- li se zranění nebo sok bije hráče,
jenž je chráněn rozhodčím, dostane 5 minut a do konce.
Nevyvážená bitka
Napadne-li někdo hráče, jenž se brání, dostane 5 minut a do konce, stejně jako hráč, který do šarvátky zasáhne.

Co byste vzkázal lidem, kterým bitky v hokeji vadí?
Že v takové Americe chodí osmdesát procent lidí jen na ně. Až pak se jde deset procent na stadion nacpat a jen deset procent opravdu zajímá hokej. Za mantinelem je to gladiátorská aréna. Člověk je živočich, který má rád boj. Jestli to někomu vadí, ať si na pět vteřin zacpe uši a zavře oči. Pak bude mít zase hokej.

Jak na bitky trénujete?
Každý léto to piluju s boxerem ze Slovenska. Jenže on teď sedí ve vězení za vymahačky. Chodil do toho natvrdo, nemyslete si. Kolikrát přijdu domů a mám zlomený nos, zub mi chybí, natržený ucho. Máma mi pak říká: Ty máš zas hlavu jak tykva.

Doma z vás musí mít radost.
Nejsem magor. Jednou mi ale v Chicagu vletěl Rus do gólmana, tak mu říkám: Ještě jednou a zabiju tě. Když to udělal podruhé, tak jsem mu hokejkou zlomil čelist. Čtyři jsem tam pak zlískal. Jako kdybych za každým uchem zmáčkl vypínač a vypnul mozek. Pak mě to mrzelo. Přítelkyně se mnou pak čtrnáct dnů nemluvila. Prostě tichá domácnost.

Má to s vámi přítelkyně těžké?
Ví, že mě nemůže moc provokovat. Ale taky ví, že bych ženskou nikdy neuhodil. Každý chlap, co mlátí ženský, by si do konce života zasloužil žrát slámkou.

Chtěl byste být raději Gretzkým nebo Tysonem?
Nejradši Muhammadem Alim.

Proč?
Tyson je magor, ten bije ženský. A Gretzky? Nejlepší hokejista všech dob. Ale nechtěl bych jím být. Mám rád práci, kterou dělám já. Nechci být slavný.

Je těžké si zvyknout na extraligu?
Ne. Jen ti rozhodčí – v Evropě nevědí, co mají při bitce dělat. Po dvou ranách cítím, že na mně někdo visí, nohy mu plandají ve vzduchu, a on je to čárový sudí. Když nemá přes sto kilo, tak mě nesloží. Nedávno ve Švýcarsku na mě lehli dva a já s nimi odjel na střídačku.

Budete se teď muset trochu krotit?
Ne. Beru to tak, že jsem si získal respekt. Ale hlavně – já nic nezačal, Vopat mě vyzval. Jak člověk jednou odmítne, už se to s ním táhne.

Už jste někdy odmítl?
Jednou v Americe. Řekl jsem mu: Hele, hrajeme spolu za čtrnáct dnů zas, teď mám nový zuby a zlomenej nos, nechme to na příště. Souhlasil. A za čtrnáct dnů jsme se seřezali.

Co je při bitce nejdůležitější?
Musí ti být jedno, že přijdeš o zuby, o nos, že budeš rozmlácenej napadrť. Musí ti být lhostejný, jak budeš potom vypadat. Vždyť když někam vejdu, holky utíkají. Zahazují peněženky a rychle pryč. (smích)

Pohled: Proč mi bitky nevadí

Dva dospělí muži se na ledě rvali jako smyslů zbavení. Když šli z ledu, byli celí napuchlí. Zatímco sparťanská T-Mobile Arena (všimněte si: nikoli stadion, ale aréna) v extázi povykovala nad tou gladiátorskou podívanou, puritáni pohoršeně hartusili: Patří rohovnické móresy vůbec k hokeji?

Odpovídám: Ano! Hokej se bude vždy počítat na góly a ne na trestné minuty. Fanoušci si budou pořád libovat hlavně v krásných kličkách a střelách. Přesto když dva novodobí bojovníci dobrovolně přistoupí na férovou bitku, nemohu ji odsuzovat. Vždyť i ona má svá pravidla. Metrákový Ustrnul se nepral s drobným Markem, ale s Vopatem, dalším ostrým hráčem.

Kdepak, nechoďte na mě s řečmi o tom, že je to cizí zvyk z Ameriky. Tradice se rodí a zanikají. Neberu ani to, že kvůli takovým "zvěrstvům" nebudete na hokej brát děti. Co potom zákeřné fauly hokejkou – ty vám nevadí? Jsou nebezpečnější a zbabělejší. A generace dětí je přitom na lize běžně odkoukávají.

Až příště uvidím stejně strhující bitku, jako byla ta Ustrnulova s Vopatem, zase vstanu a budu na ten souboj uhranutě zírat. Užiju si ji. A určitě se za to nebudu stydět.
                                                                                                                   Lukáš Hron

Hokejový "chudák" si řežbami vydělal na dům

Hokejista Dean Manyard vždycky snil o svém vlastním domě, jenže v nejnižší profesionální lize v Quebeku si na něj nikdy nevydělal. Až ostré bitky mu jeho přání vyplnily. Díky vítězství v turnaji hokejových rváčů sehnal potřebných 70 tisíc dolarů.

Gladiátorské řežby na bruslích jako by se v Americe stávaly samostatným oborem. Už dřív si týmy najímaly na tyhle "úkony" specialisty a koncem srpna v kanadském městečku Prince George byl uspořádán bitkařský šampionát.

Byl to podivný večer. Silní chlapi stáli na ledě v plné výzbroji, Dva tisíce lidí v hledišti bouřily, vše vysílala televize. Jenže místo hry se hokejisté pustili do sebe. Během jedné minuty vyhrál ten, kdo se dokázal udržet na nohou.

Kdo ztratil v souboji helmu, skončil. "Udeř ho a pošli na led," znělo motto pořadatele Linka Gaetze, někdejšího bijce z NHL. Ze šestnácti zúčastněných měl jako jeden z mála zkušenosti ze slavné ligy, přesto odešel poražen.

Vítězili "outsideři". Kromě Maynarda, jehož byste marně hledali v hokejových statistikách, se do finále probil o trochu "známější" Mike Sgroi, jenž působí v zámořské soutěži AHL. I on však prahl po penězích, za výhru 25 tisíc dolarů si koupil auto a zbytek uložil v bance.                                                                              (rob)