„Jsem strašně rád za to, že jsem pomohl týmu dostat se zpátky do zápasu,“ radoval se třiadvacetiletý odchovanec přerovského hokeje, který od ledna letošního roku působí v Českých Budějovicích. „Samozřejmě jsem si ten gól náležitě užíval,“ dodal Dostálek.
Celkově se vám letos ale střelecky moc nedaří. V dresu Motoru máte na kontě zatím jen pět přesných zásahů...
Máte pravdu, o to víc mě těší tenhle extraligový. Je to neskutečný pocit.
Kdy jste se dozvěděl, že byste měl hrát za Duklu?
Minulý týden ve středu. Přišel jsem před zápasem do kabiny, že si dám kolo a trenér Jelínek mi řekl, že se mám ve čtvrtek hlásit v Jihlavě.
Předpokládám, že jste se nebránil...
Jasně že to pro mě byla dobrá zpráva. Nečekal jsem, že bych si letos mohl zahrát extraligu.
Navíc v posledních čtyřech zápasech jste chyběl i v sestavě Budějovic. Z jakého důvodu?
Po reprezentační pauze jsme jeli do Třebíče a já těsně před zápasem dostal vysoké horečky. Nakonec z toho byla větší chřipka. Ale dostal jsem se z ní poměrně rychle.
Neměl jste trochu strach, že po nějaké třítýdenní pauze máte naskočit rovnou do extraligy?
Je pravda, že předtím jsem hrál naposledy na začátku listopadu ve Vsetíně, takže určitě obavy před zápasem v Hradci byly. Ale nakonec si myslím, že jsem ho docela zvládl. Akorát mě mrzel výsledek, protože jsme po bodech sahali.
Co se nepodařilo v pátek, vyšlo o dva dny později v domácím souboji s Olomoucí. I když jste na výhru dosáhli až v prodloužení...
Zaplať pánbůh, že to Lukáš Anděl parádně trefil. I dva body jsou dobré. Hlavně, že jsme prolomili tu černou sérii porážek.
Vy jste nastoupil s pětkou na zádech. Věděl jste, že v Dukle hrál s tímhle číslem dlouhá léta legendární útočník Jaroslav Holík?
Popravdě řečeno nevěděl, protože jsem Jihlavu dřív nesledoval. Ale kluci mi to řekli. Samozřejmě je pro mě čest mít na zádech číslo, které nosila taková legenda.
Jaký jste měl pocit z jihlavského týmu? Všichni hovoří o báječné partě, která v Dukle funguje...
To je pravda, kluci tady drží neskutečně při sobě. Makají jeden za druhého. Vzali mě okamžitě mezi sebe, pomáhali mi. A já jsem přesvědčený, že se to jednou musí projevit. Herně to není špatné, jen koncovka vázne. Ale já věřím, že se to zlepší, že kluci začnou vyhrávat a že půjdou nahoru.
Jak dlouho byste měl Jihlavě vypomáhat?
Zatím byla domluva, že odehraju zápasy - v pátek a v neděli. Pak už bude záležet na další domluvě mezi kluby. V tuhle chvíli nic nevím. Jen to, že se vracím do Českých Budějovic a ve středu bych měl hrát za ně.
Takže už jste se zase přeladil na první ligu?
Samozřejmě je teď pro mě priorita být v Budějovicích. Ovšem pokud by se objevila šance zase si za Duklu zahrát, pomohl bych rád.
Každopádně přání v obou klubech jsou dost rozdílná, zatímco Motor v baráž věří, Jihlava doufá, že se jí vyhne...
Je to tak. (usmívá se)
A co když se v ní potkáte?
To je na sportu to těžké. Já jsem kamarád, ale jak proti mně nastoupí v jiném dresu někdo, kdo by chtěl vzít mému týmu to, po čem touží, jde kamarádství stranou. Už jsem něco podobného zažil loni, když jsem přijel s Motorem do Přerova na čtvrtfinále.
