Jemu to šlo na ledě náramně. Těsně po revoluci se vydal do světa.
Vyzkoušel si NHL, vyhrál Nagano. Později jako trenér poznal slávu, nezapomenutelná vítězství, ale i soud za zpronevěru a opakované pády. V létě musel náhle se žaludkem na operaci, před níž se bál pořádně najíst.
Teď už je ve svém živlu. Chrlí historky. Řetízky cinkají o stůl, jak vášnivě gestikuluje rukama. Po nevšední pouti se v osmapadesáti letech vrátil do Litvínova, kde už dva týdny koučuje extraligové áčko.
„Nejkrásnější město na světě je Praha. Když ale přijíždím sem, uvidím stoupat kopečky, pak se objeví komíny a řeknu si: Patřím sem!“
