Už 80 let klub funguje, 80 let je spjatý s fabrikou v Záluží. Orlen Unipetrol, jak se petrochemický gigant nyní jmenuje, ovšem finančně neprospívá a rozhodl se hokeje vzdát.
Šok.
„Zabolelo to. Byl jsem překvapený, i když jsem něco tušil. Poslední sezony, co měli Poláci na krku, byly takové nijaké.“ Orlen koupil litvínovskou chemičku v roce 2004. „Podívejte se po republice, co je dneska naše? Všechno cizí... Rozprodali to, nemůžeme se divit. Když to bývaly Chemické závody, bylo všechno v pohodě, věděli si rady. Některé věci se daly udělat ve fabrice. Když byla porucha na zimáku, tak lidi šli a pomohli zadarmo.“
Litvínov nezhasne! Fanoušci se po úleku mobilizují k záchraně hokejové bašty |
Psal se rok 1959, když tým kapitána Kýhose postoupil do nejvyšší soutěže. Tenkrát pod názvem Jiskra Stalinovy závody Litvínov.
„Tehdy nám lidi fandili: Staliňáci, do toho! Cheza vzniklo až pak,“ připomněl Kýhos přejmenování klubu v roce 1962 na TJ CHZ ČSSP Litvínov. Čili Tělovýchovná jednota Chemické závody Československo-sovětského přátelství Litvínov.
Hokej a továrna žily v symbióze. Hráče v amatérských dobách zaměstnávala. „Já přišel z Chomutova, kde jsem fáral na Manesmance. V litvínovské chemičce jsem začínal jako lešenář v rámci vnitřního stavebního oddělení. Dva roky jsem makal jako šroub, trošku síly jsem nabral, pohyboval jsem se v nebezpečných výškách,“ vylíčil Kýhos, kterému k devadesátinám přišli přát fanoušci průvodem až k jeho bytu. „Pak jsem si udělal mistrovskou školu a stal se technikem přes nátěry. Měl jsem na starosti externí firmy. Trvalo rok, než se všechno potrubí natřelo, a pak se mohlo začít znovu od začátku.“
Když fanoušci Litvínova gratulovali legendě Vladimíru Kýhosovi k devadesátinám, Ondřej Krejča hrál klubovou hymnu.
S příchodem mistra světa Augustina Bubníka coby trenéra v šedesátých letech minulého století se status hokejistů Litvínova měnil.
„Než nastoupil, dělali jsme hokej při práci. Pak už jen čtyři hodiny denně, třeba od jedenácti do tří. Asi od roku 1965 jsme už do fabriky nechodili, jen jsme tam byli zapsaní jako zaměstnanci,“ přiblížil Kýhos skrytou profesionalizaci. „Když u nás trénoval Horymír Sekera a já s ním byl druhý trenér, napsali mu, že je v chemičce zaměstnaný jako kominík. A ti měli velkou výplatu.“
V dobách předrevolučních tým navštěvovaly vysoké šarže z chemičky. „Chodili za námi i ředitelé. Bylo to takové domácí. Fajn.“
Devastující informace, zlý sen. Šokovaný Litvínov se upíná ke svaté trojici |
Teď je dospělý hokej v ohrožení. Nemilosrdný odpočet běží, zbývá rok na záchranu. Musí se najít nový vlastník a s ním i vyšší desítky milionů do rozpočtu ročně. „Pro nás, co jsme ligu vybojovali, to je smutné. Ono už nás moc není, tři ze staré gardy, já, Pepík Bruk, Svojše. Ostatní se na to dívají seshora,“ posteskl si Kýhos.
Sezona 1959/60 byla první mezi elitou, teď se Verva chystá už na 67. ročník v řadě v nejvyšší soutěži. Litvínov ji nikdy neopustil, čímž se pyšní už jen Pardubice.
Za rok to už platit nemusí.
„Tady není žádný boháč. Kdo by do toho dneska šel? Hokej je drahý sport. Musí to být člověk, který nemá starosti o finance. Takhle dostávali od Poláků a po troškách dávali dohromady zbytek. Třeba měli rozkaz z domova, ať skončí, že hokej je vedlejší,“ zamyslel se bývalý obránce, který je v 92 letech stále ve skvělé fyzické i duševní kondici. „Je to škoda.“
Naději vidí Kýhos v legendárních odchovancích. Fanoušci se upínají ke svaté trojici olympijských vítězů Jiří Šlégr, Robert Reichel, Martin Ručinský, která už se dala do práce a snaží se hokej v rodném městě zachránit.
„Jsem zvědavý. Kluci, co byli v Americe, se hlásí, že to zkusí. Trošku to je světlo na konci tunelu,“ kvituje snahu o záchranu. „Ale zase tolik jich není, aby dali ty peníze dohromady. Hokej je velká díra. Nevěřím, že by si to finančně vzali na krk, potřebují generálního sponzora.“
Orlen Unipetrol v poslední době posílal v průměru 60 milionů korun ročně. „My hráli za dva buřty s cibulí, dneska špičkoví hráči berou neuvěřitelné částky. Já jim to nezávidím, vím, že je to řehole. Jenže teď se ty peníze musí sehnat...“
Hlinka byl parťák, jeho táta kariérista, vzpomíná první kapitán Kýhos |
Miliardáři se v poslední době do českého sportu hrnou, v tom vidí Kýhos naději. „Může to být někdo odjinud. Přece jen Litvínov má pořád zvuk. Jasně, taky už tu byla pomalu cizinecká legie, ale dneska je mládež úplně jinde. Já měl v šedesátých letech v áčku 80 procent vlastních odchovanců, to je teď nereálné. Ale taky tehdy v chemičce pracovalo 11 tisíc zaměstnanců...“
Teď je jich čtyřikrát míň. A možná přijdou i o svou hokejovou zábavu. „Jsou to dva roky, co jsem slezl z bruslí, dělal jsem základnu. K hokeji mám poměr, pořád ho mám rád. Ale teď se o něj bojím...“
