„Důležité bylo, že naši hráči splnili základní věc – totální bojovnost,“ konstatoval vítkovický trenér Jakub Petr. „Snažili jsme se být aktivní. Možná tomu chyběla šikovnost, ale po celý zápas jsme to řešili aktivním přístupem.“
Vítkovice přitom postrádaly zraněné obránce Baranku, Slobodu a Kloka, v útoku schází zranění Olesz či Kucsera. „Kvalita zápasu byla ovlivněná soupiskami. Obě mužstva mají hodně zraněných klíčových hráčů,“ přiznal zlínský kouč Juraj Jurík. „Bylo to bojovné a bylo tam hodně nepřesností. Domácí nás předčili bojovností, elánem. Alespoň bod si odvážíme díky gólmanu Kašíkovi.“
Na něm ztroskotala řada vítkovických pokusů. „Góly nám chybí,“ posteskl si Petr. „Ale pořád jsme cítili z hráčů odhodlání, pořád věřili systému. I díky tomu jsme to nakonec otočili.“
Vítkovice nakonec Zlín v počtu ran na branku přestřílely 40:20. „Bylo tam zase spoustu šancí, jak je kluci mají po celou sezonu,“ hodnotil vítkovický obránce Marek Hrbas. „Moc gólů z toho ale nepadne. V tomto ohledu se musíme posouvat výše. Na tréninku to cvičíme a věříme, že přijde zápas, kdy nám to tam napadá a otočí se to. A to, že nám to teď nepadá, neznamená, že máme špatné hráče. Jsou tu super hráči, jen musím zůstat pozitivní.“
Jak přelstít obranu soupeře, to ukázal už po 33 vteřinách prodloužení právě Hrbas. Najel si v útočném pásmu do volného prostoru, přihrávku Yana Stastného poslal dál na Vandase, který už střílel do odkryté branky.
„V prodloužení je šest hráčů na velkém prostoru. Když se dostaneme do útočného pásma a já nestojím jenom nahoře, tak je to pro bránící hráče horší,“ líčil Hrbas. „Důležité bylo už úvodní buly, které jsme vyhráli, a taky to, že jsme se udrželi na puku. Kdyby to buly vyhráli oni a šli k nám do pásma, mohlo to skončit opačně. Ve hře tři na tři se brání hodně špatně.“
