„Zájem klubu mne určitě potěšil. Jsem tady spokojený a snažím se odvádět co nejlepší výkony,“ připomíná sedmatřicetiletý Fin s šedesáti reprezentačními starty, který dříve působil v KHL i finské, švédské a německé lize. V minulém ročníku dokonce plnil ve finském KiekkoEspoo roli kapitána.
Po vašem příchodu do Plzně jste nastoupil do třinácti zápasů, ve kterých jste zaznamenal dva góly a stejný počet asistencí. Jak hodnotíte vaše dosavadní působení?
Je to tady moc fajn. Město je hezké, všechno kolem klubu je dobře zorganizované, nemohu si stěžovat. Co se týká hokeje, tak samozřejmě to může být vždycky lepší, ale zatím z toho mám dobrý pocit a vše beru pozitivně.
OBRAZEM: Světové prvenství i náhrada za Plechárnu. Tady by se mohla hrát extraliga |
Překvapilo vás něco v české extralize?
Možná to, jak jsou hráči fyzicky silní. Jsou dobří v osobních soubojích, šikovní, ale i hodně tvrdí. Extraliga je trochu jiná než třeba finská soutěž. Právě ta síla a bojovnost hráčů je asi největším rozdílem.
Konzultoval jste přesun na západ Čech třeba s bratrem Janim, který hraje ve Spartě, nebo Jakubem Jeřábkem, s nímž jste dříve působil v KHL?
S bráchou jsem o tom moc nemluvil. Jen jsem mu řekl, že mám nabídku z Plzně, a tím to v podstatě skončilo. S Kubou (Jeřábkem) jsme si vyměnili pár zpráv. Ptal jsem se, jak to tady funguje a on mi pár věcí nastínil. Ale nechtěl jsem vědět příliš. Myslím, že je lepší, když přijdete do nového prostředí skoro bez očekávání. Je to tak jednodušší.
Žijete v Plzni společně s rodinou?
Ano, manželka i dítě jsou tady a líbí se jim tu. Je tady jednoduchý i klidný život a řekl bych, že jsme si dobře zvykli.
Zápasy šly rychle za sebou, přivítal jste reprezentační přestávku?
Je pravda, že liga jela v rychlém tempu, a proto krátký odpočinek přišel vhod. Když máme volno, snažím se čas trávit s rodinou. Někdy zajedu do Prahy za bráchou, ale jinak tady máme všechno, co potřebujeme. Je tady spoustu věcí, co se dá dělat, takže jsme opravdu spokojeni.
Jak zvládáte jazykovou bariéru v týmu?
Hodně kluků mluví anglicky, takže to není problém. Občas se nějaké slovo přeloží, ale většinou si vystačíme. Samozřejmě je příjemné mít v týmu i pár krajanů, se kterými můžu mluvit finsky. Ale jsme v českém týmu, takže respektuji, že hlavní jazyk je čeština.
Ville Lajunen z Finska (vlevo) a švédský útočník Carl Klingberg
Naučil jste se už nějaká česká slova?
Jedno slovo jsem slyšel často, ale to tady neřeknu. (smích)
Po pauze vás v pátek čeká duel v Karlových Varech. Při prvním vzájemném souboji jste vstřelil svoji první branku za Plzeň, vybavíte si ji?
Jasně, první gól si člověk vždycky pamatuje. Bylo to příjemné, že jsem se trefil hned ve druhém zápase. Ale nejdůležitější je úspěch týmu a já mu chci svými výkony co nejvíce pomáhat.
Hned v neděli pak nastoupíte v bratrském souboji na Spartě. Vzpomenete si, kdy jste proti sobě hráli naposledy?
Tak to samozřejmě bude speciální. Naposledy jsme proti sobě hráli asi před deseti lety ve Švédsku. Určitě bráchu budu sledovat, ale pořád je to soupeř. Já se musím soustředit na svůj výkon a on na ten svůj.
Proběhne i nějaká sázka?
Zatím jsme o tom nemluvili. Ale uvidíme, možná přijde nějaký nápad.
V Plzni máte smlouvu do konce sezony, nebránil byste se jejímu případnému prodloužení?
Určitě to může být jedna z variant, ale na tyto úvahy je zatím příliš brzy. Máme ještě hodně zápasů před sebou a chci se soustředit pouze na tuhle sezonu. Co bude dál, uvidíme později.
