V pondělí se objevil na prvním tréninku a bylo poznat, že nehodlá nic "šidit". Do všech cvičení šel naplno tak, jak to předvádí během sezony na ledě.
"Dřív jsem na tom asi byl fyzicky líp, s rostoucím věkem je to čím dál horší. Je pro mě ale velká výzva hrát doma a dokázat lidem, kteří si mě tady v minulosti nebo i teď nepřáli, že umím být platný. O to víc chci v létě zabrat," vykládal pohodově naložený Vašíček.
V kariéře jste nastupoval za Jindřichův Hradec, Havlíčkův Brod, Slavii a loni za brněnskou Kometu. Pomyslel jste někdy na to, že si ještě zahrajete za mateřský klub v Pardubicích?
To už jsem moc nečekal. Když jsem odcházel na vojnu a po ní se sem vracel, už někdy - dík (jeden ze spouhráčů právě z legrace Vašíčkovi stříkl za triko z lahve iontový nápoj) - během května nebo června mi bylo řečeno, že tu se mnou nepočítají. Rozcházeli jsme se ve zlém, naznačovali mi, že si asi nikde hokej pořádně nezahraju. Jsem rád, že se do Pardubic po letech vracím. Chtěl bych tu ještě něco dokázat.
Před finále play-off moc lidí ani netušilo, že jste Pardubák.
Málokdo to ví. Maximálně jsem tu kdysi dávno "seděl na bidle". Za chlapy jsem nehrál. Lidi, kteří v klubu jsou, jako například mládežničtí trenéři, mě ale znají. Opravdu jsem strašně rád, že jsem se mohl vrátit domů, protože jsem celé dětství snil o tom, že jednou budu na tomhle stadionu hrát. Až doteď se mi to povedlo jen v roli soupeře.
Máte v Pardubicích nějaké zázemí? Nemusel jste se třeba nastěhovat k rodičům?
Pronajali jsme si s rodinou jednu řadovku v Mikulovicích, vyhovuje nám to tak. Ale přemýšlíme o tom, že bychom se zde usadili, a chtěl bych koupit nějaký domek. V Brně jsme tohle neměli, s manželkou a s malým jsme tam byli úplně sami. Na druhou stranu se tam udělal obrovský úspěch a přemlouvali mě, abych zůstal. Mužstvo chtěli udržet co nejvíc pohromadě. Já už tu byl nicméně domluvený.
Bylo těžké chodit za Kometu na led s vědomím, že nemůžete s budoucími spoluhráči z Pardubic vypustit jediný souboj a můžete je třeba nechtěně i zranit?
Já si každý rok přál hrát v play-off proti Pardubicím, byla pro mě výzva je porazit. Tenhle rok jsem však doufal, že se tomu vyhnu. Ve finále to bylo tím horší. Hokej je ale zkrátka takový a já do toho dával všechno. Myslím, že kdyby se cokoli stalo, nikdo by mi to nevyčítal. Zdejší kluci vědí, jaký jsem povahově, a že bych rozhodně nikoho úmyslně zranit nechtěl. K ničemu takovému ani nedošlo a Pardubice nám pohár bohužel vyfoukly. Asi by bylo lepší sem přicházet jako vítěz. Na druhou stranu budeme obhajovat titul. Věřím, že mužstvo, které tu zůstalo, má sílu a příští rok to dokáže znovu.
Jaká by měla být vaše role v mužstvu?
Snad tu nebudu do počtu, chci předvádět svůj hokej. Trenéři to po mně budou určitě chtít. Já dělám, co se mi řekne. Ve Slavii jsem byl víc na bránění, musel jsem se podřídit. V Brně mi dali víc prostoru směrem dopředu a věřím, že jsem ukázal, že hokej hrát umím.
Na konci vyřazovací části jste měl dost šílený plnovous. To musel být kumšt dostat dolů...
(směje se) Vzal jsem strojek na vlasy a za chvíli to bylo pryč. Už jsem to měl asi dvakrát nebo třikrát. Když jsem byl mladší, tak jsem to odbarvoval, i hlavu. Teď už mám strach, aby mi neslezly vlasy, tak nechávám aspoň tohle. Kéž bych to měl letos zase.
Na úvodní trénink jste původně dorazil v bílém triku, zatímco všichni ostatní měli na sobě modrá. Kustodi pak tvrdili, že se tu prý jako nový ještě nevyznáte v šatně...
Řekli mi, že si mám vzít věci, co jsme dostali, tak jsem čapnul jedno z triček. Nevím, jestli se na mě všichni domluvili nebo co... Já jediný přišel takhle. Brendlík (Pavel Brendl) má taky bílé, ten si ale v kabině v klidu šlape na kole. Raději jsem se pak převlékl, abych moc nevynikal.
